Modernizační fond fandí bezbateriové fotovoltaice, vítr v krajině tak fouká na prázdno

Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil výsledky rozsáhlé kontroly využívání prostředků Modernizačního fondu (MdF), které mají sloužit k podpoře obnovitelných zdrojů energie (OZE) a naplnění klimatických a energetických cílů České republiky. Závěry kontroly poukazují na závažnou nerovnováhu v alokaci prostředků, která zásadně ovlivňuje podobu transformační politiky v české energetice. Zatímco obnovitelné zdroje by měly představovat pestrý mix různých technologií využívajících sílu větru, vody, slunce či biomasy, v realitě přidělování dotačních prostředků dominují téměř výhradně fotovoltaické elektrárny. Jinými slovy, zatímco slunce dostává z veřejných prostředků štědrou injekci, vítr fouká na prázdno.

Program RES+, jako klíčový nástroj podpory nových obnovitelných zdrojů v rámci MdF, směřoval podle kontrolorů veškeré prostředky výhradně na výstavbu fotovoltaických elektráren. Česká republika obhájila u Evropské investiční banky (EIB) investice do těchto projektů v celkové výši 73 miliard korun, což odpovídá 95 % celkové alokace programu RES+ do roku 2030. Znamená to, že v současném nastavení programu a při současné úrovni příjmů fondu už do roku 2030 nezbývají žádné finance na jiné typy zařízení využívajících obnovitelnou energii. Kontrola NKÚ tak v plné nahotě ukázala, že deklarovaný závazek České republiky k energetické diverzitě není podložen odpovídajícími finančními nástroji.

Velmi nerovnoměrná je také distribuce prostředků mezi jednotlivé příjemce. Patnáct největších žadatelů, často propojených do ekonomických skupin, si rozdělilo tři čtvrtiny podpory – konkrétně 9,1 miliardy korun z kontrolovaných výzev, a to na 219 projektů. Největší příjemce obdržel 4,4 miliardy korun na výstavbu 49 fotovoltaických elektráren. V mnoha případech šlo o dceřiné společnosti, které byly vytvořeny právě za účelem získání dotace, což umožňuje mateřským firmám snazší manipulaci s vlastnickou strukturou nebo budoucím prodejem projektů. NKÚ konstatuje, že tento obchodní model je legální, ale přispívá k odklonu od cíle plošné a technologicky rozmanité dekarbonizace.

Kontrola dále odhalila zásadní rozdíly v efektivitě využití podpory. Zatímco podnikatelské subjekty získaly v průměru 5 534 korun na každý instalovaný kilowatt výkonu (kWp), domácnosti a obce čerpaly téměř šestinásobek – 29 700 Kč/kWp. Při srovnání výsledného instalovaného výkonu je tedy přínos projektů domácností a veřejného sektoru podstatně nižší než u projektů velkých firem. Jinak řečeno, ze stejného objemu prostředků vznikne u domácností pětkrát méně výkonu než u průmyslových instalací. I když je posilování energetické soběstačnosti domácností a obcí vítané, tento přístup není efektivní z hlediska plnění celkových klimatických cílů.

Problematické je i opomíjení akumulace elektrické energie. Ze všech projektů podpořených v prvních čtyřech výzvách RES+ obsahovalo pouze 26 % nějakou formu bateriového úložiště, přičemž celkový objem kapacit akumulace činil pouhých 7 % vzhledem k instalovanému výkonu FVE. Uskladnění elektřiny je přitom klíčovou podmínkou fungování decentralizované soustavy s vysokým podílem proměnlivých zdrojů. Bez podpory systémů akumulace bude do budoucna narůstat tlak na distribuční a přenosovou síť a poroste riziko nestability.

Regionální rozložení podpory vykazuje výrazné zvýhodnění tzv. uhelných regionů, které byly bonifikovány v soutěžních výzvách pro projekty nad 1 MWp. V důsledku toho směřovalo 86 % dotací z těchto výzev právě do Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského kraje. V těchto regionech tak vzroste instalovaný výkon FVE více než šestinásobně oproti roku 2022, zatímco v ostatních krajích pouze o třetinu. Přestože je logické podporovat transformaci strukturálně postižených oblastí, nastavení výzev v tomto případě vedlo k vyloučení efektivnějších projektů v jiných regionech, což je v rozporu s cílem maximalizace přínosu z veřejných prostředků.

Další slabinou systému je absence jednotných pravidel pro výběr dodavatelů. Pokud příjemcem podpory nebyl veřejný zadavatel, nemusel se řídit zákonem o zadávání veřejných zakázek ani pokyny SFŽP. Většina projektů tak mohla volit dodavatele zcela libovolně. NKÚ upozorňuje, že takový přístup snižuje transparentnost a zvyšuje riziko nehospodárnosti, i když samotná kontrola porušení pravidel nezjistila.

Celkově vzato, kontrola NKÚ ukazuje, že současné nastavení programu RES+ nevede k rovnoměrné, technologicky pestré a systémově promyšlené transformaci české energetiky. I když podpořené projekty přispěly ke zvýšení instalovaného výkonu fotovoltaiky – ten vzrostl z 2,1 GWp v roce 2022 na plánovaných 5,9 GWp – stále to nestačí k dosažení cíle pro rok 2030, kterým je instalace 10,1 GWp. Navíc naprosto chybí podpora pro větrné elektrárny, jejichž požadovaný výkon má být 1,5 GW, ale dosavadní růst je v řádu jednotlivých megawattů ročně.

Financování Modernizačního fondu přitom čelí dalšímu ohrožení. Je závislé na ceně emisních povolenek, která na trhu kolísá. Podle Zprávy o stavu MdF ze září 2024 došlo oproti předchozím předpokladům ke snížení predikce disponibilních prostředků o 116,6 miliardy korun, u samotného programu RES+ poklesla odhadovaná alokace o více než 23 miliard. Pokud se tento trend nezmění, nelze vyloučit zastavení podpory pro nově připravované projekty, ani ohrožení financování těch již rozběhnutých.

NKÚ sice neshledal porušení právních předpisů ani nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, ale upozorňuje na strukturální slabiny současného modelu. Dominance fotovoltaiky, koncentrace dotací u několika málo subjektů, slabá podpora akumulace, regionální nerovnováha a absence podpory dalších obnovitelných zdrojů představují zásadní překážky pro dosažení skutečně udržitelné a odolné energetiky.

Připomeňme, že v březnu 2025 vláda schválila zavedení tzv. akceleračních zón pro výstavbu obnovitelných zdrojů energie, které mají napomoci zrychlení a zjednodušení povolovacích procesů zejména u solárních a větrných elektráren. Součástí koncepce je také příprava negativního výčtu území, kde bude výstavba obnovitelných zdrojů z různých důvodů vyloučena – například kvůli ochraně přírody, krajiny nebo bezpečnostním omezením. Akcelerační zóny by měly být integrovány do územně plánovacích dokumentací a sloužit jako nástroj právní i procesní předvídatelnosti pro investory. 

Chceme-li dosáhnout deklarovaných klimaticko-energetických cílů, nestačí sázet jen na jednu kartu. Modernizační fond by měl být nástrojem skutečné transformace – nikoli jen motorem pro rozvoj jednoho typu obnovitelné technologie. Jinak riskujeme, že místo stabilního systému budujeme křehkou energetickou konstrukci závislou na počasí, technologiích bez úložišť a velkých příjemcích bez širšího přínosu pro společnost.