Nejlevnější už nemusí znamenat nejlepší. Evropská komise připravuje zásadní změnu zadávání veřejných zakázek

Veřejné instituce v Evropské unii každoročně rozhodují o nákupech a investicích v hodnotě bilionů eur. Dosud přitom může být cena při výběru dodavatele natolik dominantním kritériem, že environmentální kvalita nabídky ustupuje do pozadí. Evropská komise nyní navrhuje nový rámec veřejných zakázek, který má tento přístup změnit. Větší význam má získat kvalita, včetně environmentální udržitelnosti. Právě veřejné nákupy se tak mohou stát jedním z největších nástrojů, jak dostat ekologická kritéria přímo do fungování evropské ekonomiky.

Veřejné zakázky nepředstavují jen administrativním mechanismus prostřednictvím kterého stát, města, nemocnice nebo další veřejné instituce nakupují zboží a služby. Více než 250 000 veřejných zadavatelů v Evropské unii každoročně utratí za dodávky, služby a stavební práce přibližně 2,5 bilionu eur, což odpovídá zhruba 16 % HDP EU.

Takový objem peněz představuje mimořádnou kupní sílu, která může významně ovlivňovat nabídku na trhu i rozhodování firem o tom, jaké výrobky a technologie budou vyvíjet a nabízet. Evropská komise proto přichází s návrhem nového evropského rámce pro veřejné zakázky, který má zjednodušit současná pravidla a současně posílit význam kvality při výběru dodavatelů.

Skutečné náklady během celého životního cyklu

Právě environmentální hledisko je přitom jednou z oblastí, kde může být změna nejvýraznější. Pokud se při zadávání zakázky porovnává především cena, může mít dodavatel s levnějším řešením výhodu i v případě, že jeho nabídka znamená vyšší spotřebu energie, větší množství emisí, kratší životnost výrobku nebo vyšší nároky na primární suroviny. Cena v takovém případě sice odpovídá částce uvedené v nabídce, ale nemusí odpovídat skutečným nákladům, které dané řešení během svého životního cyklu přináší společnosti a životnímu prostředí.

Nový přístup Komise má proto posílit princip nejlepšího poměru ceny a kvality. U běžných veřejných zakázek má kvalita představovat nejméně 30 procent hodnocení, zatímco u pracovně náročných zakázek má být její váha nejméně 50 procent. Environmentální udržitelnost je přitom mezi kritérii, která mohou být při hodnocení kvality zohledněna.

Měřitelná kritéria pro stavby i dopravu

Pro životní prostředí je důležité především to, co se pod pojmem kvalita skutečně bude skrývat. Pokud má veřejné nakupování skutečně podporovat ekologicky šetrnější řešení, musí být možné rozdíly mezi jednotlivými nabídkami měřit a porovnávat. U stavební zakázky může například hrát roli množství použitých materiálů, energetická náročnost budovy během jejího provozu, uhlíková stopa použitých materiálů nebo možnost jejich budoucího opětovného využití.

U dopravních služeb může být rozhodující spotřeba energie či paliva, emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek nebo způsob organizace přepravy. U nákupu výrobků může být významná jejich životnost, opravitelnost, možnost výměny jednotlivých součástí, podíl recyklovaných materiálů nebo způsob nakládání s výrobkem po skončení jeho používání.

Konec roztříštěných směrnic a složité administrativy

Environmentální hledisko přitom není jedinou oblastí, kterou chce Komise v novém systému posílit. Návrh má současně výrazně zjednodušit samotná pravidla zadávání. Tři současné směrnice o veřejných zakázkách a příslušná ustanovení rozptýlená v dalších právních předpisech mají být soustředěna do jediného přímo použitelného nařízení. Počet postupů se má snížit z pěti na tři, což má omezit rozdíly ve způsobu, jakým se evropská pravidla uplatňují v jednotlivých členských státech. Zadavatelé mají navíc získat větší prostor pro jednání s uchazeči, lepší využití předběžných konzultací s trhem a jednodušší administrativní postupy. Návrh počítá také s novým postupem pro pořizování inovativních řešení, která zatím na trhu nejsou běžně dostupná.

Další výraznou změnou má být vytvoření integrovaného digitálního trhu s veřejnými zakázkami. Nemá jít o jednu centrální evropskou databázi nahrazující národní systémy, ale o jejich propojení tak, aby spolu dokázaly komunikovat. Firma by se díky tomu mohla účastnit zadávacího řízení v jiné členské zemi prostřednictvím kteréhokoli zapojeného elektronického systému a využívat principu „pouze jednou“. Informace a dokumenty, které už byly předloženy, by tedy neměly být opakovaně vyžadovány. Pro zadavatele má digitální propojení přinést například automatické ověřování některých podmínek a jednodušší práci s údaji. Jednotný rámec pro jejich správu má současně posílit transparentnost, kontrolu a schopnost odhalovat podvody.

Ochrana evropského trhu a strategické bezpečnosti

Návrh současně posouvá veřejné zakázky výrazněji do oblasti hospodářské bezpečnosti. Komise chce, aby zadavatelé mohli, a v některých případech museli, zohledňovat bezpečnostní rizika, kybernetickou bezpečnost, ochranu citlivých informací nebo riziko nepřiměřeného vlivu třetích zemí. U smluv souvisejících s kritickou infrastrukturou mají nová pravidla podporovat diverzifikaci dodavatelských řetězců, bezpečnost dodávek a připravenost na krizové situace.

Významnou součástí návrhu je také evropská preference ve veřejných zakázkách. Nový rámec má vyjasnit, na které hospodářské subjekty a výrobky se vztahují mezinárodní závazky EU v oblasti veřejného zadávání. Evropská komise by zároveň získala možnost omezit přístup subjektů ze třetích zemí, pokud analýza trhu ukáže, že evropské firmy nemají na daném trhu odpovídající přístup. Omezení by bylo možné také v případech, kdy je nutné zabránit závislosti na jediném zdroji dodávek nebo chránit hospodářské a bezpečnostní zájmy EU.

Očekávané finanční úspory a další legislativní postup

Celá reforma oblasti veřejných zakázek má podle Komice přitom přinést také měřitelný ekonomický efekt. Komise odhaduje, že jednodušší pravidla a menší administrativní zátěž by mohly každoročně ušetřit přibližně 650 milionů eur. Z toho asi 80 milionů eur má připadnout na úspory veřejných zadavatelů a dalších 570 milionů eur na straně podniků.

Nyní se však stále jedná pouze o návrh. Evropská komise jej 9. září 2026 přijala jako návrh nového nařízení o veřejných zakázkách a koncesích. Návrh nyní putuje k Evropskému parlamentu a Radě EU, které jej budou projednávat v rámci řádného legislativního postupu. Teprve pokud se obě instituce na konečném znění dohodnou a nařízení schválí, může se stát závazným právním předpisem. Do té doby se jeho podoba může během vyjednávání ještě změnit.

Další infromace: