Neviditelný únik, který zahřívá svět rychleji, než čekáme, a přitom ho dokážeme využít

Metan unikající při těžbě a přepravě fosilních paliv patří k nejpodceňovanějším problémům současné energetiky. Jeho klimatický účinek je přibližně 28 až 34krát silnější než u oxidu uhličitého, přesto právě jeho omezení může v krátkém čase přinést výrazné snížení globálního oteplování a zároveň posílit energetickou stabilitu států v období krizí a nejistoty na trzích.

Mezinárodní energetická agentura (IEA) upozorňuje na skutečnost, že metan není jen vedlejší ekologický problém, ale také zásadní ztráta energetického zdroje. Při těžbě ropy, zemního plynu a uhlí dochází po celém světě k jeho únikům do atmosféry, přestože značná část tohoto plynu by mohla být zachycena a využita jako běžné palivo. V praxi tak dochází k paradoxu, kdy energetický zdroj, po kterém je vysoká poptávka, uniká bez užitku a zároveň výrazně přispívá ke změně klimatu. Podle odhadů IEA se každoročně do atmosféry uvolní desítky milionů tun metanu z energetického sektoru, což odpovídá obrovskému energetickému objemu, který by jinak mohl být komerčně využit.

Metan má ve srovnání s oxidem uhličitým výrazně silnější oteplovací účinek v krátkodobém horizontu. To znamená, že i relativně malé snížení jeho emisí může mít rychlý dopad na zpomalení růstu globální teploty. Právě tato vlastnost z něj činí klíčový cíl klimatických strategií, které se zaměřují na nejrychlejší dosažitelné výsledky. IEA zdůrazňuje, že technologie potřebné ke snížení úniků jsou již dnes k dispozici a v mnoha případech nevyžadují složité investice, ale spíše lepší monitoring a údržbu infrastruktury. Modely agentury ukazují, že rychlé snížení emisí metanu o zhruba 75 procent do roku 2030 by mohlo zabránit nárůstu globální teploty přibližně o 0,2 stupně Celsia do poloviny století.

Z hlediska energetické bezpečnosti má omezení emisí metanu ještě jeden zásadní rozměr. Každé zachycené množství tohoto plynu představuje dodatečnou energetickou kapacitu, která může být využita na trhu. V době geopolitických otřesů, kdy dochází k narušení dodavatelských řetězců a kolísání cen energií, může i relativně malé navýšení dostupných zásob výrazně stabilizovat situaci. Metan, který by jinak unikl do atmosféry, se tak může stát faktorem, který zmírňuje tlak na energetické trhy a snižuje závislost na dovozu z nestabilních regionů. IEA odhaduje, že technicky dostupné snížení úniků by mohlo ročně přinést na trh přibližně 100 miliard metrů krychlových zemního plynu navíc, což odpovídá významné části spotřeby velkých ekonomik.

IEA také poukazuje na to, že potenciál těchto úspor je globálně velmi významný. Součet všech technicky řešitelných úniků představuje objem plynu, který by dokázal zásobovat velké části světové spotřeby. To ukazuje, že nejde pouze o ekologickou otázku, ale o zásadní ekonomickou příležitost. Využití tohoto potenciálu by zároveň mohlo snížit potřebu otevírání nových ložisek a zpomalit tlak na další těžbu fosilních paliv.

Důležitým aspektem je i skutečnost, že snížení emisí metanu patří mezi nejrychleji realizovatelná klimatická opatření. Na rozdíl od rozsáhlých transformací energetických systémů lze mnohá opatření zavádět okamžitě a s relativně nízkými náklady. Patří sem například opravy netěsností v potrubí, modernizace těžebních zařízení nebo omezení spalování přebytečného plynu na pochodech. Tato opatření přinášejí dvojí efekt, protože současně snižují emise a zvyšují efektivitu využití zdrojů.