NKÚ nastavilo zrcadlo veřejným zakázkám ve zdravotnictví: Udržitelnost míří mimo pacienty

Nejvyšší kontrolní úřad ve své kontrolní akci zaměřené na hospodaření s prostředky určenými pro rozvoj a obnovu fakultních nemocnic konstatoval řadu systémových pochybení, která zásadně ovlivňují efektivitu zdravotnictví. Závěrům NKÚ je třeba věnovat zvýšenou pozornost, protože odhalují zásadní mezeru v oblasti udržitelnosti. Ukazují, jak plýtvání finančními i materiálními zdroji a nedostatečné plánování ohrožují dlouhodobou stabilitu systému a snižují jeho schopnost efektivně reagovat na budoucí výzvy.

Fakultní nemocnice (FN) jsou klíčovou součástí české zdravotní sítě, přesto sídlí v zastaralých areálech nevyhovujících moderním medicínským standardům. V letech 2016–2022 stát podporoval jejich obnovu částkou 2 mld. Kč z Programu rozvoje materiálně technické základny FN. Kontrola NKÚ ukázala, že místo plánovaných rekonstrukcí převládal nákup techniky, kterou nemocnice často využívaly jen omezeně kvůli nezrealizovaným stavebním projektům.

Především se ukázalo, že Ministerstvo zdravotnictví postrádalo ucelenou koncepci rozvoje infrastruktury a nezajišťovalo si dostatek informací pro kvalifikované rozhodování o přidělování prostředků. Fakultní nemocnice jsou přitom páteřními zdravotnickými zařízeními v České republice, a jejich technická a stavební vybavenost představuje základní předpoklad pro poskytování kvalitní péče.

Namísto plánované modernizace budov a medicínských provozů byly prostředky primárně směrovány na nákup zdravotnické techniky. NKÚ doložil, že parametry programu vztahující se k rekonstrukcím nebyly naplněny ani v jednom případě. Například modernizace operačních sálů či rekonstrukce patologicko-anatomických pracovišť zůstaly pouze na papíře. Současně se objevilo přečerpání rozpočtu o téměř 300 milionů korun, financování šestnácti akcí v rozporu s podmínkami Ministerstva financí a registrování investičních projektů s výrazným zpožděním. To vše ukazuje na oslabené finanční řízení, absenci efektivní kontroly a slabou koordinaci v rámci resortu.

Kontrola odhalila rovněž netransparentní přístup k posuzování žádostí o dotace. Ministerstvo zdravotnictví nedodržovalo vlastní pravidla, nezohledňovalo stanovená kritéria a v některých případech přidělilo prostředky i žadatelům, kteří předložili neúplné či opožděné dokumenty. NKÚ navíc prokázal, že u příjemců dotací nebyly prováděny žádné veřejnosprávní kontroly, a to více než deset let, přestože šlo o programy v miliardových objemech.

Významnou část zjištění tvoří konkrétní příklady nehospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze uhradila více než 1,8 milionu korun za projektovou dokumentaci k centrálnímu urgentnímu příjmu, který ani po čtrnácti letech nebyl vybudován a projektová příprava se ukázala jako nevyužitelná. Další příklad představuje nákup olovnatého okna za více než 350 tisíc korun, které nebylo nainstalováno a zůstalo nevyužité. Přístroje financované z dotací byly navíc často využívány v nižší míře, než nemocnice původně deklarovaly, a to z důvodu nedostatečně připravených stavebních úprav nebo kapacitních omezení.

Celkově lze shrnout, že kontrola ukázala na kombinaci strategických selhání (absence koncepce a plánování), finančních nedostatků (přečerpání rozpočtu, neefektivní čerpání, vícepráce) a procesních pochybení (netransparentní hodnocení žádostí, porušování zákona o veřejných zakázkách, neprovádění kontrol). Tyto nedostatky zásadně oslabují funkčnost investičních programů a snižují důvěru ve státní správu jako správce veřejných prostředků.

Promrhané investice ekologickou zátěží

Investice do zdravotnické infrastruktury nelze hodnotit pouze optikou finanční efektivity, ale také z hlediska environmentální udržitelnosti. NKÚ zjistil případy, kdy byly pořízeny technologie a vybavení, které nebyly využívány, nebo byly využívány jen v omezeném rozsahu. Takové nakládání s veřejnými prostředky představuje nejen finanční ztrátu, ale i environmentální problém. Výroba a likvidace zdravotnických přístrojů a stavebních materiálů je spojena s významnou uhlíkovou stopou a energetickou náročností. Pokud jsou přístroje zakoupeny bez reálného využití, dochází k neefektivnímu zatěžování životního prostředí.

Podobně neefektivní plánování stavebních akcí, které se nakonec nerealizují, má významný environmentálně-sociální dopad, zejména pokud se projekty měly zaměřit na zvýšení teplotního komfortu pacientů a celkového snížení energetické náročnosti budov. Taková opatření jsou v souladu s řadou státních strategií, například Národním klimaticko-energetickým plánem (NKEP), Národním akčním plánem adaptace na změnu klimatu (NAP) a Státní energetickou koncepcí (SEK), které stanovují cíle pro energetickou účinnost budov, využívání obnovitelných zdrojů energie a adaptaci zdravotnických zařízení na změnu klimatu.

Z pohledu cirkulární ekonomiky jde o nevratnou ztrátu přírodních zdrojů. Veřejné investice do zdravotnictví by přitom měly jít příkladem v uplatňování principů udržitelnosti – ať už prostřednictvím environmentálně šetrných materiálů, energeticky úsporných řešení, nebo zohledněním životního cyklu pořizovaných přístrojů. Z hlediska sociální udržitelnosti mají zjištění NKÚ ještě závažnější rozměr. Oddalování výstavby urgentních příjmů a nevyhovující stavební infrastruktura negativně dopadají na dostupnost a kvalitu zdravotní péče. Pokud nemocnice fungují v nevyhovujících areálech, dochází k prodlužování přeprav pacientů, snižování komfortu i efektivity péče.

Když pravidla zůstávají jen na papíře

Kontrola NKÚ jasně ukázala, že v oblasti zadávání veřejných zakázek dochází k systematickým porušením zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Všeobecná fakultní nemocnice v Praze například neuchovala podklady k určení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na nákup magnetické rezonance, a tím znemožnila ověřit správnost odhadu ceny. V jiném případě zveřejnila zahájení zadávacího řízení v rozporu s požadovanými lhůtami, což narušuje transparentnost celého procesu. Nedostatečná archivace stavebních deníků či servisních výkazů pak snižuje zpětnou přezkoumatelnost a komplikuje vyvození odpovědnosti.

NKÚ rovněž doložil, že ministerstvo a nemocnice nepostupovaly důsledně při uplatňování environmentálních kritérií v zakázkách. Přestože dokumentace programu obsahovala požadavek na hodnocení nabídek i podle ekologické šetrnosti, v některých případech tato podmínka nebyla stanovena. Tím byla promarněna příležitost využít veřejné zakázky jako nástroj pro podporu udržitelnosti a environmentálních inovací.

Porušení zákona o veřejných zakázkách má zásadní dopady na důvěru v transparentní hospodaření státu. Zadavatelé, kteří nedodržují základní pravidla, vytvářejí nerovné prostředí pro dodavatele, zvyšují riziko korupce a oslabují princip hospodárného nakládání s veřejnými prostředky. Absence kontrol a slabá vnitřní kontrola vedou k situacím, kdy vícepráce či dodatečné dodatky navyšují cenu díla, aniž by byl zajištěn odpovídající veřejný přínos.

Kultura, víc než paragrafy

Z pohledu odpovědného zadávání je nutné zdůraznit, že zákon o veřejných zakázkách v sobě obsahuje dostatek nástrojů k prosazování principů transparentnosti, hospodárnosti i environmentální udržitelnosti. Problém tedy nespočívá v samotném legislativním rámci, ale v jeho nedůsledné aplikaci a v kultuře, která obklopuje rozhodování o veřejných penězích. Pokud mají být veřejné zakázky skutečně motorem udržitelnosti a plnit veřejný zájem, je nutné překročit stín principu politických vratek, klientelizmu a malých domů a vnímat je jako skutečnou dlouhodobou investici do společnosti. Kulturu veřejné zakázky lze tak vnímat a považovat za jakýsi barometr hodnot společnosti.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 24/09 (pdf, 520 kB)