NSS zrušil části programu zlepšování kvality ovzduší na Ostravsku

Nejvyšší správní soud zrušil některé části Programu zlepšování kvality ovzduší aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, který Ministerstvo životního prostředí vydalo v dubnu 2016. Přistoupil k tomuto kroku na základě kasační stížnosti obyvatele ostravského městského obvodu Radvanice a Bartovice, který se dovolával svého práva na příznivé životní prostředí, na ochranu zdraví, na ochranu soukromého a rodinného života a práva vlastnického. Podle stěžovatele nedával Program dostatečné záruky, že znečištění ovzduší na Ostravsku klesne nejpozději do roku 2020 na přípustné hodnoty. U Městského soudu v Praze stěžovatel s návrhem na zrušení opatření obecné povahy neuspěl, Nejvyšší správní soud však verdikt městského soudu zvrátil a stěžovateli z velké části vyhověl.

Jak je všeobecně známo, v  ostravské aglomeraci jsou dlouhodobě překračovány imisní limity škodlivých látek v ovzduší stanovené právními předpisy. Podle směrnice EU o kvalitě vnějšího ovzduší a podle českého zákona o ochraně ovzduší proto vznikla Ministerstvu životního prostředí již v roce 2014 povinnost vydat program zlepšování kvality ovzduší, který by měl obsahovat taková opatření, aby v co nejkratší době došlo ke snížení úrovně znečištění ovzduší na úroveň imisních limitů. Nejvyšší správní soud dospěl na základě platné právní úpravy, judikatury Soudního dvora EU i analýzy zahraniční praxe a rozsudků vrcholných soudů ostatních evropských států k závěru, že ministerstvo tuto svou povinnost splnilo nedostatečně.

Program sice zahrnuje většinu myslitelných opatření ke zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku, sám však počítá s tím, že kýženého stavu může být dosaženo, pouze pokud se do roku 2020 uskuteční všechna. Přitom jen část Programu má závaznou povahu – konkrétně ta, která ukládá úřadům, jak mají postupovat při zpřísňování povolení k provozu průmyslových zdrojů znečištění. Tuto část ponechal Nejvyšší správní soud v platnosti. V oblasti dopravy a lokálního vytápění ovšem Program počítal s řadou opatření, jejichž provedení mělo být úkolem krajů a obcí (například zavádění nízkoemisních zón ve větších městech či budování záchytných parkovišť), aniž by však jejich realizace byla právně závazná.

„Zdroj problému je přímo v zákoně, který nevybavil Ministerstvo životního prostředí pravomocí ukládat Programem povinnosti samosprávám, případně dalším osobám. Tím přísněji jsme museli hodnotit, zda ministerstvo důsledně využilo alespoň těch omezených prostředků, které mu zákon k dosažení cíle předpokládaného evropskou směrnicí skýtal,“ vysvětlil předseda senátu Tomáš Langášek.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Program postrádá dvě povinné náležitosti, bez nichž zůstane s největší pravděpodobností neúčinný. První z nich bylo vyčíslení očekávaného přínosu jednotlivých opatření ke zlepšení kvality ovzduší, aby je bylo možné vzájemně porovnat a stanovit, která z nich mají díky větší účinnosti vyšší prioritu. Za druhé Nejvyšší správní soud ministerstvu vytkl, že nesestavilo časový plán provádění jednotlivých opatření tak, aby bylo možné průběžně kontrolovat jejich plnění a tomu přizpůsobit další postup. Ve stávající podobě by účinnost Programu nebylo možné objektivně hodnotit dříve než v roce 2020, což Nejvyšší správní soud označil z pohledu stěžovatele za „čekání na Godota“.

„Pokud by se v budoucnu ukázalo, že Program není ani po požadovaném doplnění schopen plnit svou úlohu, musely by z toho správní soudy vyvodit důsledky. Nelze vyloučit, že bychom se například obrátili na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou, abychom následně zhodnotili, zda je vůbec stávající česká úprava v souladu s tou evropskou. V tuto chvíli by to však bylo předčasné,“ uzavřel předseda senátu Tomáš Langášek.

Ministerstvo životního prostředí se chce s rozhodnutím důkladně seznámit, než ho bude komentovat. "Z hlediska ochrany a tolik potřebného zlepšení kvality ovzduší na Ostravsku to dnešní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu však nepovažujeme za šťastný krok," sdělila jeho mluvčí Dominika Pospíšilová.

Celý text rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 As 288/2016 je k dispozici ZDE.