Obnova přírody má prokazatelné výsledky, tempo podle OSN ale neodpovídá závazkům do roku 2030

Obnova přírody přináší měřitelné výsledky. Ve 149 zemích světa se již obnovuje 252 milionů hektarů krajiny a přírodních ekosystémů a vzniklo více než milion pracovních míst. Přesto tempo obnovy stále nestačí na splnění mezinárodních závazků do roku 2030. Zvláště alarmující je situace u sladkovodních, mořských a pobřežních ekosystémů. Nová zpráva OSN ukazuje, že příroda má schopnost regenerace, pokud jí k tomu člověk vytvoří vhodné podmínky.

Příroda se dokáže vzpamatovat i z rozsáhlého poškození. Obnova mokřadů, lesů, rašelinišť, řek nebo pobřežních oblastí přináší výsledky, které se projevují nejen návratem rostlinných a živočišných druhů, ale také lepším zadržováním vody v krajině, ochranou půdy, ukládáním uhlíku a posilováním odolnosti vůči klimatickým změnám. Právě tyto přínosy stojí v centru nové globální zprávy Nature’s comeback – scaling ecosystem restoration for people and planet, kterou společně zveřejnily Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a sekretariát Úmluvy o biologické rozmanitosti.

Dokument zveřejněný 29. října 2026 přináší vůbec první komplexní celosvětové vyhodnocení pokroku v obnově ekosystémů. Jeho výsledky ukazují, že rozsah současných aktivit je mimořádný. Ve 149 zemích je podle shromážděných údajů obnovováno celkem 252 milionů hektarů území. To odpovídá ploše 2,52 milionu kilometrů čtverečních, tedy přibližně třicetinásobku rozlohy České republiky. S obnovou je spojeno také více než milion pracovních míst.

Výsledky potvrzují, že obnova přírodního prostředí může fungovat ve velkém měřítku. Zároveň však odhalují značný rozdíl mezi dosavadním pokrokem a tím, co svět slíbil do konce tohoto desetiletí.

Co závazky do roku 2030 skutečně znamenají

Současné úsilí vychází z několika mezinárodních závazků. Jedním z nejvýznamnějších je Kunmingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost, přijatý v roce 2022. Jeho cílem je mimo jiné zajistit, aby do roku 2030 bylo účinně obnovováno alespoň 30 % degradovaných suchozemských, sladkovodních, mořských a pobřežních ekosystémů.

Pojem obnova ekosystémů přitom zahrnuje mnohem širší soubor činností než například výsadbu stromů. Jde o proces, jehož cílem je navrátit poškozenému přírodnímu prostředí jeho ekologické funkce, biologickou rozmanitost a schopnost dlouhodobě fungovat. V případě lesa to může znamenat podporu přirozené obnovy původních dřevin, obnovu vodního režimu nebo odstranění příčin degradace. U mokřadů může jít o opětovné propojení vodních toků s nivami, obnovu přirozeného zaplavování či zamezení odvodňování. U zemědělské krajiny se pozornost soustředí například na obnovu půdní úrodnosti, pestrost krajinných prvků a návrat přirozených stanovišť.

Důležité je také rozlišovat mezi ochranou přírody a její obnovou. Ochrana se snaží uchovat ekosystémy, které dosud fungují, zatímco obnova napravuje následky jejich poškození. Obě činnosti se vzájemně doplňují. Pokud totiž na jedné straně obnovujeme mokřady a lesy, zatímco na druhé pokračuje jejich ničení, výsledný přínos pro přírodu zůstává omezený.

Podle nové zprávy se dosavadní pokrok výrazně liší podle typu ekosystému. Největší část vykázané obnovované plochy připadá na suchozemské prostředí, kde se již podařilo dosáhnout téměř poloviny globálního cíle. Největší rozsah obnovovaných suchozemských území vykazuje Čína, která uvádí 127,4 milionu hektarů. Významné plochy jsou evidovány také v Mongolsku a Kazachstánu.

Podstatně méně příznivá je situace u vodních ekosystémů. Obnova sladkovodních stanovišť je doložena na ploše přibližně 11 milionů hektarů v 62 zemích. V případě mořských a pobřežních ekosystémů jde pouze o 5,7 milionu hektarů ve 46 zemích. Právě tyto oblasti přitom patří k prostředím, která se v současnosti zhoršují nejrychleji.

Určitou naději přináší rostoucí zájem o obnovu mokřadů. Podíl smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, které vykazují realizované programy obnovy nebo revitalizace mokřadů, vzrostl od roku 2022 z osmi na 54 %. Zpráva současně upozorňuje, že skutečný rozsah obnovy vodních ekosystémů může být vyšší, protože jejich monitoring a vykazování výsledků zatím nejsou dostatečné.

Obnova přírody může přinést miliony pracovních míst

Význam obnovy ekosystémů se promítá také do hospodářství a zaměstnanosti. Zdravá krajina poskytuje společnosti řadu takzvaných ekosystémových služeb. Tímto pojmem odborníci označují přínosy, které lidem poskytují přirozeně fungující ekosystémy. Patří mezi ně například zásobování vodou, zadržování srážek, ochrana před povodněmi, tvorba úrodné půdy, opylování zemědělských plodin nebo přirozené ukládání uhlíku.

Obnova těchto funkcí může přinášet ekonomické výhody, které se často projeví až v delším časovém horizontu. Obnovený mokřad pomáhá zadržovat vodu a zmírňovat dopady sucha i povodní. Zdravější půda lépe hospodaří s vodou a živinami, což může podpořit zemědělskou produkci. Obnova lesních ekosystémů přispívá k ukládání uhlíku, ochraně biodiverzity a stabilizaci místního vodního režimu.

Zpráva proto zdůrazňuje také potenciál takzvané ekonomiky obnovy přírody. Jde o hospodářské aktivity, které dlouhodobě propojují obnovu přírodního prostředí s tvorbou pracovních příležitostí a udržitelným využíváním přírodních zdrojů. Uplatnění mohou najít například pracovníci v lesnictví, vodním hospodářství, zemědělství, krajinářství, ekologickém monitoringu nebo při revitalizaci vodních toků a mokřadů.

Dosavadní programy již vytvořily více než milion zelených pracovních míst. Pokud se podaří výrazně rozšířit rozsah obnovy, mohlo by podle odhadů OSN do roku 2030 vzniknout dalších až 32 milionů pracovních míst po celém světě.

Takový vývoj však vyžaduje odpovídající financování. Podle zprávy by se roční investice do obnovy ekosystémů musely zvýšit ze současných odhadovaných 64 miliard amerických dolarů na 296 miliard dolarů do roku 2030. To představuje více než čtyřnásobné navýšení. Největší investiční potřeby se týkají agrolesnictví, obnovy lesů, rašelinišť a porostů mořských trav.

Agrolesnictví představuje způsob hospodaření, při kterém se na zemědělské půdě cíleně kombinují dřeviny se zemědělskou produkcí nebo chovem hospodářských zvířat. Stromy a keře mohou poskytovat ochranu před větrem, zlepšovat mikroklima, podporovat biodiverzitu a přispívat k zadržování vody. Obnova rašelinišť má zase mimořádný význam pro klimatickou politiku, protože rašelina představuje významnou zásobárnu uhlíku. Pokud jsou rašeliniště odvodněna, dochází k rozkladu organické hmoty a uvolňování skleníkových plynů. Obnovení jejich přirozeného vodního režimu pomáhá tento proces omezovat.

Obnova přírody má význam i pro ochranu klimatu

Zpráva přináší také údaje o potenciálu obnovy ekosystémů při zmírňování klimatické změny a ochraně biologické rozmanitosti. Podle citovaných výzkumů by obnova pouhých 15 % prioritních území na světě mohla zachytit a uložit množství oxidu uhličitého odpovídající 30 % emisí CO₂ ekvivalentu vypuštěných od počátku průmyslové revoluce. Současně by mohla pomoci zabránit vyhynutí až 60 % druhů, kterým v současnosti hrozí zánik.

Jde tak o významný potenciál, který ukazuje, proč je obnova přírody důležitou součástí klimatických i biodiverzitních strategií. Přirozené ekosystémy dokážou ukládat uhlík, regulovat vodní režim, zmírňovat teplotní extrémy a poskytovat útočiště celé řadě organismů. Jejich obnova proto přináší souběžné přínosy pro klima, vodní hospodářství, zemědělství i kvalitu života obyvatel.

OSN zároveň upozorňuje, že výsledky obnovy musí být dlouhodobě sledovány. Samotná realizace projektu nebo počet vysazených stromů ještě neznamenají, že se ekosystém skutečně zotavil. Podstatné je, zda se obnovují jeho přirozené procesy, zda se vracejí původní druhy a zda se dosažený stav dokáže udržet i v dalších desetiletích.

Důležitou roli v tomto procesu mají také místní komunity a původní obyvatelé, kteří často disponují dlouhodobými znalostmi o fungování krajiny. Zpráva zdůrazňuje význam jejich zapojení, respektování práv k půdě a zachování přístupu k přírodním zdrojům. Právě místní obyvatelé totiž často nesou přímé důsledky změn v hospodaření s krajinou a současně mohou být významnými partnery při její obnově.

Zpráva byla oficiálně představena v Jerevanu během Světové konference OSN o biologické rozmanitosti (COP17). Při této příležitosti organizace OSN slavnostně ocenily pět nejvýznamnějších globálních iniciativ v Číně, Kolumbii, Etiopii, Itálii a Spojených státech titulem „Světové vlajkové lodě obnovy“ (UN World Restoration Flagships). Tato ocenění mají sloužit jako inspirativní příklady toho, že přechod k udržitelným „ekonomikám obnovy přírody“ je nejen proveditelný, ale přináší prokazatelné výsledky jak pro ochranu globální biodiverzity, tak pro zajištění obživy a prosperity místních komunit.

Mohlo by vás zajímat: