Obnovitelné zdroje posilují Evropu. Česká republika však za evropským průměrem stále zaostává

Evropská unie pokračuje v postupném posilování výroby energie z obnovitelných zdrojů. Nejnovější předběžné údaje Eurostatu ukazují, že jejich podíl na hrubé konečné spotřebě energie dosáhl v roce 2025 hodnoty 26,2 %, zatímco o rok dříve činil 25,2 %. Za tímto výsledkem stojí dlouhodobé investice do modernizace energetiky, rozvoj čistých technologií i proměna evropské legislativy, která propojuje ochranu klimatu, energetickou bezpečnost a konkurenceschopnost evropského hospodářství.

Evropská energetická politika se v posledních letech stále více opírá o obnovitelné zdroje energie jako jeden z hlavních pilířů udržitelného hospodářského rozvoje. Předběžné statistiky Eurostatu potvrzují, že Evropská unie v roce 2025 zvýšila podíl obnovitelných zdrojů na 26,2 % hrubé konečné spotřeby energie, což představuje meziroční nárůst o 1 procentní bod oproti roku 2024, kdy činil 25,2 %. Ještě výraznější je dlouhodobý pohled. V roce 2004 totiž obnovitelné zdroje představovaly pouze 9,6 % evropské spotřeby energie. Během dvou desetiletí se tak jejich význam téměř ztrojnásobil, což dokládá rozsáhlou modernizaci evropské energetiky i rostoucí využívání větrné, solární, vodní a bioenergetiky.

Současný vývoj navazuje na Evropskou zelenou dohodu, balíček Fit for 55 i přepracovanou směrnici o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů známou jako RED III. Evropská unie si stanovila cíl dosáhnout do roku 2030 podílu obnovitelných zdrojů ve výši nejméně 42,5 %, přičemž usiluje o dosažení hodnoty 45 %. Aby bylo možné tento závazek splnit, bude nutné v období 2026 až 2030 každoročně zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů v průměru o přibližně 3,3 procentního bodu, tedy výrazně rychleji než v posledních letech. Evropská legislativa proto zjednodušuje povolovací procesy, podporuje rozvoj přeshraniční infrastruktury, investice do akumulace energie, výroby obnovitelného vodíku i modernizace elektrických sítí.

Velmi rozdílný obraz však nabízí jednotlivé členské státy. Nejvyšší podíl obnovitelných zdrojů vykázalo v roce 2025 Rakousko s 90,8 %, následované Švédskem s 89,2 % a Dánskem se 77,7 %. Na opačném konci žebříčku se nachází Malta s 11,2 % a Lucembursko s 23,3 %. Tyto rozdíly odrážejí nejen odlišné přírodní podmínky jednotlivých zemí, ale také dlouhodobé investice, strukturu energetických soustav i rychlost zavádění moderních technologií.

Česká republika se podle předběžných údajů za rok 2025 nachází pod průměrem Evropské unie. Obnovitelné zdroje se na hrubé konečné spotřebě energie podílely 19,2 %, což je přibližně o sedm procentních bodů méně, než činí evropský průměr. Tuzemsko tak bude muset v následujících letech výrazně urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů, modernizaci distribučních sítí, akumulace energie i využívání nízkoemisních technologií, aby dokázalo naplnit evropské cíle a současně posílilo vlastní energetickou bezpečnost. Významnou roli přitom sehrají prostředky z Modernizačního fondu, Fondu soudržnosti i dalších evropských programů zaměřených na podporu čisté energetiky.

Rostoucí význam obnovitelných zdrojů se neprojevuje pouze při výrobě elektřiny. Evropská strategie stále více propojuje výrobu energie s vytápěním, chlazením, dopravou i průmyslem. Ve vytápění a chlazení dosáhl podíl obnovitelných zdrojů v roce 2025 hodnoty 27,4 %, zatímco v roce 2024 činil 26,7 %. Pro srovnání, v roce 2004 představoval pouze 11,7 %. Rozvoj bezemisních technologií proto stále více zahrnuje tepelná čerpadla, využívání biomasy, geotermální energie, solárních tepelných systémů i odpadního tepla z průmyslových provozů.

Současná evropská energetická strategie nesleduje pouze snižování emisí skleníkových plynů. Stejně významným cílem je posilování energetické soběstačnosti, omezení závislosti na dovozu fosilních paliv a vytváření stabilnějšího prostředí pro evropské domácnosti i podniky. Nejnovější údaje Eurostatu potvrzují, že Evropská unie pokračuje správným směrem, současně však ukazují, že tempo rozvoje bude muset být v příštích letech výrazně vyšší. To platí zejména pro státy, které se dosud nacházejí pod evropským průměrem, mezi něž patří také Česká republika. Právě schopnost urychlit modernizaci energetické infrastruktury a efektivně využít evropské finanční prostředky rozhodne o tom, jak úspěšně se podaří naplnit cíle stanovené pro rok 2030.