Obnovitelné zdroje v Česku rostou, ale pomalu. Čísla za rok 2024 ukazují, kde se láme chleba energetické transformace

Podíl obnovitelných zdrojů energie v České republice v roce 2024 opět vzrostl a přiblížil se hranici 20 procent hrubé konečné spotřeby energie. Na první pohled pozitivní zpráva však při detailnějším pohledu odhaluje strukturální slabiny české energetiky, silnou závislost na biomase a tempo rozvoje, které zůstává v evropském kontextu spíše opatrné. Čerstvá data Ministerstva průmyslu a obchodu nabízejí cenný pohled na to, kde se skutečně nacházíme a co tato čísla znamenají pro další roky.

Rok 2024 přinesl další mírné posílení role obnovitelných zdrojů energie v české energetické bilanci. Podle oficiální statistické zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu dosáhl celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě hodnoty 19,21 procenta. Ve srovnání s předchozími lety jde o pokračování pozvolného růstového trendu, který je patrný od roku 2021, kdy se tento podíl pohyboval na úrovni 17,61 procenta. Za čtyři roky tak Česká republika zvýšila svůj podíl obnovitelných zdrojů o necelé dva procentní body, což samo o sobě vypovídá o tempu, jakým energetická transformace v tuzemsku probíhá.

Při pohledu na výrobu elektřiny se obnovitelné zdroje v roce 2024 podílely na hrubé výrobě elektřiny zhruba 16,7 procenta, což v absolutních číslech představuje více než 12,3 terawatthodiny. Největší podíl na této výrobě měly fotovoltaické elektrárny, které vyrobily přibližně 3,6 terawatthodiny elektřiny. Fotovoltaika se tak poprvé stala nejvýznamnějším jednotlivým obnovitelným zdrojem elektřiny v České republice a předstihla jak vodní elektrárny, tak zdroje spalující biomasu či bioplyn. Tento výsledek je přímým důsledkem rychlého nárůstu instalovaného výkonu v posledních letech, zejména u menších a středních střešních instalací, které se do statistiky promítají výrazněji než v minulosti.

Velmi blízko za fotovoltaikou se v roce 2024 pohybovaly vodní elektrárny a výroba elektřiny z biomasy, obě s roční produkcí okolo 2,6 terawatthodiny. Stabilní pozici si udržel také bioplyn, jehož výroba dosáhla přibližně 2,57 terawatthodiny. Větrná energie zůstává v českém kontextu marginální, když roční výroba nepřesáhla 0,72 terawatthodiny, což odpovídá zhruba šesti procentům výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tato čísla dlouhodobě potvrzují, že struktura českých obnovitelných zdrojů je výrazně odlišná od řady západoevropských zemí, kde hraje větrná energie podstatně významnější roli.

Ještě výraznější je dominance biomasy v oblasti výroby tepla. Více než tři čtvrtiny veškeré tepelné energie z obnovitelných zdrojů v roce 2024 pocházely právě ze spalování biomasy. Druhou nejvýznamnější složkou byla energie prostředí využívaná prostřednictvím tepelných čerpadel, která se na výrobě tepla z obnovitelných zdrojů podílela téměř 18 procenty. Tento údaj je jedním z nejdynamičtějších v celé statistice a potvrzuje, že tepelná čerpadla se postupně stávají klíčovým prvkem dekarbonizace vytápění domácností i menších provozů. Naproti tomu solární termální systémy zůstávají na okraji zájmu a jejich podíl se dlouhodobě pohybuje pod jedním procentem.

Z hlediska sektorového rozdělení podílu obnovitelných zdrojů je patrné, že nejlépe si vede oblast vytápění a chlazení, kde podíl OZE dosáhl v roce 2024 hodnoty 29,06 procenta. V elektroenergetice činil tento podíl 17,93 procenta, zatímco doprava zůstává dlouhodobě nejslabším článkem s podílem 5,74 procenta. Právě doprava tak nadále výrazně brzdí celkový růst podílu obnovitelných zdrojů, a to navzdory povinnému přimíchávání biopaliv a postupnému nástupu elektromobility.

Celkový obraz, který statistika za rok 2024 nabízí, je ambivalentní. Na jedné straně je zřejmé, že obnovitelné zdroje v České republice systematicky rostou a že některé technologie, zejména fotovoltaika a tepelná čerpadla, vykazují výraznou dynamiku. Na straně druhé však tempo tohoto růstu zůstává v evropském srovnání spíše umírněné a struktura obnovitelných zdrojů je silně závislá na biomase, což s sebou nese environmentální, surovinové i ekonomické otázky.

Pokud má Česká republika naplnit své dlouhodobé klimatické a energetické cíle, nestačí pouze zvyšovat absolutní objem energie z obnovitelných zdrojů. Statistika potvrzuje, že tempo růstu podílu OZE i jeho strukturální složení zaostávají za globálními trendy, kde solární a větrné technologie rychle rostou a stávají se standardem nové kapacity výroby energie. Aktualizovaný evropský cíl stanovuje podíl OZE na hrubé konečné spotřebě energie do roku 2030 dle revize směrnice RED III závazný cíl na minimálně 42,5 % s orientačním cílem až 45 %.

Současně Mezinárodní energetická agentura (IEA) vyzdvihuje rostoucí význam elektřiny jako nosné energie a potřebu spolehlivých nízkoemisních zdrojů. To znamená, že Česká republika bude muset nejen transformovat svůj energetický mix technologicky, ale také aktivně odstraňovat regulatorní a investiční bariéry, které brzdí masivnější nasazení moderních obnovitelných technologií, včetně větrné energetiky a decentralizovaných systémů, a integrovat je do odolného a flexibilního energetického systému.

Dokument ke stažení: