Obří ložisko v Brazílii stabilizuje trh s ropou. Ztratí recyklace plastů půdu pod nohama?

Britská energetická společnost BP oznámila zásadní geologický objev: v hlubokomořské oblasti Santos Basin u pobřeží Brazílie identifikovala rozsáhlé ložisko ropy a zemního plynu, které patří k největším v historii firmy za posledních 25 let. Nové naleziště, pojmenované Bumerangue, se nachází 404 kilometrů od pobřeží Rio de Janeira v extrémní hloubce přes 2 300 metrů. Průzkumný vrt zde pronikl do hloubky téměř 6 000 metrů pod mořskou hladinou a odhalil přibližně 500metrový sloupec uhlovodíků v tzv. předsolném karbonátovém rezervoáru (typ horniny vzniklý v hluboké geologické minulosti, uložený pod silnými vrstvami soli).

Geologická struktura ložiska zasahuje plochu větší než 300 km² a laboratorní analýzy, které nyní probíhají, mají za cíl přesně určit fyzikálně-chemické vlastnosti získaných surovin. První výsledky přímo z vrtu naznačují zvýšené koncentrace oxidu uhličitého, což může mít vliv na způsob budoucího využití nebo na potřebu speciálních technologií při těžbě. Přesto jde z pohledu těžební geologie o velmi perspektivní a výjimečně kvalitní nález.

Tento objev přichází v době, kdy BP mění směr své dlouhodobé strategie. Po období silného veřejného tlaku na rozvoj obnovitelných zdrojů energie se firma rozhodla přehodnotit své cíle a znovu zaměřit své klíčové investice do tradiční těžby ropy a zemního plynu. Důvodem jsou nejen vysoké ceny fosilních paliv, ale také rostoucí globální poptávka a obavy z energetické bezpečnosti.

Brazilský přístav budoucnosti?

Ložisko Bumerangue může být základem budoucího těžebního centra BP v Brazílii. Země se díky svým rozsáhlým podmořským zásobám (zejména tzv. předsolným rezervám v Atlantiku) stává klíčovým bodem zájmu světových energetických koncernů. BP má v Brazílii více než 50letou historii a v současnosti zde vlastní podíly v osmi mořských blocích napříč třemi sedimentačními pánvemi (geologickými oblastmi s předpokladem akumulace ropy), přičemž ve čtyřech případech působí jako hlavní operátor.

Vedle Bumerangue má firma v Brazílii aktuálně rozpracovaný i další projekt – průzkum bloku Alto de Cabo Frio Central, na kterém spolupracuje s brazilskou státní firmou Petrobras. V roce 2026 je plánován průzkumný vrt v oblasti Tupinambá. Z pohledu geopolitiky a logistiky může být Brazílie – díky stabilnímu prostředí, technické infrastruktuře a přírodnímu potenciálu – ideálním centrem pro rozvoj nových produkčních kapacit v Latinské Americe.

Globální průzkumná expanze BP

Bumerangue je letos již desátým objevem BP a potvrzuje vysokou efektivitu současného průzkumného programu firmy. V roce 2025 se podařilo identifikovat nové zásoby také v oblasti Beryl a Frangipani (Trinidad), Fayoum 5 a El King (Egypt), Far South (Mexický záliv), Hasheem (Libye) a již zmíněný Alto de Cabo Frio Central (Brazílie). Další objevy hlásí společný podnik Azule Energy (BP a Eni) z Namibie a Angoly.

Tato koncentrace objevů v různých částech světa naznačuje obnovenou důvěru ropných firem ve vyhledávání konvenčních (tradičních) ložisek – často v komplikovaných geologických podmínkách, ale s vysokou výtěžností. Na pozadí této aktivity hraje důležitou roli vývoj cen ropy.

Ceny ropy a návrat investic

V létě 2025 se cena ropy Brent drží stabilně kolem hranice 90 dolarů za barel. To je úroveň, která dává těžebním projektům, zejména v hlubokých vodách, dostatečnou ekonomickou návratnost. Náklady na těžbu v těchto podmínkách se obvykle pohybují v rozmezí 30–50 dolarů za barel, přičemž vyšší výnosy umožňují firmám realizovat další investice i v politicky nebo technicky náročných regionech.

Rostoucí cena ropy je mimo jiné důsledkem omezených kapacit v rafinériích, geopolitického napětí v oblasti Blízkého východu, ale také zpomalení rozvoje zelených technologií, které měly původně nahradit ropné produkty. Investoři navíc v posledních dvou letech začali tlačit na vyšší návratnost kapitálu, což nutí firmy jako BP zefektivnit portfolia a zaměřit se na ložiska s vysokou výtěžností.

Recyklace pod tlakem: návrat levného panenského plastu

Loni BP vyprodukovala těsně pod 2,4 milionu barelů ropy a zemního plynu denně, což odpovídá přibližně 2,5 % celosvětové těžby. Do roku 2030 si firma klade za cíl udržet stabilní produkci v rozmezí 2,3 až 2,5 milionu barelů denně – tedy na úrovni, která umožní kompenzovat přirozený útlum ve stárnoucích ložiskách a současně posilovat její roli mezi globálními hráči v oblasti fosilních paliv. Pokud se naplní potenciál nových nalezišť, jako je právě Bumerangue, plánuje BP navíc po roce 2030 produkci dále zvyšovat, což je v přímém kontrastu s dřívějšími klimatickými závazky firmy o snižování těžby.

Očekávané rozšíření těžby v důsledku objevů, jako je Bumerangue, může mít vliv i na trh s plasty. Ropa je klíčovou vstupní surovinou pro výrobu panenských plastů. Pokud se podaří nová ložiska rychle komerčně využít a zvýšit globální nabídku, může dojít k tlaku na snížení cen panenského plastu. To by dále znevýhodnilo recyklovaný plast, který je v mnoha aplikacích stále dražší a technologicky náročnější na zpracování. Výrobci pak upřednostní levnější, kvalitnější surovinu z primární těžby, což by mohlo zpomalit rozvoj recyklačních kapacit, především tam, kde chybí legislativní požadavky nebo motivace pro využívání recyklátu. Tento jev by mohl opět posílit „uhlíkové zacyklení“ – tedy návrat k lineárnímu modelu výroby a spotřeby s vyšší emisní stopou.

Tato strategie má několik významných dopadů. Za prvé, signalizuje trhu, že nabídka ropy – a tím i odvozených petrochemických surovin – zůstane v následujících letech stabilní, nebo dokonce poroste. To má přímý vliv na trh s panenským plastem, jehož výroba je na ropě závislá: pokud zůstane ropa dostupná a její cena bude v důsledku rostoucí těžby mírná či předvídatelná, bude výroba primárních plastů levná a atraktivní.

Za druhé, tímto krokem BP fakticky oslabuje pozici recyklovaných plastů na trhu. Výroba recyklátů (např. regranulátů z polyetylenu nebo PET, apod.) je technologicky náročnější a často dražší než produkce plastu z primárních surovin.

A konečně, dlouhodobě stabilní nebo rostoucí těžba ropy vytváří systémovou bariéru pro rozvoj cirkulární ekonomiky v oblasti plastů. Investice do recyklačních technologií, třídicích linek nebo chemické recyklace jsou návratné pouze tehdy, pokud je poptávka po recyklátech stabilní a dlouhodobá. Pokud však primární suroviny zůstávají levné a přebytečné, trh ztrácí motivaci investovat do uzavřených materiálových smyček. V praxi tak může dojít k "recyklační stagnaci" – tedy k situaci, kdy bude recyklace zůstávat pod hranicí svých technologických možností, protože zkrátka nebude ekonomicky výhodná.

Nové paradigma v energetice

Objev v Bumerangue nepředstavuje pouze geologický a ekonomický úspěch, ale zároveň odráží širší posun v globálním energetickém diskurzu. I když veřejnost a státy tlačí na snižování emisí skleníkových plynů, trh ukazuje, že poptávka po ropě zůstává stabilní – a v některých sektorech dokonce roste.

Firmy jako BP tak balancují mezi společenskými očekáváními, politickými závazky a tvrdou realitou globální ekonomiky. Bumerangue je důkazem toho, že „fosilní kapitola“ světové energetiky ještě zdaleka nekončí. Naopak, může nabrat nový směr – technologicky vyspělejší, geopoliticky opatrnější a ekonomicky velmi výhodný.

Ropa z polí? Bioalternativa by zabrala plochu větší než Indie

Zastánci obnovitelných zdrojů energie často poukazují na možnost nahradit fosilní ropu tzv. biomasou – tedy produkcí biopaliv nebo „bioplasty“ z rostlinných surovin. Zní to lákavě, ale čísla ukazují fyzické limity takového přístupu. Celosvětová spotřeba ropy dosahuje zhruba 100 milionů barelů denně, což odpovídá přibližně 5 miliardám tun ročně. Kdybychom tuto poptávku chtěli pokrýt pouze z produkce bioenergie (např. olejnatých plodin jako řepka, palmy, sója nebo kukuřice), potřebovali bychom k tomu odhadem 3 až 5 miliard hektarů zemědělské půdy – tedy 2–3× více, než kolik je dnes celosvětově využíváno pro veškeré zemědělství.

Pro srovnání: celý svět má přibližně 1,5 miliardy hektarů orné půdy a Indie, jako sedmý největší stát světa, zabírá jen 330 milionů hektarů. Jinými slovy – i kdybychom oseli celý svět řepkou nebo cukrovou třtinou, nestačilo by to na náhradu současné ropné spotřeby.

Ještě důležitější je ale pohled na energetickou návratnost těchto systémů. Ukazatel EROI (Energy Returned on Investment) udává, kolik energie získáme z daného zdroje na jednotku vložené energie. Zatímco konvenční ropa poskytuje návratnost 30:1 až 50:1 (a i hlubokomořská ropa se stále drží kolem 10:1), většina biopaliv z plodin nabízí EROI mezi 1,3:1 a 3:1. Znamená to, že velká část energie vyrobené z biomasy musí být opět spotřebována na její pěstování, sklizeň, dopravu a zpracování – včetně použití hnojiv a paliv pro zemědělské stroje.

Tato představa navíc vůbec nezohledňuje potřebu produkce potravin pro očekávaných 10 miliard lidí do roku 2050. Pokus o masivní přechod na biomasu by tak nutně vedl ke konfliktu mezi energetickým využitím krajiny a potravinovou bezpečností. Je to další důkaz, že technická řešení založená pouze na „náhradě ropy přírodou“ mají své fyzické limity – a že řešením musí být spíše snížení spotřeby, ekonomicky cirkulace materiálů a technologická efektivita, než jen přesun ze „špinavého“ ke „zelenému“.