Od července si za dárečky připlatíme. Evropská unie zavádí nové clo na levné zásilky

Objednávání levného zboží z čínských internetových tržišť už nebude tak výhodné jako dosud. Evropská unie od 1. července zavádí nové clo ve výši tří eur na zásilky do hodnoty 150 eur dovážené ze zemí mimo Evropskou unii. Opatření má podle Bruselu narovnat podmínky na trhu, omezit podvody a zvýšit bezpečnost výrobků. Otázkou však zůstává, zda právě částka tří eur dokáže naplnit všechny ambiciózní cíle, které si od ní evropské instituce slibují.

Od prvního července vstoupilo v platnost nové pravidlo, které se dotkne milionů Evropanů pravidelně nakupujících na internetových platformách mimo Evropskou unii. Každá zásilka v hodnotě do 150 eur nově podléhá paušálnímu clu ve výši tří eur za každou skupinu zboží podle celního zařazení. Pokud si zákazník objedná například několik stejných triček, zaplatí clo pouze jednou. Jestliže ale spojí do jedné objednávky trička a hodinky, zaplatí již šest eur, protože se jedná o dvě odlišné celní kategorie. Povinnost clo přiznat a odvést bude mít prodávající nebo dovozce v rámci celního řízení.

Evropská komise zdůvodňuje změnu především obrovským nárůstem levných zásilek přicházejících zejména z Číny. Každý den jich do Evropské unie dorazí miliony a podle Komise významná část z nich obsahuje výrobky, které nesplňují evropské bezpečnostní požadavky nebo jsou záměrně podhodnoceny či nesprávně deklarovány, aby se dovozci vyhnuli celním povinnostem. Dosavadní osvobození od cla podle Bruselu zároveň zvýhodňovalo mimoevropské internetové obchodníky před výrobci a prodejci působícími na evropském trhu.

Nové opatření je pouze přechodným řešením, které bude platit do poloviny roku 2028. Poté by měl začít fungovat nový evropský celní systém a místo jednotného poplatku se opět uplatní standardní celní sazby podle konkrétního druhu zboží. Evropská unie tím pokračuje v rozsáhlé reformě celní správy, jejímž cílem je modernizace kontrol i lepší dohled nad rychle rostoucím přeshraničním elektronickým obchodem.

Evropská komise předpokládá, že nové clo přinese spravedlivější hospodářskou soutěž, posílí ochranu spotřebitelů před nebezpečnými výrobky, omezí celní podvody a přispěje také ke snížení environmentální zátěže spojené s masovým přepravováním drobných zásilek. Právě zde se ale nabízí otázka, nakolik lze od poplatku ve výši tří eur očekávat skutečně zásadní změnu spotřebitelského chování.

U velmi levného zboží totiž představují tři eura poměrně citelné zdražení. Pokud si někdo objedná drobnost za pět nebo šest eur, konečná cena se zvýší o desítky procent. U nákupů za padesát nebo sto eur však bude tento poplatek představovat jen několik málo procent z celkové částky. Je proto pravděpodobné, že největší dopad pocítí právě impulzivní nákupy levných drobností, zatímco u dražších objednávek bude motivační efekt výrazně slabší.

Stejně zajímavé je zamyslet se nad ostatními deklarovanými cíli. Samotné clo totiž automaticky nezajistí vyšší bezpečnost výrobků. Nebezpečné zboží z trhu odstraní pouze důslednější kontroly a efektivnější dohled celních orgánů. Ani environmentální přínos není zcela jednoznačný. Pokud budou zákazníci objednávat méně drobných zásilek a více nákupů spojí do jedné objednávky, může skutečně dojít ke snížení počtu přeprav. Jestli však bude poplatek pro většinu spotřebitelů zanedbatelný, objem zásilek se výrazně nezmění. Tři eura sama o sobě pravděpodobně nepředstavují dostatečně silnou ekonomickou motivaci k zásadní změně nákupních návyků.

Zároveň je třeba vnímat, že každé zvýšení nákladů v mezinárodním obchodním řetězci se obvykle někde projeví. Tříeurový poplatek nebude v konečném důsledku nést pouze konečný zákazník. Dodavatelé, logistické společnosti i internetové platformy budou hledat způsoby, jak nový náklad absorbovat nebo rozložit. V praxi to může znamenat tlak na efektivnější logistiku, vyjednávání nižších cen u výrobců nebo další optimalizaci provozních nákladů.

Právě zde vzniká určitý rozpor mezi ekonomickými a environmentálními cíli opatření. Pokud budou společnosti nuceny kompenzovat nové náklady především snižováním výdajů, může se zvýšit tlak na dodavatelské řetězce, které už dnes fungují s velmi nízkými maržemi. Úspory se pak nemusí vždy hledat pouze v lepší organizaci výroby, ale také v oblasti pracovních podmínek, odměňování nebo v odkládání investic do nákladnějších ekologických technologií.