Od skládek k elektřině: Jak odpad začal v Česku vyrábět energii?

Ještě před několika desetiletími se spalovny odpadu považovaly za krajní řešení a symbol ekologického selhání. Dnes tvoří páteř systému, který přináší teplo, elektřinu i úspory surovin. Česká republika během třiceti pěti let vybudovala síť zařízení, která dokládají, že i zbytkový materiál může mít reálnou hodnotu. Z odpadu se tak stal zdroj – nejen energie, ale i investic a inovací, které mění celý přístup k nakládání s materiály.

Česká republika za posledních pětatřicet let tak prošla mimořádnou proměnou, kterou lze doložit nejen čísly, ale i zásadní změnou přístupu společnosti k tomu, co bylo ještě nedávno považováno za nepotřebný materiál. Zatímco na konci osmdesátých let se spalovalo necelých šedesát tisíc tun odpadu ročně, v roce 2024 už statistiky Ministerstva průmyslu a obchodu uvádějí více než 1,35 milionu tun energeticky využitých odpadů a alternativních paliv. To představuje dvacetinásobný nárůst a zároveň doklad, že energetické využívání odpadu se z experimentální a často nedůvěryhodné technologie stalo pevnou součástí české energetiky, teplárenství i průmyslu.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) provádí od roku 2003 pravidelná statistická šetření (Statistika energetického využívání odpadů a alternativních paliv v letech 1989–2024), která mapují energeticky využívané odpady a alternativní paliva. Data MPO jsou doplňována údaji Energetického regulačního úřadu (ERÚ), Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) a Českého statistického úřadu (ČSÚ). Právě tato provázanost je jasným signálem a zároveň důkazem, že energetické využívání odpadu dnes není jen environmentální, ale i strategická otázka energetické bezpečnosti.
 

Brno otevřelo cestu energetickému využívání odpadu

První kroky této proměny byly učiněny ještě v době, kdy pojem oběhové hospodářství nebyl součástí politických strategií ani veřejné debaty. V 80. letech vznikla v Brně první česká spalovna komunálního odpadu, jejíž kapacita tehdy činila 240 tisíc tun ročně, ale zdaleka nebyla plně využívána. Technologie byla jednoduchá, účinnost nízká a ekologické parametry odpovídaly době, která energetické využití odpadu chápala především jako prostou formu likvidace odpadu. O více než dvacet let později prošlo zařízení zásadní modernizací, která z něj učinila kogenerační zdroj vyrábějící teplo i elektřinu. Od podzimu 2011 funguje brněnské SAKO jako moderní centrum odpadové energetiky, schopné zpracovat čtvrt milionu tun ročně, přičemž dodává teplo do městské sítě a elektřinu do distribuční soustavy.

Podle aktuálních údajů MPO představují zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO) největší kategorii v rámci celé bilance. V roce 2024 bylo v těchto zařízeních spáleno přes 830 tisíc tun komunálního odpadu, což odpovídá zhruba 8 milionům gigajoulů energie. Z tohoto množství se vyrobilo 261 tisíc megawatthodin elektřiny a více než čtyři miliony gigajoulů tepla. To znamená, že ZEVO, lidově řečeno spalovny, dnes nejen zpracovávají odpad, ale zároveň stabilizují energetickou síť měst a regionů.

Příběh brněnské spalovny se postupně stal inspirací pro další města. V Praze vzniklo zařízení ZEVO Malešice, jehož projekt se začal připravovat již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Po složitém období výstavby bylo uvedeno do provozu na podzim roku 1998. Od té doby prošlo několika modernizačními etapami, které se zaměřily především na čištění spalin a na zvýšení energetické efektivity. V roce 2024 už ZEVO Malešice dosáhlo roční kapacity 480 tisíc tun, čímž se stalo největším zařízením svého druhu v České republice.

Dnes je ZEVO Malešice považováno za klíčové městské zařízení s kogenerační výrobou. Kromě dodávky tepla do sítě Pražské teplárenské vyrábí také elektrickou energii, která pokrývá potřeby desítek tisíc domácností. Modernizace z roku 2023 umožnila zvýšit kapacitu o téměř 50 tisíc tun ročně, čímž zařízení reaguje na omezení skládkování a na budoucí povinnost obcí zajistit zpracování netříděného odpadu.

Třetím důležitým mezníkem bylo uvedení do provozu spalovny Termizo v Liberci, která od roku 2000 zpracovává až 96 tisíc tun odpadu ročně a dodává elektřinu i teplo do místní sítě. V roce 2016 se přidalo zařízení v Chotíkově u Plzně, moderní kogenerační zdroj s výkonem 10,5 MW elektřiny a 31,7 MW tepla. Tato čtyři zařízení dnes představují páteř systému energetického využívání komunálních odpadů. Dohromady v roce 2024 vyrobila 261 tisíc megawatthodin elektřiny a více než čtyři miliony gigajoulů tepla. Oproti roku 1989, kdy české spalovny komunálního odpadu prakticky žádnou elektřinu nevyráběly, jde o zásadní proměnu – technologickou, ekonomickou i environmentální.

Z historických dat je patrné, že objem komunálního odpadu využívaného pro výrobu energie vzrostl mezi lety 1989 a 2024 osmnáctinásobně. Kromě zvyšování kapacit hrálo zásadní roli i zavádění kogenerace – tedy současné výroby elektřiny a tepla. Tento přístup maximalizuje využití energie obsažené v odpadu a zároveň snižuje emise, které by vznikly při oddělené výrobě.
 

Spalovny, které chrání i zásobují energií

Energetické využívání odpadů se však v České republice neomezuje jen na městské spalovny. Významnou roli hrají také průmyslové a nemocniční spalovny, které tvoří samostatný a dlouhodobě stabilní segment. Jejich počet se v posledních letech pohybuje kolem tří desítek, přičemž se nacházejí například v Jihlavě, Kolíně, Kralupech nad Vltavou, Ostravě, Plzni, Trmicích nebo Zlíně. Zajišťují energetické zpracování chemických, zdravotnických i biologických odpadů, které nelze recyklovat ani bezpečně ukládat na skládky. 

Od roku 1989, kdy v těchto zařízeních vzniklo 180 tisíc gigajoulů tepla, vzrostl jejich energetický výkon více než čtyřnásobně. Tyto provozy dohromady spálí ročně okolo 65–90 tisíc tun odpadu, přičemž přispívají především teplem využívaným pro technologické procesy nebo vytápění průmyslových areálů. Jejich význam je dvojí – energetický i hygienický, protože zajišťují bezpečné odstranění nebezpečných látek a infekčního materiálu.
 

Tichý lídři 

Zcela mimořádný rozvoj zažily v posledních dvaceti letech cementárny a vápenky. Ty dnes spalují nejen drcené pneumatiky, ale i odpadní oleje, čistírenské kaly, masokostní moučku nebo tzv. TAP – tuhá alternativní paliva vyráběná z vytříděného komunálního odpadu. V roce 2024 cementářský sektor zpracoval 391 tisíc tun těchto paliv a odpadů, což odpovídá zhruba třetině veškerého energeticky využívaného odpadu v České republice. Cementárenské pece, které pracují při teplotách přesahujících 1400 °C, jsou z hlediska úplného spalování ideálním prostředím a jejich využití výrazně snižuje spotřebu uhlí a plynu. 

Nejvyšší objem alternativních paliv byl zaznamenán v roce 2019, kdy cementárny využily více než 465 tisíc tun odpadů – tedy více, než kolik spálily všechny české komunální spalovny dohromady o dvě desetiletí dříve. Tento vývoj činí z cementárenského průmyslu tichého lídra české „recyklační energetiky“, který propojuje průmyslovou výrobu s principy udržitelnosti a cirkulární ekonomiky.

Dalším milníkem se stala modernizace teplárny v Přerově, která v roce 2023 spustila provoz nových multipalivových kotlů. Ty umožňují spalování TAP i biomasy a představují první krok k hlubšímu propojení teplárenství s oběhovým hospodářstvím. Přerov se tak stal symbolem nového trendu, kdy energetická zařízení začínají chápat odpad jako lokální surovinu s konkrétní energetickou hodnotou. V roce 2024 už energetický sektor využil více než 70 tisíc tun alternativních paliv.

Teplárna Přerov není jediná. Menší spalovací zkoušky alternativních paliv probíhaly i v Dětmarovicích, Plzni či v závodních energetikách. Tyto experimenty ukazují, že česká energetika se postupně připravuje na širší využívání odpadních paliv v rámci přechodu na nízkoemisní ekonomiku.

Dokáže ČR využít každý gigajoul?

Celková energie obsažená v odpadech a alternativních palivech využitých v roce 2024 přesáhla 19 milionů gigajoulů. V roce 1989 to přitom bylo jen necelých sedm set tisíc. Jinými slovy, množství energie získané z odpadu dnes odpovídá spotřebě středně velkého města během celého roku. Navzdory tomu, že celková produkce odpadu v zemi v posledních letech stagnuje, roste podíl energeticky využívaného odpadu, což potvrzuje, že se daří efektivněji zužitkovat to, co by jinak skončilo na skládce.

V evropském kontextu se Česká republika postupně přibližuje vyspělým státům, které odpad považují za zdroj energie i suroviny. Zatímco dříve jsme se orientovali na skládkování, dnes je trend opačný – rozšiřují se zařízení ZEVO, cementárny zvyšují podíl alternativních paliv a teplárny testují nové směsi TAP a biomasy. Každý gigajoul energie získaný z odpadu znamená nejen úsporu fosilního paliva, ale i snížení emisí skleníkových plynů. 

Český systém spaloven, cementáren a tepláren tak dokládá, že energetické využívání odpadu není konkurencí recyklaci, ale jejím přirozeným doplňkem. Zatímco recyklace vrací materiály zpět do oběhu, ZEVO a průmyslové spalovny uzavírají cyklus – proměňují zbytky na energii. Tím se uzavírá i symbolický kruh oběhového hospodářství. V roce 2030 by měla Česká republika přestat skládkovat využitelné odpady, což by znamenal další zásadní milník v proměně odpadů na zdroj energie i surovin.

Dokument ke stažení: