Odborníci na recyklaci plochého skla to vidí jasně: Poloviční DPH forsáží, EPR systém brzdou

Evropské stavby jsou plné skla – materiálu, který sice propouští světlo, ale na konci své životnosti často mizí ve stínu skládek. Většina plochého skla z demolic se totiž nevrací zpět do oběhu, přestože by jeho recyklace mohla výrazně snížit emise, spotřebu energie i závislost na dovozu surovin. Evropský průmysl proto přichází s návrhem, který má trh rozhýbat – výrobky bez alespoň 15 % recyklovaného skla by měly mít nárok jen na poloviční odpočet DPH. Cílem je motivovat výrobce i investory, aby dali přednost skutečně udržitelným řešením. Za tímto postojem stojí organizace Recycling Europe (Evropská konfederace recyklačního průmyslu), FERVER (Federace evropských recyklačních podniků pro sklo) a FEAD (Evropská asociace odpadového hospodářství), které společně volají po tom, aby se sklo stalo symbolem cirkulární ekonomiky, nikoli odpadu.

Podle jejich společného stanoviska hraje ploché sklo zásadní roli v přechodu Evropy k cirkulární a nízkouhlíkové ekonomice. Každoročně se na evropský trh dostává přibližně 10 milionů tun plochého skla, z čehož zhruba 80 % směřuje do stavebnictví. Tato skutečnost z něj činí jeden z nejdůležitějších stavebních materiálů současnosti – ale zároveň i jeden z nejproblematičtějších, pokud jde o jeho koncové nakládání po demolici či rekonstrukci budov. Zatímco recyklace obalového skla funguje v uzavřené smyčce již desítky let, u plochého skla je situace diametrálně odlišná. Sklo ze staveb a demolic bývá často kontaminováno příměsemi dřeva, kovů, PVC nebo nebezpečných látek, a protože většina členských států EU nemá zavedené samostatné systémy sběru a třídění tohoto materiálu, drtivá většina plochého skla končí mimo recyklační smyčku – buď jako plnivo do stavebních směsí, nebo dokonce na skládkách.

Zástupci recyklačního průmyslu proto vyzývají evropské instituce a členské státy k zavedení cílených a závazných opatření, která by zásadním způsobem zlepšila cirkularitu plochého skla. Klíčovou roli v tom mají hrát povinné předběžné audity a selektivní demolice v souladu s revidovaným evropským Protokolem o nakládání se stavebním a demoličním odpadem (2024). Díky nim by mělo být možné včas identifikovat jednotlivé frakce odpadu, zajistit jejich čisté oddělení a uchování kvality materiálu vhodného k opětovnému použití v novém skle. Autoři dokumentu zároveň doporučují zavedení národních cílů pro sběr plochého skla a stanovení minimálního podílu recyklovaného obsahu na úrovni 15 % u nových výrobků, aby se vytvořila stabilní poptávka po recyklátu a motivace k investicím do infrastruktury.

Z hlediska environmentálních přínosů je recyklace plochého skla zcela jednoznačně nejvýhodnějším koncovým řešením. Každá tuna recyklátu – takzvaného culletu – ušetří až 1,2 tuny primárních surovin, jako je písek, vápenec či dolomit, a umožní snížit teplotu tavení ve sklářských pecích, čímž se podstatně omezí spotřeba energie a emise CO₂. Použití jedné tuny culletu (střepový skleněný recyklát) podle výpočtů vede ke snížení emisí oxidu uhličitého až o 318 kilogramů a ušetří přibližně 586 kWh energie. Přestože se v Evropě mezi lety 2010 a 2018 podíl culletu při výrobě plochého skla zvýšil z 20 na 26 %, stále jde o nevyužitý potenciál a to zejména ve stavebním sektoru, kde se z recyklace získává jen mizivý zlomek materiálu.

Dokument rovněž zdůrazňuje nutnost zavedení transparentních a funkčních ekonomických nástrojů. Jedním z návrhů je úprava DPH tak, aby podporovala nákup výrobků s obsahem recyklátu – konkrétně by se omezil odpočet DPH u výrobků, které nesplňují požadavek minimálně 15% recyklovaného obsahu. Stejně tak autoři vidí významný potenciál v zelených veřejných zakázkách (Green Public Procurement), které představují až 14 % HDP Evropské unie. Pokud by veřejné instituce při zadávání zakázek zohledňovaly environmentální kritéria a podporovaly materiály s prokazatelným recyklovaným obsahem, mohlo by to zásadně posílit trh s druhotnými surovinami a urychlit přechod ke klimatické neutralitě.

Významná část textu se věnuje také tématu trasovatelnosti a prevence podvodů. Autoři varují před rizikem falešného označování panenského materiálu jako recyklovaného, jak se již v minulosti stalo u plastů. Proto navrhují zavedení robustních kontrolních mechanismů, které by zaručily, že použitý recyklát skutečně pochází z evropských zdrojů a přispívá k posílení domácího recyklačního průmyslu.

Zcela zásadní postoj zaujímají signatáři vůči zavádění systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) pro ploché sklo. Podle jejich názoru by unijní EPR systém v této oblasti přinesl více škody než užitku – zejména by narušil stávající dobře fungující tržní vztahy a omezil kontrolu recyklačních firem nad tokem materiálu. Uvádějí příklad Francii, kde zavedení EPR pro stavební produkty vedlo ke komplikacím a zhoršení efektivity celého systému. Recyklátoři proto požadují zachování vlastnického práva k plochému sklu ze strany recyklačních firem, které tak mohou samy rozhodovat o způsobu využití odpadu a zajišťovat kvalitu materiálu.

V závěru společného stanoviska Recycling Europe, FERVER a FEAD apelují na širší spolupráci všech aktérů – od výrobců a stavebních společností až po demoliční firmy a recyklační závody. Pouze díky propojení celého hodnotového řetězce, lepší komunikaci a sdílení informací je podle nich možné výrazně zvýšit míru recyklace, snížit emise a skutečně proměnit evropské stavebnictví z lineárního modelu „vyrob–použij–zlikviduj“ na systém cirkulární a dlouhodobě udržitelný.