Odpad přes hranice bez zbytečných překážek. Evropa chce rozhýbat tok surovin pro recyklaci

Evropská recyklace naráží i na problém, který není vidět v samotných recyklačních závodech. Materiál může být dostupný, technologie pro jeho zpracování může existovat, ale cesta odpadu mezi jednotlivými provozy může být zbytečně složitá. Právě na tento problém upozorňuje společné stanovisko organizací působících napříč evropským recyklačním řetězcem. Podporují návrh Evropské komise, který má usnadnit přepravu vybraných nebezpečných odpadů určených k recyklaci mezi členskými státy. Současně požadují několik upřesnění, aby nová pravidla poskytovala firmám i úřadům větší právní jistotu.

Společné stanovisko vzniklo v reakci na návrh Evropské komise na tzv. green listing v rámci pravidel pro přepravu odpadů. Konkrétně jde o návrh aktu v přenesené pravomoci, kterým chce Komise změnit přílohy III, IIIA, IIIB a IV nařízení EU 2024/1157 o přepravě odpadů. Návrh má mimo jiné zařadit další vybrané toky nenebezpečných odpadů určených k recyklaci do režimu zeleného seznamu. Jeho podstatou je možnost přepravovat tyto odpady mezi členskými státy podle obecného informačního režimu podle článku 18, namísto režimu předchozího písemného oznámení a souhlasu.

Green listing je zařazení vybraných odpadů na takzvaný zelený seznam, který umožňuje jejich přeshraniční přepravu v rámci jednoduššího informačního režimu, s rozvojem evropského trhu s druhotnými surovinami. U odpadů zařazených do tohoto režimu není nutné absolvovat předchozí písemné oznámení a souhlas příslušných úřadů, ale uplatní se obecné informační požadavky podle článku 18

Signatáři společného stanoviska zastupují podniky a průmyslová odvětví působící v různých částech evropského recyklačního systému. Patří mezi ně sběr, třídění, předúprava a zpracování výrobků po skončení jejich životnosti a odpadu, ale také hutnictví a rafinace kovů a dalších druhotných surovin. Jejich činnost proto tvoří propojený evropský hodnotový řetězec, v němž materiál často potřebuje během svého zpracování překročit hranice členských států.

Právě možnost efektivního pohybu odpadu mezi jednotlivými provozy je podle signatářů nezbytná pro fungování cirkulární ekonomiky. Materiál totiž nemusí být zpracován celý na jednom místě. Jednotlivé části procesu mohou probíhat u různých specializovaných provozovatelů a odpad tak může postupně procházet sběrem, tříděním, demontáží, předúpravou a dalšími stupni zpracování.

Méně administrativy pro vybrané odpady

Společné stanovisko vítá iniciativu Evropské komise, která má usnadnit přepravu některých nebezpečných odpadů určených k recyklaci uvnitř Evropské unie. Podporuje návrh nařízení v přenesené pravomoci, kterým se mají změnit přílohy III, IIIA, IIIB a IV nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2024/1157 o přepravě odpadů.

Podstatou návrhu je možnost přepravovat odpady zařazené na takzvaný zelený seznam podle obecného informačního režimu stanoveného v článku 18 namísto režimu předchozího písemného oznámení a souhlasu. Právě tím se má u vhodných nebezpečných odpadů snížit administrativní zátěž spojená s jejich přesunem mezi členskými státy.

Pro recyklační řetězce může být taková změna významná především tam, kde materiál prochází několika navazujícími stupni zpracování. Signatáři výslovně uvádějí, že právě tak funguje většina materiálů získaných při demontáži a zpracování odpadních elektrických a elektronických zařízení. Jednotlivé frakce mohou vznikat u jednoho provozovatele, zatímco jejich další zpracování probíhá u jiného specializovaného podniku v jiné členské zemi.

Jednodušší přesun těchto materiálů proto podle stanoviska může zlepšit přístup k dostupným recyklačním kapacitám a umožnit, aby se jednotlivé materiálové frakce dostaly tam, kde je lze dále zpracovat.

Od elektroodpadu až po magnety

Návrh Evropské komise se přitom netýká pouze jednoho druhu odpadu. Signatáři společného stanoviska konkrétně vítají nové položky týkající se například některých nebezpečných kovových odpadů ze stavebnictví, demolic a výstavby, nebezpečných odpadních elektrických a elektronických zařízení, pevných inertních permanentních magnetů pocházejících z výrobků po skončení jejich životnosti a kovových odpadů z vozidel po skončení jejich životnosti.

Právě u těchto materiálových toků je podle signatářů důležité počítat s tím, že recyklace není jediná operace provedená na jednom místě. Správně vytříděné, demontované nebo rozdrcené materiálové frakce mohou být předávány dalším provozovatelům. Ti na ně navazují specializovanými procesy a získávají z nich druhotné suroviny.

Stanovisko proto spojuje green listing. Signatáři výslovně uvádějí také kritické a strategické suroviny. Podle jejich stanoviska může takové usnadnění přeshraniční přepravy pomoci vytvořit jednotný trh s druhotnými surovinami vysoké hodnoty a současně podpořit recyklaci ve větším měřítku.

Problém není jen v pravidlech, ale také v jejich výkladu

Podpora návrhu Evropské komise však neznamená, že signatáři považují text za hotový. Za důležité považují další upřesnění některých částí návrhu, aby jej mohly podniky i příslušné úřady uplatňovat jednotně ve všech členských státech.

Jedním z požadavků se týká položky BEU07. Ta se v navrhované podobě vztahuje na odpady tvořené převážně hliníkem, ocelí nebo jejich kombinací, které vznikají při stavebních činnostech, výstavbě a demolicích. Signatáři upozorňují, že tyto činnosti vytvářejí také další recyklovatelné kovové odpady. Jako konkrétní příklad uvádějí měděné trubky a kabely.

Požadují proto, aby byla působnost BEU07 výslovně rozšířena také na další nebezpečné kovové odpady pocházející z těchto činností. Podle stanoviska by tak vznikla větší právní jistota ohledně toho, zda jejich přeprava spadá pod obecné informační požadavky podle článku 18.

Další požadavek se týká položky BEU09. Signatáři uvádějí, že návrh už obsahuje užitečné příklady, například desky plošných spojů nebo frakce vznikající při drcení a demontáži. Současně ale navrhují doplnit neúplný a nezávazný seznam názorných příkladů dalších odpadních toků a frakcí, které mohou do této položky spadat. Účelem seznamu má být především lepší orientace provozovatelů a příslušných úřadů a snížení rizika rozdílného výkladu.

Právě zde se dostáváme k dalšímu důležitému bodu společného stanoviska. Signatáři upozorňují na potřebu jasně odlišit BEU09 od položky EU49. Ta má podle návrhu pokrývat odpadní elektrická a elektronická zařízení, která nespadají pod A1181 nebo BEU09. Podle signatářů by proto bylo užitečné podrobněji vysvětlit, jaké druhy nebezpečného elektroodpadu mají být do EU49 zařazovány a jak v praxi rozlišovat mezi EU49 a BEU09.

Cílem je podle stanoviska především jednotná klasifikace. Rozdílný výklad mezi provozovateli nebo příslušnými orgány může podle signatářů vést k nejistotě, zpoždění nebo dokonce k odmítnutí přepravy na hranicích.

Druhotná surovina potřebuje fungující evropský trh

Recyklace není uzavřený proces odehrávající se vždy v jednom závodě. Materiál může během svého zpracování putovat mezi několika specializovanými provozy a hranice členských států přitom nemusí znamenat konec jeho evropského recyklačního řetězce.

Pokud má být z odpadu skutečně získána druhotná surovina, musí se podle signatářů vytvořit podmínky pro její efektivní pohyb mezi jednotlivými články tohoto řetězce. Právě proto podporují změnu pravidel pro green listing a současně požadují jasnější vymezení některých kategorií.

Společné stanovisko proto návrh Evropské komise podporuje a označuje jej za důležitý první krok. Současně však upozorňuje, že další práce bude potřebná v rámci připravovaného Circular Economy Act. Ten má podle signatářů nabídnout širší prostor pro usnadnění přepravy odpadů v rámci Evropské unie a pro posílení vnitřního trhu s druhotnými surovinami.