Více času na podstatné

Odpad

17.02.2009 11:26

 

Obsah příspěvku:

- Definice pojmu odpad
- Působnost zákona o odpadech a zvláštních právních předpisů
 

 

Pro rozhodnutí, zda na nakládání s věcí se vztahuje zákon o odpadech, tj. zda věc je odpadem podle zákona o odpadech, je nutné rozhodnout:
a) zda movitá věc naplňuje definici pojmu odpad (§3 zákona o odpadech)
b) zda spadá do působnosti zákona o odpadech (§2 zákona o odpadech)

ad a) Definice pojmu odpad - § 3 odst. 1 zákona o odpadech:
Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit, a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
Ve smyslu definice pojmu odpad musí věc současně naplňovat několik podmínek, aby byla odpadem:
1) musí se jednat o movitou věc,
2) vlastník se věci zbavuje nebo projeví úmysl se jí zbavit nebo má povinnost se jí zbavit,
3) věc je možné zařadit do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech.

K bodu 2):
Rozhodnutí, zda je naplněn některý z požadavků bodu 2 slouží ustanovení odstavců 2, 3 a 4 v § 3 zákona o odpadech, která již nejsou součástí definice pojmu odpad, ale jsou procesními ustanoveními, která upřesňují tři možnosti stanovené v definici v odst. 1, tj kdy dochází ke zbavování se věci, kdy se úmysl zbavit se věci předpokládá – pro účely řízení a kdy nastává povinnost zbavit se věci.
Z ustanovení § 3 odst. 2 zákona o odpadech v podstatě vyplývá, že se vlastník zbavuje věci (movité věci), jako odpadu, když:

1) věc předá k využití nebo odstranění ve smyslu zákona o odpadech (věc předá oprávněné osobě provozující příslušné zařízení),
2) věc předá osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů (věc předá oprávněné osobě provozující příslušné zařízení),
3) věc odstraní sám (za odstraňování jsou považovány způsoby uvedené v příloze č. 4 k zákonu o odpadech) - tzn. sám věc odstraní některým ze způsobů uvedeným v citované příloze, pokud ovšem provozuje zařízení určené k odstraňování odpadů - § 12 odst. 2 zákona o odpadech).

Z uvedeného je zřejmé, že pokud vlastník jakoukoliv věc sám využije nebo má v úmyslu ji využít a nemá povinnost se jí zbavit ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o odpadech (dle zvláštních předpisů), nemůže být naplněna definice odpadu v souladu se zákonem o odpadech. V daném případě je samozřejmě nutné, aby při využívání věci byly jejím vlastníkem splňovány požadavky zvláštních předpisů.


Podle procesního ustanovení § 3 odst. 3 se úmysl zbavit se movité věci, příslušející do některé ze skupin uvedených v příloze č. 1 k zákonu o odpadech, předpokládá u věcí :
1) vzniklých jako vedlejší produkt při výrobě nebo přeměně energie,
2) vzniklých jako vedlejší produkt při výrobě látek nebo výrobků,
3) vzniklých jako vedlejší produkt při nakládání s látkami nebo výrobky,
4) vzniklých jako vedlejší produkt při využívání látek nebo výrobků,
5) vzniklých jako vedlejší produkt při poskytování služeb,
6) jejichž původní účelové určení odpadlo nebo zaniklo.

Pozn: Vedlejší produkty uvedené v bodech 1-5 pro naplnění podmínek zákona o odpadech musí vznikat u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.

Toto ustanovení zároveň stanoví, že v uvedených případech se úmysl zbavit se movité věci předpokládá vždy, pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle § 78 odstavec 2 písm. h) neprokáže opak.

Pokud se tedy movité věci nestaly pro jejich vlastníka nepotřebnými vzhledem ke změnám užitných vlastností (zániku původního účelového určení) a on nemá úmysl se jich zbavit, tj. naložit s nimi jako s odpadem, může podat návrh příslušnému krajskému úřadu k zahájení řízení podle § 78 odst. 2 písm. h) zákona a prokázat v něm, že pro něj věc není odpadem, ale předává ji jako věc dále použitelnou ke stejnému účelu k využití fyzickým osobám. Potom se věc nestává odpadem, ale zůstává výrobkem a režim zákona o odpadech se na ni nevztahuje.


Třetí, poslední případ – věci, kterých má osoba povinnost se zbavit – upřesňuje procesní ustanovení § 3 odst. 4. Jedná se o movitou věc, příslušející do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, jestliže ji osoba nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu.11) Z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že se jedná o případy, kdy věc není využívána k původnímu účelu a zároveň ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu (např. léky nebo potraviny s prošlou záruční lhůtou) a tedy ji k původnímu účelu používat nelze.


Ad b) Působnost zákona o odpadech:


Pokud movitá věc naplňuje definici pojmu odpad podle § 3 odst. 1 zákona o odpadech, je dále pro určení pravidel, podle kterých s ní bude dále nakládáno, nutné zohlednit, zda se nejedná o odpadní komoditu, která je z působnosti zákona o odpadech vyloučena. § 2 zákona o odpadech stanoví totiž seznam odpadů, se kterými je nakládáno podle zvláštních právních předpisů, když § 2 odst. 1 zákona stanoví, že zákon o odpadech se vztahuje na nakládání se všemi odpady, s výjimkou :

a) odpadních vod,2)
b) odpadů z hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem ukládaných v odvalech, výsypkách a odkalištích,3)
c) odpadů drahých kovů,4)
d) radioaktivních odpadů,5)
e) mrtvých lidských těl včetně mrtvě narozených těl a potratů, částí těl včetně amputovaných končetin a orgánů a ostatků6)
f) konfiskátů živočišného původu7)
g) nezachycených emisí znečišťujících ovzduší 8)
h) odpadů trhavin, výbušnin a munice9)
i) vytěžených zemin a hlušin, včetně sedimentů z říčních toků a vodních nádrží, vyhovujících limitům znečištění pro jejich využití na zemědělském půdním fondu, k zavážení podzemních prostor a k úpravám povrhu terénu (terénním úpravám), stanovených prováděcím právním předpisem.

Zvláštními předpisy, na něž zákon o odpadech odkazuje jsou:
2) Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (nahrazen zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).
3) Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
4) Zákon č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon), ve znění zákona č. 19/1993 Sb.
5) Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.
7) Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.
8) Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění pozdějších předpisů.
9) Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

Nakládání s těmito odpady se tedy neřídí ustanoveními zákona o odpadech, ale pravidla nakládání s nimi stanoví zvláštní právní předpisy, na které zákon o odpadech odkazuje.
V § 2 odst. 2 zákona o odpadech jsou však dále stanoveny odpady, na které se zákon o odpadech vztahuje pouze podpůrně. Konstrukce působnosti zákona o odpadech, založená na současné působnosti zákona o odpadech a zvláštního zákona, přičemž zákon o odpadech se uplatní pouze v případech, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, je uplatněn jen v případech ukládání odpadů, které nevznikly při hornické činnosti, do podzemních prostor a na odkaliště a na nakládání s nepoužitelnými návykovými látkami, přípravky a prekurzory a nepoužitelnými léčivy.

§ 2 odst. 1 písm.b) zákona o odpadech stanoví, že z působnosti zákona o odpadech jsou zcela vyloučeny odpady z hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem ukládané v odvalech, výsypkách a odkalištích,3) a § 2 odst. 2 zákona o odpadech stanoví, že na ukládání odpadů, které nevznikly při hornické činnosti, do podzemních prostor a na odkaliště se zákon o odpadech vztahuje, pokud zvláštní právní předpis (horní zákon) nestanoví jinak.
Platí tedy:
1) Pokud jsou v podzemních prostorech, výsypkách nebo odkalištích ukládány odpady vzniklé při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem, uplatňuje se na toto nakládání s nimi pouze horní zákon, zákon o odpadech se na ně nevztahuje vůbec.
2) Pokud jsou v podzemních prostorech nebo odkalištích ukládány jiné odpady (nevzniklé při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem), vztahuje se na tento způsob nakládání s nimi zákon o odpadech pouze podpůrně (§ 2 odst. 2), tedy upravuje pouze to, co nestanoví horní zákon jinak.
3) Pokud jsou odpady vzniklé při hornické činnosti nebo činnosti prováděné hornickým způsobem ukládány nebo jinak odstraňovány či využívány v jiných zařízeních, než v odvalech, výsypkách a odkalištích, vztahuje se na toto nakládání s nimi plně zákon o odpadech.
Na základě ustanovení § 2 odst. 2 zákona o odpadech se rovněž na nakládání s nepoužitelnými návykovými látkami, přípravky a prekurzory a nepoužitelnými léčivy, které se přednostně řídí zákonem o návykových látkách a zákonem o léčivech.

Příklad nejednoznačného stanovení působnosti zákona o odpadech (§ 2 odst. 1) a zvláštních právních předpisů
Písm. a) odpadní vody:
Co se týče problematiky odpadních vod a tekutých odpadů jí podobného složení, je třeba zdůraznit především nutnost rozlišení režimu (zneškodňování) odpadních vod, který se řídí výlučně zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách (zejména § 38), a režimu nakládání s odpadem, který se řídí zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech. Pojmy „odpad“ a „odpadní voda“ nelze směšovat a podřazovat pod jednotný způsob zacházení s nimi, ale je třeba respektovat odlišné požadavky obou právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že po kvalitativní stránce nemusí být rozdíl mezi odpadní vodou a tekutým odpadem, je pro účely stanovení působnosti zákona o odpadech a vodního zákona rozhodující způsob, jakým je s takovou kapalnou komoditou dále nakládáno.

Podle § 38 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) se za odpadní vody považují mimo jiné vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Čistírny odpadních vod, které jsou v souladu s § 15 vodního zákona povoleny jako vodohospodářské dílo, jsou zařízení určená k zneškodňování (čištění) odpadních vod, nikoliv odpadů. Předávání odpadních kapalných látek ke zneškodnění na čistírnu odpadních vod je tedy nakládáním s odpadními vodami podle § 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a změně některých zákonů. Zákon o odpadech se podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů (dále jen zákon o odpadech) na nakládání s odpadními a zvláštními vodami nevztahuje a tekuté odpadní látky, s nimiž není nakládáno jako s odpady v zařízeních určených k nakládání s odpady, tedy nejsou odpadem a nezařazují se podle Katalogu odpadů. Přeprava těchto látek na ČOV cisternami se považuje za náhradu chybějící kanalizace.

Pokud je s tekutými odpadními látkami nakládáno jako s odpady, nikoliv jako s odpadní vodou (jsou vedeny v evidenci odpadů), dále podle § 12 odst. 2 zákona o odpadech s nimi lze nakládat pouze v zařízeních, která jsou podle tohoto zákona k nakládání s odpady určena (souhlas orgánu kraje s provozem a provozním řádem - § 14, odst. 1) a za podmínek stanovených zvláštními předpisy. ČOV, která by vedle odpadních vod odstraňovala i tekuté odpady, by musela mít vedle povolení vodohospodářského také souhlas podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Závěr:
Zákon o odpadech upravuje nakládání s movitými věcmi, které zároveň naplňují definici pojmu odpad (§ 3 odst. 1) a zároveň nejsou vyloučeny z působnosti zákona o odpadech (§ 2 odst. 1). Pokud je nakládání s nimi přednostně upraveno zvláštním právním předpisem (§ 2 odst. 2), zákon o odpadech se uplatní pouze na případy, které zvláštním předpisem upraveny nejsou, nebo jej zvláštní předpis k tomu zmocňuje.

 

Array