Olovo se každoročně podílí na více než 62 tisících předčasných úmrtí, jeho dědictví přetrvává v půdě, vodě i potravinách

Olovo patří k nejdéle známým toxickým látkám, přesto se ho evropské společnosti stále nedaří zbavit. Zákaz olovnatého benzinu, omezení jeho používání ve výrobcích a přísnější průmyslové předpisy přinesly výrazné zlepšení. Průměrná koncentrace olova v krvi evropské populace klesla mezi lety 2000 a 2019 přibližně o 60 %. Nové hodnocení Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) však ukazuje, že toxické dědictví minulých desetiletí zůstává vážným zdravotním problémem.

Olovo je toxický kov, jehož účinky na lidské zdraví jsou známé již tisíce let. Přesto jeho přítomnost v životním prostředí představuje problém i v současné Evropě. Zvláštní nebezpečí spočívá v tom, že se po vstřebání do organismu dostává do krevního oběhu a postupně se ukládá v kostech. Tam může přetrvávat desítky let a za určitých okolností se znovu uvolňovat do krve. K tomu dochází například během těhotenství nebo v pokročilejším věku, kdy se mění metabolismus kostní tkáně.

Zdravotní rizika jsou přitom značná i při relativně nízké expozici. U dětí může olovo narušovat vývoj nervové soustavy, snižovat inteligenční schopnosti a přispívat k poruchám pozornosti, chování a učení. U dospělých se jeho působení spojuje se zvýšeným krevním tlakem, kardiovaskulárními onemocněními, poškozením ledvin a nepříznivými reprodukčními účinky. V těhotenství navíc olovo prochází placentou a může ovlivňovat vývoj plodu. Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že nebyla stanovena žádná bezpečná koncentrace olova v krvi.

Více než 62 tisíc předčasných úmrtí ročně

Zpráva EEA přináší také vyčíslení zdravotní zátěže spojené s přítomností olova v evropské populaci. Při použití referenční hodnoty 2 mikrogramy na decilitr krve, která byla dříve považována za bezpečnou hranici, vychází odhad na více než 62 tisíc úmrtí ročně a přes 710 tisíc ztracených let života.

Při použití nižší referenční hodnoty 1 mikrogram na decilitr, která lépe odpovídá dostupným epidemiologickým poznatkům, se odhadovaná zdravotní zátěž zvyšuje na více než 310 tisíc úmrtí a 3,5 milionu ztracených let života ročně. Tento výpočet zahrnuje 34 členských a spolupracujících zemí EEA a dospělou populaci od 18 let. Jde o statistické odhady přičitatelné zdravotní zátěže, nikoliv o evidenci jednotlivých úmrtí, u nichž bylo olovo přímo určeno jako příčina.

Z geografického hlediska se zdravotní zátěž rozděluje nerovnoměrně. Vyšší odhadované míry úmrtnosti se objevují především ve východní a jihovýchodní Evropě, zejména v Bulharsku, Chorvatsku, Maďarsku a Rumunsku. Nižší hodnoty vykazují především severské a některé západoevropské země.

Olovo se dostává na talíř i do sklenice vody

Zatímco v minulosti představoval významný zdroj znečištění olovnatý benzin a průmyslové emise, současná expozice obyvatel má několik dalších podob. Podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) patří mezi hlavní cesty příjmu olova u běžné evropské populace potraviny a pitná voda.

Kov se do potravin dostává prostřednictvím kontaminované půdy, vody a průmyslových emisí. Rostliny jej mohou přijímat z půdního prostředí, další kontaminace může vznikat během zpracování a balení potravin. Zdrojem mohou být také některé keramické materiály přicházející do styku s potravinami. Olovo se tradičně přidává do keramických glazur, protože nádobí dodává vysoký lesk a syté barvy. Rizikové bývá především ručně vyráběné, tradiční nebo levné dovážené nádobí ze zemí mimo Evropskou unii. Pokud totiž glazura neprojde výpalem při dostatečně vysoké teplotě, toxický kov se z ní může uvolňovat přímo do pokrmů. Tento proces navíc výrazně urychlují kyselé potraviny a nápoje, jako jsou rajčatové omáčky, ovocné šťávy, víno nebo káva.

Významným problémem zůstávají také staré vodovodní rozvody. Olovo se může uvolňovat z olověných přípojek, potrubí, pájek a instalatérských součástí. Kontaminace tak může vznikat přímo v domácnostech, školách nebo dalších budovách, přestože voda opouštějící vodárenský provoz splňuje požadované parametry.

Aktualizované hodnocení EFSA z roku 2025 vychází z více než 288 tisíc měření potravin a pitné vody shromážděných v Evropě v letech 2013 až 2023. Ve srovnání s předchozím hodnocením z roku 2012 byla odhadovaná expozice olovu prostřednictvím stravy přibližně 1,3 až 1,7krát nižší. Výsledky potvrzují postupné zlepšování situace, současně však ukazují, že kontaminace zůstává přítomná v řadě potravinových skupin.

Pozornost si zaslouží zejména maso zvěřiny. Vyšší koncentrace olova byly zjištěny především u masa ulovené zvěře a některých trvanlivých masných výrobků. Jedním z vysvětlení je používání olověného střeliva při lovu. Drobné fragmenty střel se mohou nacházet přímo v jedlé svalovině a při konzumaci se dostávat do lidského organismu. Podle hodnocení evropských odborníků představuje konzumace zvěřiny ulovené olověnou municí zdravotní riziko zejména pro děti a těhotné ženy.

U nejmenších dětí je přitom příjem olova v přepočtu na tělesnou hmotnost zvlášť významný. Kromě potravin mohou být vystaveny také kontaminovanému prachu a půdě, které se do organismu dostávají při běžném dětském chování, například při vkládání rukou do úst.

Staré průmyslové znečištění nezmizelo s ukončením výroby

Významná část dnešní kontaminace evropského prostředí souvisí s historickým používáním olova. Těžba, hutnictví, zpracování kovů, spalování fosilních paliv a používání olovnatého benzinu po desetiletí zatěžovaly ovzduší, půdu i vodní prostředí. Olovo se následně ukládalo v sedimentech, městské půdě a dalších složkách životního prostředí.

Ukončení některých činností proto automaticky neznamenalo konec jejich environmentálních následků. Kontaminovaná půda a sedimenty mohou zůstávat zdrojem expozice ještě dlouho po uzavření průmyslového provozu. Podobně mohou být problematické starší budovy s olovnatými nátěry, jejichž degradace a následné stavební zásahy uvolňují nebezpečný prach.

Olovo se navíc stále používá v některých průmyslových procesech a výrobcích, například při výrobě a recyklaci baterií. Průmyslové emise pocházejí zejména z výroby a zpracování kovů, energetiky využívající fosilní paliva a chemického průmyslu. Rizikovým prostředím jsou rovněž provozy, ve kterých dochází k ruční manipulaci s materiály obsahujícími olovo, například při recyklaci baterií.

Zvláštní pozornost si proto zaslouží také odpadové hospodářství. Recyklace olověných akumulátorů je důležitou součástí materiálového hospodářství, současně však musí probíhat za přísných bezpečnostních podmínek. Při nesprávné manipulaci, demontáži nebo nedostatečném zachycování emisí mohou být pracovníci vystaveni olověnému prachu a dalším nebezpečným formám této látky.

Evropská legislativa v posledních letech posiluje ochranu pracovníků v odvětvích, jako jsou recyklace baterií, výroba kovů a odpadové hospodářství. Olovo je přitom jediným kovem, pro který evropské předpisy na ochranu zdraví při práci stanovují závaznou biologickou limitní hodnotu založenou na koncentraci naměřené přímo v krvi zaměstnanců.

Evropa potřebuje čistší půdu, vodu i bezpečnější suroviny

Evropská agentura pro životní prostředí zdůrazňuje, že další snižování expozice vyžaduje souběžné řešení současných zdrojů znečištění i historické kontaminace. Vedle prevence nových emisí je nutné vyhledávat a sanovat staré ekologické zátěže, obnovovat vodovodní infrastrukturu a důsledně kontrolovat provozy, ve kterých se s olovem pracuje.

Mezi již přijatá i čerstvě schválená opatření patří také omezení používání olova v munici a rybářském vybavení. Evropská unie již dříve zakázala používání olověných broků v mokřadech a jejich okolí (pravidlo platí od února 2023). V roce 2026 pak unijní instituce dotáhly do finále i dva navazující předpisy připravené na základě doporučení Evropské agentury pro chemické látky (ECHA). První zavádí postupný zákaz prodeje olověných rybářských závaží a nástrah. Druhý pak rozšiřuje zákaz olověných broků i na lov mimo mokřady. Nicméně po tlaku řady států včetně České republiky však z regulace vypadly kulové střely a přechodné období se prodloužilo na sedm let

Další oblastí je ochrana pitné vody. Směrnice EU o pitné vodě podporuje postupnou výměnu olověných potrubí a dalších součástí rozvodů. Od 31. prosince 2026 mají navíc začít platit nové evropské hygienické požadavky na materiály přicházející do styku s pitnou vodou. Ty mají omezit uvolňování kontaminujících látek včetně olova a podpořit dosažení limitní hodnoty 5 mikrogramů na litr pitné vody.

Významnou roli bude mít také evropský zákon o monitorování půdy, který posiluje identifikaci potenciálně kontaminovaných lokalit a jejich systematické sledování. Zvláštní pozornost se má věnovat bývalým těžebním a hutním provozům, střelnicím, recyklačním zařízením a dalším místům s předpokládanou dlouhodobou kontaminací.

Bez měření v lidském těle zůstává část problému skrytá

Zajímavým závěrem hodnocení EEA je také upozornění na nedostatečné sledování skutečné expozice evropské populace. Koncentrace olova v půdě, vodě nebo ovzduší sice poskytují důležité informace o stavu životního prostředí, samy o sobě však nedokážou zachytit všechny cesty, kterými se toxický kov dostává do lidského organismu.

Za nejpřesnější způsob hodnocení skutečné expozice proto agentura považuje biomonitoring, tedy přímé měření chemických látek v lidských biologických vzorcích, například v krvi a moči. Díky němu lze sledovat nejen aktuální zatížení populace, ale také dlouhodobý vývoj a účinnost přijatých opatření.

V současnosti však Evropa stále postrádá pravidelný a reprezentativní systém měření koncentrací olova v krvi obyvatel. Podklady použité pro nové hodnocení zahrnovaly přímá měření pouze v 76 z celkových 257 sledovaných evropských regionů NUTS 2. Pro zbývající oblasti proto odborníci využívali matematické modelování kombinující dostupná měření s údaji o znečištění ovzduší, půdy a vody, využívání území, dopravě, potravinách i socioekonomických podmínkách.

Evropská spolupráce v této oblasti pokračuje prostřednictvím programu HBM4EU a partnerství PARC, které rozvíjí společné postupy hodnocení chemických látek a jejich zdravotních dopadů. Do roku 2030 má být v rámci evropského regulačního balíčku One Substance, One Assessment připravena celoevropská studie biomonitoringu zaměřená na vybrané chemické látky v lidské populaci.