Paliva mohou výrazně zdražit. Šest asociací žádá Brusel o přehodnocení zelených pravidel

Evropská klimatická politika naráží na otázku, kolik bude stát její zavádění a zda na něj mají průmysl i spotřebitelé dostatek času a peněz. Šest asociací energetického a palivového sektoru z České republiky, Slovenska, Polska, Bulharska, Rumunska a Řecka proto podepsalo v Sofii společnou deklaraci, která požaduje úpravy evropských pravidel pro emisní povolenky, obnovitelné zdroje v dopravě, letecká paliva i emise metanu. Signatáři chtějí, aby evropské cíle více odpovídaly technologickým možnostem, výrobním kapacitám a ekonomické situaci jednotlivých zemí.

Sofijská deklarace o energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti střední a východní Evropy vznikla 8. října 2026 na mezinárodní konferenci v bulharské Sofii. Jejím hlavním poselstvím je požadavek na sladění klimatických cílů s bezpečností dodávek energie, konkurenceschopností evropského průmyslu a cenami, které dokážou zaplatit domácnosti i firmy. Dokument zároveň potvrzuje podporu cíli Evropské unie dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.

Mezi signatáři je také Česká asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO). Společně s ní deklaraci podepsaly Bulharská asociace ropného a plynárenského průmyslu, Polská ropná průmyslová a obchodní organizace, Slovenská asociace palivového průmyslu a obchodu, Řecká asociace společností obchodujících s ropnými produkty a rumunská Federace energetických zaměstnavatelů.

Emisní povolenky a obavy z růstu cen pohonných hmot

Jedním z nejvýznamnějších témat deklarace je nový systém obchodování s emisními povolenkami ETS2, který má pokrýt emise z paliv využívaných v silniční dopravě a budovách. Povinnost nakupovat povolenky budou mít dodavatelé paliv, přičemž vzniklé náklady mohou promítnout do konečných cen. Pro domácnosti se tak mohou projevit především při nákupu benzinu a nafty, pro podniky pak také prostřednictvím dražší silniční přepravy zboží a služeb.

Signatáři požadují, aby se ETS2 zaváděl s ohledem na sociální dopady a skutečné ekonomické možnosti jednotlivých zemí. Chtějí, aby evropské instituce zohlednily rozdíly mezi členskými státy, jejich kupní sílu i připravenost na přechod k nízkoemisní dopravě. Podstatná je také předvídatelnost pravidel, která firmám umožní plánovat investice a spotřebitelům lépe odhadnout budoucí náklady. Obavy z možného zdražování paliv patří k hlavním motivům celé iniciativy.

Evropské cíle pro dopravu potřebují zohlednit realitu

Další oblastí, na kterou se deklarace zaměřuje, je směrnice RED III o podpoře energie z obnovitelných zdrojů. Ta stanovuje cíle pro využívání obnovitelné energie v dopravě a požaduje snižování emisní náročnosti dopravního sektoru. Signatáři žádají přehodnocení proveditelnosti těchto cílů s ohledem na podmínky ve střední a východní Evropě.

Významnou překážkou je podle nich tempo elektrifikace dopravy. Rozvoj elektromobility vyžaduje dostatečnou infrastrukturu, dostupné vozidla a odpovídající investice. Výměna celého vozového parku přitom trvá řadu let a miliony automobilů se spalovacími motory budou na evropských silnicích jezdit i po roce 2030. Evropská pravidla by proto měla zohledňovat také možnosti snižování emisí u těchto vozidel.

Právě zde hrají roli biopaliva a paliva z recyklovaného uhlíku. Signatáři požadují, aby jim evropská legislativa přiznala plné uznání jako prostředkům ke snižování emisí ze stávajícího vozového parku. Jejich využití může přispět ke snižování emisní náročnosti dopravy i v situaci, kdy řidiči nadále používají konvenční automobily.

Biopaliva lze podle jejich druhu vyrábět například z odpadních surovin, použitých kuchyňských olejů nebo dalších biologických materiálů. Recyklovaná uhlíková paliva mohou využívat uhlík získaný z určitých odpadních proudů nebo průmyslových procesů.

Udržitelná letecká paliva potřebují výrobní kapacity

Deklarace se věnuje také letecké dopravě a nařízení ReFuelEU Aviation, které stanovuje povinné podíly udržitelných leteckých paliv. Jejich využívání má pomoci snížit klimatickou stopu letectví, jehož elektrifikace je u dálkových letů a velkých dopravních letadel technicky velmi náročná.

Signatáři žádají přezkoumání tohoto nařízení a sladění povinných cílů s reálnou dostupností paliv a výrobními kapacitami. Výroba udržitelných leteckých paliv vyžaduje investice do nových technologií, dostatek vhodných vstupních surovin a rozvoj odpovídající infrastruktury. Pokud bude poptávka vyvolaná legislativou růst rychleji než nabídka, může se to projevit vyššími náklady leteckých společností.

Evropské nařízení přitom počítá s postupným zvyšováním minimálního podílu udržitelných leteckých paliv. Pro dodavatele paliv, rafinerie i samotné letecké společnosti je proto důležité znát budoucí požadavky s dostatečným předstihem. Asociace chtějí, aby stanovené cíle odpovídaly skutečným možnostem jejich naplnění a nevytvářely náklady, které by ohrozily konkurenceschopnost evropského letectví.

Pravidla pro metan mají zohlednit bezpečnost dodávek

Další požadavek se týká evropského nařízení o snižování emisí metanu v energetice. Metan je významným skleníkovým plynem a jeho úniky při těžbě, zpracování a přepravě fosilních paliv představují důležitou oblast klimatické politiky. Evropská pravidla proto zavádějí požadavky na monitorování, vykazování a ověřování emisí a na odhalování a opravy úniků.

Signatáři deklarace požadují, aby se nařízení uplatňovalo realisticky, přiměřeně a s ohledem na bezpečnost dodávek energie. Pro energetické společnosti je důležité, aby povinnosti odpovídaly technickým možnostem, dostupným technologiím a podmínkám provozu infrastruktury. Zvláštní význam má tato otázka pro země, které potřebují udržovat spolehlivé dodávky plynu a současně investovat do modernizace energetických sítí.

Přiměřené provádění pravidel má podle signatářů umožnit snižování emisí při zachování spolehlivosti energetického systému. Z jejich pohledu je třeba hledat rovnováhu mezi klimatickým přínosem, náklady na plnění povinností a potřebou zajistit energii pro průmysl i domácnosti.

Společný hlas střední a východní Evropy

Sofijská deklarace se dotýká také širší otázky konkurenceschopnosti evropské ekonomiky. Energeticky náročné podniky, rafinerie, přepravci i další průmyslové obory potřebují stabilní pravidla a dostupné vstupy. Pokud evropské požadavky porostou rychleji než technologické a investiční možnosti podniků, mohou se zvyšovat výrobní náklady a oslabovat postavení evropských firem vůči konkurentům ze zemí s odlišnými regulatorními podmínkami.

Společná iniciativa šesti asociací má proto vytvořit pravidelný prostor pro koordinaci regionálních priorit. Organizace chtějí spolupracovat na otázkách bezpečnosti dodávek, cen energie, investic do infrastruktury a dopadů evropské legislativy. Právě pravidelný kontakt s evropskými institucemi má pomoci promítat specifické podmínky střední a východní Evropy do přípravy i provádění evropských pravidel.

Evropský průmysl žádá férovou konkurenci

Podobné obavy o konkurenceschopnost evropského průmyslu zaznívají také z dalších částí evropské ekonomiky. Čtyřicet osm evropských organizací sdružených kolem FEAD, evropské asociace soukromého sektoru odpadového hospodářství a nakládání se zdroji, vyzvalo k důraznějšímu využívání nástrojů EU na ochranu obchodu. Upozorňují na nekalé obchodní praktiky, nadbytečné výrobní kapacity podporované státními zásahy ve třetích zemích a dovoz zboží za ceny, kterým evropští výrobci obtížně konkurují. Podle signatářů tyto jevy spolu s vysokými cenami energie oslabují evropskou průmyslovou základnu a zvyšují strategickou závislost Evropy na zahraničních dodavatelích.

Organizace proto požadují posílení personálních kapacit Generálního ředitelství Evropské komise pro obchod, aby mohlo rychleji zahajovat a dokončovat šetření podezření na dumping a nedovolené státní podpory. Evropská komise by podle nich měla účinněji využívat stávající nástroje obchodní ochrany, včetně antidumpingových a antisubvenčních opatření a ochranných opatření. Navrhují také lépe zohledňovat environmentální a sociální náklady při výpočtu dumpingových rozpětí a cel a důsledněji postihovat obcházení zavedených opatření. Zároveň požadují vytvoření nových cílených nástrojů, které by reagovaly na širší deformace trhu způsobené státní podporou zahraniční výroby a následným vývozem levného zboží do EU.