Plachta z minulosti je větrem budoucnosti, jak to celé souvisí?

Britští vědci nedávno objevili nového dinosaura a pojmenovali ho po Ellen MacArthur, jachtařce, která dokázala obeplout svět a která dnes stojí za rozvojem konceptu cirkulární ekonomiky. Na hřbetě tohoto dávného tvora se tyčila plachta, podobná té, která hnala jachtu MacArthur oceánem. Náhoda? Spíš symbolické propojení minulosti a budoucnosti, které ukazuje, že i fosilie mohou vyprávět příběh o dnešních výzvách.

Když MacArthur v roce 2005 obeplula svět na jachtě, ocitla se po celé týdny v absolutní izolaci. Její život závisel na zásobách, které měla na palubě, a na pečlivém hospodaření s nimi. V extrémně omezeném prostoru si uvědomila, že na planetě fungujeme v podobně uzavřeném systému, kde není možné donekonečna čerpat zdroje a odkládat odpad. Tento zážitek ji nasměroval k tomu, aby v roce 2010 založila Ellen MacArthur Foundation, která se stala hlavním hybatelem diskusí o cirkulární ekonomice po celém světě. To, co prožila na oceánu, přenesla do jazyka průmyslu, ekonomiky a ekodesignu – a tím zásadně ovlivnila podobu dnešní environmentální debaty v Evropě i mimo ni.

Když paleontologové objevili dinosaura s nápadným hřbetním výběžkem připomínajícím plachtu, nebylo náhodné, že si vybavili právě Ellen MacArthur. Plachta jako symbol jejího sportu, ale i jako metafora udržitelnosti, která se musí umět opřít o vítr a přírodní síly, aby se pohybovala kupředu. V tomto spojení se potkává hluboká minulost s vizí budoucnosti. Dinosaurus se stává nositelem jména ženy, která otevřela světu novou perspektivu na to, jak nakládat s materiály, odpady a zdroji.

Cirkulární ekonomika, jak ji MacArthur popisuje, není jen technickým řešením recyklace. Je to změna myšlení, která klade důraz na to, aby produkty byly navrhovány od samého počátku s ohledem na jejich další životní cyklus. „Na úplném začátku mysli na závěrečnou zatáčku,“ a právě tato myšlenka redakce odborného časopisu Odpadové fórum ukrývá princip cirkulárního navrhování, tedy ekodesignu. Tento přístup dnes nachází uplatnění nejen v průmyslu, ale i v odpadovém hospodářství, stavebnictví či módě. 

Není bez zajímavosti, že k větru se dnes vrací i moderní námořní doprava. Tankery a obří kontejnerové lodě testují systémy plachet, rotorů či obrovských tažných draků, které mají snížit spotřebu fosilních paliv a emisí. To, co se může zdát jako krok zpět, je ve skutečnosti projevem stejného cirkulárního myšlení: návratu k osvědčeným přírodním principům, které dokáží fungovat v nových technologických podmínkách. Vítr, který poháněl jachtu Ellen MacArthur kolem světa, se tak stává i zdrojem inovací pro současnou lodní dopravu a symbolem budoucí transformace.

A právě zde se nabízí nejsilnější paralela: dinosaurus připomíná éru fosilií, které zůstaly zapsány v horninách, zatímco lidstvo dnes stále spoléhá na fosilní paliva, jež z těchto dávných fosilií vznikla. Pokud nechceme dopadnout jako vyhynulé druhy, je potřeba změnit kurz a najít cesty, jak vystoupit z lineárního vzorce „vytěžit–vyrobit–spotřebovat–vyhodit“ a nahradit jej cirkulární logikou. Nový dinosaurus Ellen MacArthur tak není jen vědeckým objevem, ale i symbolickým varováním a výzvou k tomu, abychom změnili náš vztah k surovinám a energiím. Spojení jména s prehistorickým tvorem připomíná, že věda, historie a environmentální myšlení spolu dokáží vytvářet nové významy a že jedno jméno může nést jak odkaz minulosti, stejně tak i klíč k budoucnosti.