Více času na podstatné

Pochybnosti

29.09.2009 14:34

Otázka:  Naše společnost zrekonstruovala zastaralou plynovou kotelnu na kotelnu pro spalování biomasy, především odpadní slámy a energetických jednoletých plodin. V podnikatelském záměru, který byl přenesen do projektové dokumentace úřady schválené, jsme se rozhodli využívat vznikající popel jako minerální hnojivo i pro hnojení polí, ze kterých odebíráme palivo. Ihned po shromáždění dostatečného množství popela jsme ho přemístili na pole, zajistili u odborné firmy hnojivářské zkoušky, požádali o registraci a uspěli. Nyní je nám příslušnými úřady ochrany ŽP vytýkáno, že jsme do doby registrace popela jako hnojiva s ním formálně nezacházeli jako s odpadem ve smyslu zákona a hrozí nám sankce. Jaký na to máte názor.


    K otázce je třeba přidat konstatování, že při provozu uvedené kotelny vznikají běžné odpady technologického i komunálního charakteru, se kterými její provozovatel řádným způsobem nakládá a vede potřebnou evidenci. A to včetně malé části skutečně odpadního popela, který se nedá na pole z různých důvodů použít. Je tedy evidentní, že provozovatel své povinnosti plynoucí z odpadových předpisů zná a plní si je.
    Projektová dokumentace byla v části hodnotící vliv rekonstrukce a následného provozu na životní prostředí zpracována tak, že o nakládání se vznikajícím popelem nemohlo být pochyb. Rovněž postup společnosti byl podle mých zjištění přiměřený a časový rámec byl dán podmínkami nutnými pro ověření hnojivých vlastností popela, tedy jeho množstvím, roční dobou, vegetačními pokusy, jejich vyhodnocením a dobou nutnou pro úřední provedení registrace. Popel se v té době vyskytoval buď ve skladu v kotelně, na hromadě na poli nebo již rozvezen a zaorán tamtéž.
    Z dokumentace, kterou jsem od tazatele následně získal, je patrné, že je jeho společnosti vytýkáno, že v době, kdy byl popel již na poli, ale ještě nebyl registrován jako hnojivo, s ním nezacházel jako s odpadem. Konkrétně je mu vytýkáno porušení ustanovení § 12 odst. 2 zákona o odpadech, které zakazuje nakládat s odpady jinak než v zařízeních k tomu určených. Že tedy nezajistil, aby zkušební pole bylo zařízením pro nakládání s odpady.
    Úřad při své úvaze vychází z toho, že pokud není v řízení o odstranění pochybností o statutu ve výrobě vznikajících produktů rozhodnuto, je třeba "vedlejší produkty" považovat za odpad. A vytkl společnosti, že o takové řízení zakončené rozhodnutím nepožádala. Nahlédnutím do ustanovení § 78, odstavec 2, písmeno h) zjistíme, že takové řízení může svým podáním v případě pochybností vyvolat buď vlastník movité věci nebo správní úřad, který rozhodnutí krajského úřadu potřebuje pro své rozhodnutí nebo pro pokračování ve své další činnosti. Zákonodárce tedy dává oběma stranám případného sporu naprosto souřadné postavení. A bylo tedy povinností úřadu, pokud měl pochybnosti, aby takové řízení vyvolal. Producent popela k tomu neměl důvod, neboť o ničem, z důvodů uvedených výše, nepochyboval. (Pro úplnost je třeba uvést, že příslušný úřad takový dotaz učinil, ale takovým způsobem, že odpověď krajského úřadu byla pro jeho rozhodování zcela irelevantní.)
    Text odstavce 3 paragrafu 3 zákona si tedy úřad vyložil tak, že v případě vzniku vedlejšího produktu je povinností jeho majitele vždy pochybovat o tom, zda jde o odpad a potažmo vždy vyvolat řízení podle § 78 odst. 2 písmeno h). Je pravdou, že v tomto odstavci uvedené formulace k tomuto výkladu svádějí, ale podle mého názoru tomu tak není, a to i s ohledem na výše uvedené rovné postavení úřadu a producenta. Mimo jiné i proto ne, že vedlejší produkt není v zákoně nikde definován a s ohledem na složitosti výrobních technologií na to mohou být v konkrétních případech rozdílné až protichůdné názory. Tím pochopitelně nechci tvrdit, že při spalování slámy v kotelně je produktem popel a vedlejším produktem pára, teplo a elektrický proud, ale obecně to bezesporu platí.
    Navíc se může s postupem času názor na hlavní a vedlejší produkt zcela změnit. Jako zajímavý příklad mohu uvést pěstování dýní, které v jižních státech byly dříve běžnou plodinou, používanou většinou jako zelenina na vaření (známý slovenský prívarok). Její význam snížením její obliby postupně upadal až se přestalo její pěstování vyplácet. Přišla však obliba suchých plodů včetně konzumace semen a pěstování dýní se výrazně rozšířilo. Až na to, že z přezrálých plodů, dříve hlavního produktu, se nyní vybírají jen semena, dříve zcela nevýznamná, která se stala hlavním produktem, a většina plodu se nechává na poli a zaorá se jako hnojivo.
    Vrátíme-li se k našemu případu, potom jsem přesvědčen, že producent popela udělal vše potřebné k tomu, aby ve smyslu svého podnikatelského záměru "převedl" popel z vedlejšího produktu na hnojivo, což se mu v přiměřené době zdařilo. Požadovat po něm na toto přechodné období, aby vykonal úřední kroky pro "řádné nakládání s odpadem" je podle mne zcela zbytečné, protože to ničím ochraně ŽP nemůže prospět. Opět jen pro úplnost je třeba říci, že v dostupných dokumentech není jediná zmínka o tom, že by konání (považované za nezákonné) producenta popela jakkoli poškodilo nebo ohrozilo životní prostředí.

Odpověď:
    Podle mého názoru postupuje úřad špatně, neboť takto striktní přístup ukazuje na nepochopení ustanovení zákona v celé jeho šířce. Smysl institutu "rozhodnutí v pochybnostech" netkví v povinnostech producenta, ale v rovném právu obou stran se v nejistotě zeptat k tomu určeného úřadu a jeho stanoviskem se řídit.


Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz

Array