Více času na podstatné
Podniky s vysokou spotřebou čeká zásadní změna v řízení energetického hospodářství
Energeticky náročné podniky v Česku vstupují do období, které zásadně promění způsob, jak přistupují ke své spotřebě energie. Novela zákona o hospodaření energií a nová prováděcí vyhláška společně vytvářejí rámec, jenž ukončuje éru jednorázových auditů a nahrazuje ji trvalým řízením energie, založeným na měření, datech a průběžném vyhodnocování.
Evropská směrnice 2023/1791/EU změnila přístup celého systému. O povinnostech firem už nerozhoduje velikost či počet zaměstnanců, ale to, kolik energie skutečně spotřebují. Podniky, jejichž konečná spotřeba trvale přesahuje 85 TJ, budou muset zavést systém hospodaření s energií podle ISO 50001, a subjekty s více než 10 TJ budou povinně podstupovat energetický audit, pokud si systém nezavedou.
Aby bylo možné tyto povinnosti jednoznačně určit, vyhláška nově stanovuje přesný postup výpočtu průměrné roční konečné spotřeby. Po letech nejasností končí zahrnování různě provázaných firem jen podle volných kapitálových vazeb. Do výpočtu se nově započítává spotřeba pouze těch podniků, které jsou majetkově propojené alespoň polovičním podílem a fungují jako jednotka se společným rozhodováním. Zároveň se přesně vymezuje, kdy se spotřeba naopak z výpočtu vylučuje – například spotřeba nájemníků, jimž podnik energii pouze přeúčtovává, nebo energie spotřebovaná v zahraničí v rámci provozu, který je fyzicky mimo území České republiky. Tento přístup je přesnější, administrativně jednodušší a lépe odráží skutečnou energetickou náročnost podnikových skupin.
Zcela nový je rozsah požadavků spojených se zavedením systému hospodaření s energií. Poprvé má zákonnou oporu a vyhláška přesně stanovuje, co musí podnik udělat, aby byl jeho systém uznatelný i kontrolovatelný. Firma musí vypracovat energetickou politiku, kterou jasně schválí vedení podniku. Musí přesně vymezit své energetické hospodářství, tedy určit, které budovy, technologie, linky, procesy či dopravní prostředky do systému spadají. Součástí je identifikace významných užití energie, tedy těch procesů, které mají nejvyšší spotřebu nebo největší potenciál úspor.
Vyhláška požaduje pravidelné měření klíčových energetických toků v minimálně měsíčních intervalech, a v některých případech i oddělené měření významných spotřebičů. Podnik musí vést kompletní bilanci energetických vstupů, zachycující všechny zdroje energie i jejich rozdělení do jednotlivých částí provozu. Nezbytné je také zavedení ukazatelů energetické náročnosti, které umožní vyhodnocovat trend spotřeby v čase, a nastavení konkrétních cílů a programů zlepšování, jež mají jasně určené termíny, odpovědné osoby i zdroje. Nedílnou součástí je provádění pravidelných interních auditů systému, které dokazují, že systém funguje nejen na papíře, ale i v každodenní praxi.
Stejně zásadní změnou prochází i oblast energetických auditů. Vyhláška poprvé podrobně popisuje celý životní cyklus auditu – od jeho plánování až po finální zprávu. Auditor musí v úvodu sestavit plán auditu, který popisuje hranice hospodářství, používané metody, rozsah měření, harmonogram prací i zodpovědné osoby. Podnik je povinen poskytnout všechny relevantní podklady: technickou dokumentaci, parametry zařízení, smlouvy s dodavateli energií, dlouhodobé řady spotřeb, výrobní statistiky, popisy technologických procesů či technické prohlídky objektů. Analýza užití energie musí popsat spotřeby až na podúrovně procesů a technologií, aby bylo zřejmé, kde vznikají největší energetické toky. Bilance energetických vstupů musí být zpracována v předepsané struktuře tak, aby byla úplná a aby žádný tok nezůstal nezařazený.
Velkou novinkou je povinné ekonomické hodnocení každého navrhovaného opatření. Z auditů tak zmizí vágní formulace o „potenciálních úsporách“ a nahradí je přesná čísla – čistá současná hodnota investice, vnitřní výnosové procento i diskontovaná doba návratnosti. Vyhláška stanovuje diskontní sazbu i způsob práce s rozdílnou životností technologií. Ekologické hodnocení pracuje s aktualizovaným emisním faktorem CO₂ tak, aby odpovídal dnešnímu energetickému mixu. Zároveň se ruší prvky staré vyhlášky, které v praxi nefungovaly – jako velmi podrobné tabulky spotřebičů či povinné multikriteriální hodnocení, které se ukázalo jako administrativně zatěžující a málo přínosné.
Vyhláška také vyjasňuje oblasti, které v minulosti způsobovaly nejvíce sporů. Stanovuje přesná pravidla pro objekty sdílené více subjekty, pro logistické areály i pro provozy mimo území České republiky. Spotřeba nájemníků se do hospodářství nezahrnuje, přeshraniční doprava se posuzuje jen podle registrace dopravního prostředku a energetické hospodářství musí být vždy vymezeno tak, aby tvořilo uzavřenou a energeticky úplnou jednotku.
Nová pravidla vstoupí v platnost 1. ledna 2026 a audity, které budou v té době rozpracované, bude možné dokončit podle současných předpisů, aby se předešlo zbytečnému přepracovávání dokumentace. Přesto je už dnes zřejmé, že změna není kosmetická. Pro řadu podniků půjde o zásadní posun v tom, jak přistupují k energiím. Kdo začne s přípravou včas, může postavit nový systém na pevných základech. Energie představují zásadní podíl výrobních a provozních nákladů každého podniku. A podnik, který umí svou energetickou náročnost řídit, neovládá jen spotřebu, ale i vlastní konkurenceschopnost.
Dokument ke stažení: