Pokud motorem oběhového hospodářství je ekonomika, data jsou olejem chytré cirkularity

Publikace „Sieben Leben dank Kreislaufwirtschaft? Können Daten helfen, Kreislaufanteile zu erhöhen?“, vydaná Technologiestiftung Berlin, se zaměřuje na aktuální stav a budoucí možnosti využívání dat v přechodu od lineární ekonomiky k oběhovému hospodářství. Autorka Anett Kuntosch představuje komplexní pohled na to, jak může digitalizace, zejména prostřednictvím systematického sběru, sdílení a vyhodnocování dat, zásadně zefektivnit nakládání se zdroji, prodloužit životní cyklus výrobků a snížit ekologickou zátěž. Studie ukazuje, že ačkoliv existuje politická vůle i technologické nástroje, praktická implementace naráží na řadu překážek – od nedostatečné digitální vyspělosti firem až po nejasná pravidla pro datovou správu a kvalitu informací.

Studie se na oběhové hospodářství dívá dvěma základními optikami. Tou první je kvantitativní pohled, který se soustředí na čísla – kolik tun materiálů se podaří recyklovat, jaký podíl plastů se znovu dostane do výroby, nebo jak se mění objem stavební suti, která nekončí na skládce. Druhý přístup je spíše kvalitativní a vychází z tzv. R-strategií, tedy různých způsobů, jak prodloužit životní cyklus výrobků: od předcházení vzniku odpadu („refuse“), přes opravy a opětovné použití („repair“, „reuse“), až po samotnou recyklaci. Každá strategie má jasný ekologický i ekonomický dopad. A právě ty, které odpadu předcházejí už v samotném počátku, dokážou přinést mnohonásobně větší úspory než i ta nejdokonalejší recyklační technologie.

Právě digitalizace může přirozeně propojit oba přístupy – jak ten založený na číslech, tak ten zaměřený na kvalitu a životní cyklus výrobků. Jedním z klíčových nástrojů má být digitální produktový pas (DPP), který se od let 2026–2027 začne povinně zavádět u vybraných kategorií výrobků, například domácích spotřebičů, elektroniky, baterií, stavebních materiálů nebo textilu. Tento pas má fungovat jako „technický rodný list“ výrobku – odhalí jeho složení, původ použitých materiálů, poskytne návod na opravy, informace o možnostech recyklace a vyčíslí jeho ekologickou stopu. Evropská ekodesignová legislativa (ESPR) přitom neurčuje jen obsah pasu, ale i způsob, jakým se budou data ukládat a kdo k nim bude mít přístup. Pokud se systém podaří nastavit dobře, mohl by digitální produktový pas výrazně prodloužit životnost výrobků a usnadnit návrat materiálů zpět do výroby místo jejich zbytečného zániku na skládkách nebo ve spalovnách.

Chytré oběhové hospodářství je stále spíš na začátku své cesty, ale směr je jasný a první výsledky se už objevují. Jak ukazuje studie, velká část firem i institucí stále pracuje s nízkou úrovní digitalizace. Data se sbírají různými způsoby, často v nekompatibilních formátech a uzavřených systémech, a ochota je sdílet bývá minimální. To vše vede k tomu, že informace, které by mohly pomáhat uzavírat materiálové cykly, zůstávají roztříštěné a málo využitelné. Navíc nejasná pravidla pro nakládání s daty ukazují, že nejde jen o technickou otázku, ale i o problém koordinace, důvěry a jasně nastavených pravidel hry.

Na druhé straně se otevírá široké pole pro nové technologie a obchodní modely. Koncept Smart Circular Economy – chytrého oběhového hospodářství – spojuje cirkulární principy s digitálními nástroji, jako je internet věcí, big data, blockchain, BIM modelování nebo aditivní výroba. Díky nim lze sledovat výrobek od získání surovin až po jeho poslední životní fázi, optimalizovat procesy a měřit skutečný dopad opatření. Z těchto technologií pak vycházejí nové obchodní modely, například „produkt jako služba“ (Product-as-a-Service), kdy výrobce zůstává vlastníkem zařízení a zákazník platí jen za jeho používání.

Význam mají i menší, lokální iniciativy – od sdílených dílen a městských programů zero waste po průmyslové symbiózy, kdy se vedlejší produkty jedné výroby stávají vstupní surovinou pro jinou. Takové projekty dokazují, že oběhové hospodářství nemusí být jen doménou velkých průmyslových podniků. Jejich vliv je ale často omezen tím, že většina zboží dnes vzniká v rámci globálních dodavatelských řetězcích, které místní řešení nedokážou ovlivnit. 

Pro podniky je zapojení do oběhového hospodářství lákavé nejen z ekologických důvodů. Přináší úsporu nákladů, nové obchodní příležitosti, lepší reputaci i větší odolnost vůči výkyvům z pohledu dodávek surovin. Data v tomto směru působí jako katalyzátor – pomáhají řídit materiálové toky, hodnotit úspěšnost opatření a hledat příležitosti k inovacím.

Praha vs. Berlín – konkrétnost versus institucionální rámec

Pražský Cirkulární sken, dokončený v roce 2019 ve spolupráci s nizozemskou organizací Circle Economy a Institutem cirkulární ekonomiky, podrobně zmapoval materiálové toky hlavního města a určil místa, kde dochází k největším ztrátám. Výsledkem byla sada více než dvaceti strategií, z nichž tři se staly pilotními projekty. Nejsilněji rezonoval záměr vybudovat bioplynovou stanici, která by zpracovala zhruba 100 000 tun organického odpadu ročně a vyráběla z něj biometan pro flotilu vozidel Pražských služeb. Další opatření se zaměřila na zřízení městských Reuse center pro nábytek, nářadí a spotřebiče – podle analýzy totiž 70 % nábytku vyhozeného v Praze je stále použitelných. Třetí oblastí zásahu se stalo stavebnictví, identifikované jako největší spotřebitel materiálů a producent odpadu.

Berlín se k cirkulární ekonomice propracoval jinou cestou. Od devadesátých let začínal jako město silně zaměřené na recyklaci a postupně přecházel k širším principům „zero waste“. Analýza OECD z roku 2024 ukazuje, že od roku 2013 se podařilo snížit produkci komunálního odpadu o 21 %, ale recyklační podíl (56 %) stále zaostává za německým průměrem. Materiálová spotřeba na obyvatele navíc mezi lety 2016 a 2020 vzrostla o pětinu a do roku 2030 může dosáhnout 7 tun. Berlín reagoval zejména budováním institucionální kapacity – vznikl Koordinační úřad pro cirkulární ekonomiku, Zero Waste Agentura a série strategických studií pro klíčové sektory.

Rozdíl mezi oběma městy je patrný na první pohled. Praha sází na konkrétní, praktická řešení, která jsou pro občany hmatatelná a srozumitelná. Projekty typu bioplynové stanice nebo Reuse center mají jasný harmonogram, konkrétní lokalitu a viditelný dopad na městský provoz. Berlín naproti tomu investuje do strategické a institucionální infrastruktury – vytváří pravidla, platformy a koordinované sítě aktérů, které mají dlouhodobě posílit systémovou odolnost a schopnost města cirkulární principy prosazovat.

Společným jmenovatelem je snaha o snižování environmentální zátěže a zvyšování materiálové efektivity. Zatímco v Praze převládá přístup „nejprve zkusme něco udělat a měřme výsledky“, Berlín se opírá o dlouhodobou vizi a budování kompetencí napříč sektory. Každý model má své výhody – pražský přináší rychlejší a viditelnější výsledky, berlínský zase připravuje půdu pro trvalou a plošnou změnu.

V kontextu evropské transformace k oběhovému hospodářství mohou být oba přístupy komplementární. Praha ukazuje, jak relativně malé, cílené zásahy mohou hned přinést efekt a motivovat veřejnost, zatímco Berlín potvrzuje, že bez jasného institucionálního rámce a dlouhodobé koordinace se cirkulární ekonomika těžko stává novým standardem. Společně tak vytvářejí inspirativní mozaiku strategií, ze které si mohou ostatní města vybírat podle svých podmínek a priorit.

Digitalizace s rozumem, efektivně i ekonomicky

Studie Technologiestiftung Berlin ale varuje, že digitalizace sama o sobě není bez rizik. Datová centra, blockchainové sítě i systémy umělé inteligence jsou energeticky náročné a pokud nejsou napájeny z obnovitelných zdrojů, mohou uhlíkovou stopu spíše zvyšovat. Udržitelné řešení proto musí brát v úvahu nejen to, jaká data shromažďujeme a jak je zpracováváme, ale také kolik energie to stojí a odkud tato energie pochází. Cesta k chytrému oběhovému hospodářství tak vyžaduje nejen zákony a technologie, ale především ochotu všech zúčastněných – od výrobců přes veřejný sektor až po spotřebitele – spolupracovat a sdílet informace. 

Pokud se digitální produktový pas a otevřené datové platformy stanou skutečným nástrojem inovací a ne jen další byrokratickou povinností, mohou výrazně přispět k efektivitě celého systému. Nicméně vždy je důležité mít na paměti, že i nejlépe navržené,  analyzované a digitalizované cirkulární systémy potřebují být postaveny na ekonomické rovnováze.

Dokument ke stažení:

Sieben Leben dank Kreislaufwirtschaft