Pokud vám při olympijském napětí vypadne vlas, nevyhazujte ho. Dokáže vyprávět příběh celé civilizace

Vědecká studie publikovaná v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS) ukazuje, jak od zahájení zásadních environmentálních regulací ve Spojených státech poklesla expozice olovu u lidí během posledního století. Výzkum, který vedli Thure E. Cerling, Diego P. Fernandez a Ken R. Smith z University of Utah, využil lidské vlasy a mapoval historické stopy olova až do současnosti. Data ukazují úctyhodný více než stonásobný pokles olova v lidských vlasech, což je přímý důsledek omezení emisí olova díky environmentální politice USA a především vzniku Environmental Protection Agency (EPA) v roce 1970 a následných právních předpisů.

A proč zrovna olovo? Tento těžký kov byl po desetiletí všudypřítomný ve vodovodních potrubích, barvách, průmyslových spalinách a zásadně také jako aditivum v automobilových palivech, kde fungoval jako antidetonační přísada zlepšující výkon motorů. Moderní věda však prokázala, že olovo je neurotoxin (látka toxická pro nervový systém) akumulující se v lidských tkáních, který i při nízkých hladinách zvyšuje riziko poškození mozku, ledvin a dalších orgánů, a neexistuje pro něj známá bezpečná hladina expozice. V praxi to znamená, že i malé množství olova může mít škodlivé účinky, zejména u dětí během vývoje.

Vědci se proto rozhodli pro jemný, ale přitom silný archivní materiál — lidské vlasy. Vlasy rostou postupně a jejich struktura z keratinu akumuluje stopové prvky z okolního prostředí během růstu. Na rozdíl od krevních testů, které ukazují krátkodobou expozici, zachovávají vlasy stopu dlouhodobějšího kontaktu s těmito látkami. Navíc historické vzorky uchované ve fotoalbech a rodinných sbírkách umožnily vědcům sledovat změny během desetiletí. Do studie bylo zahrnuto celkem 47 až 48 takových historických vzorků datovaných od roku 1916 až do roku 2024, získaných od obyvatel oblasti kolem údolí Wasatch Front ve státě Utah.

Zpracování probíhalo pomocí hmotnostní spektrometrie (metoda pro detekci a kvantifikaci chemických prvků), která ukázala, jak dramaticky se měnila koncentrace olova v lidských vlasech. Před rokem 1970, kdy ještě neexistovala přísná federální regulace olova, byly naměřené hodnoty často kolem 50–100 ppm (parts per million, dílů na milion). To znamená, že olovo tvořilo v některých historických vzorcích až 120krát více než v současných vlasech. Podle jiných výpočtů byly průměrné historické koncentrace mezi 43 a 60,5 ppm, přičemž jeden individuální vzorek z 40. let dosahoval téměř 100 ppm.

Následující dekády přinesly prudký pokles. Po vzniku EPA v roce 1970 a zavedení zákonů jako Clean Air Act a Clean Water Act probíhalo postupné omezování olova v palivech a dalších produktech. Od poloviny 70. let regulace vedla k postupnému snižování obsahu olova v benzinu — zhruba 2,2 gramu na galon v roce 1970 se množství snížilo na 1 gram na galon do roku 1981 a prakticky bylo odstraněno kolem roku 1987. S tím souvisel i pokles olova v lidských vlasech: na začátku 80. let se koncentrace snížily přibližně na 15 ppm, do 90. let pod 10 ppm, v 2000. letech kolem 2–3 ppm a v roce 2024 často pod 1 ppm. Přesné současné průměry se pohybují kolem 0,5 ppm či méně, tedy zhruba 86–121krát nižší než v nejznečištěnějších historických vzorcích.

Tato více než stonásobná redukce expozice olovu dokumentovaná ve vlasech odráží v širším měřítku i změny v životním prostředí a veřejném zdraví. V oblasti Wasatch Front se před 70. lety nacházely významné hutní a průmyslové provozy, které společně s emisemi z olověného benzinu přispívaly k extrémním úrovním znečištění, jež byly běžné po celém kontinentu. Uzavření těchto provozů v 70. letech a celonárodní omezení olova v palivech a výrobcích bylo hlavní hybnou silou poklesu environmentální zátěže.

Studie zároveň připomíná, že ačkoliv jsou dnešní úrovně olova ve vlasech dramaticky nižší než v minulosti, žádná expozice olovu není bez rizika. I minimální množství může mít dlouhodobé negativní zdravotní důsledky. Autoři varují, že oslabování environmentálních regulací či snaha o jejich revizi může vést k obnově vyšších úrovní expozice. Navíc geografické rozdíly znamenají, že výsledky z jedné oblasti USA nemusí přesně reprezentovat situaci jinde ve světě nebo v jiných regionech USA. Přesto vlasy jako biologický archiv nabízejí mimořádně cenný nástroj pro retrospektivní analýzu environmentálních podmínek a inspirují k dalším výzkumům spojujícím historické materiály, environmentální chemii a veřejné zdraví.

Tato studie tak nejen kvantifikuje dramatický pokles olověné expozice během století, ale zároveň ukazuje, jak může obyčejný pramen vlasů, stejně tak jako letokruhy, sloužit jako klíč k pochopení environmentální historie a úspěchů veřejné politiky v ochraně zdraví populace. Olympijské hry nesou poselství míru, respektu a snahy být lepší nejen jako jednotlivci, ale i jako společnost. Připomínají, že vítězství nemá smysl, pokud je dosaženo na úkor zdraví, férovosti a budoucnosti dalších generací. Studie o olovu ve vlasech ukazuje, že když se civilizační výkon opře o vědu a odpovědnost, dokáže zanechat stopu, která se z lidského těla postupně vytrácí. A právě to je možná ta nejdůležitější olympijská disciplína dnešní motoristické doby.