Politici zbystřete! Češi jasně říkají, že životní prostředí je základ spokojeného života

Nejnovější výzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) přináší zprávu, kterou by si měli politici pozorně přečíst mezi řádky: Češi se zajímají o životní prostředí, váží si jeho kvality a dokážou ji konkrétně ocenit. Zároveň ale očekávají, že stát bude tuto hodnotu chránit důsledněji, spravedlivěji a s dlouhodobou vizí.

Téměř čtyři pětiny obyvatel (79 %) jsou spokojeny se stavem životního prostředí v České republice a dokonce 85 procent lidí hodnotí kladně prostředí ve svém místě bydliště. To je mimořádně silný signál společenského konsenzu – v zemi, kde se veřejnost často rozchází v názorech na politiku, ekonomiku či sociální otázky, právě vztah k přírodě a okolí spojuje napříč generacemi i regiony. Češi zkrátka chtějí žít v čisté zemi a podle dat se jim to – alespoň zčásti – daří.

Největší spokojenost panuje s kvalitou pitné vody (89 %), dostupností volné přírody (88 %) a čistotou okolní krajiny (80 %). Tyto tři ukazatele představují pilíře environmentální pohody, které lidé intuitivně považují za základ dobrého života. Ukazují také, že ochrana přírodních zdrojů, krajiny a vody má v očích veřejnosti trvalou hodnotu a není jen okrajovým tématem.

Zajímavé je, že míra spokojenosti roste s osobní životní pohodou a zdravím respondentů. Lidé, kteří se cítí dobře, mají lepší vztah i ke svému okolí. Tento psychologický aspekt má i politický význam: udržitelná environmentální politika není jen o číslech a emisích, ale o kvalitě života, kterou lidé vnímají každodenně.

Zajímavým pozorováním je, že míra spokojenosti s životním prostředím opravdu roste s osobním pocitem životní pohody a zdraví respondentů — lidé, kteří se cítí ve svém životě dobře, mají také tendenci mít lepší vztah ke svému okolí a prostředí, ve kterém žijí. Tento psychologický aspekt má významné implikace i pro veřejnou politiku: udržitelná environmentální politika totiž není jen o statistických ukazatelích typu emisí, kvality ovzduší nebo množství cyklostezek, ale o každodenním prožívání kvality života, kterou lidé vnímají, když žijí v prostředí, jež podporuje jejich duševní a fyzickou pohodu.

Odborné studie potvrzují, že fyzické prostředí má zásadní vliv na psychickou pohodu a kognitivní funkce lidí. Například při horší kvalitě vzduchu, zvýšeném hluku či nízké dostupnosti zeleně roste riziko psychického stresu, snížené spokojenosti s životem či dokonce symptomů deprese. Naopak kontakt s přírodou, přítomnost zeleně, či modrých ploch (např. vody) v prostředí vede k lepšímu pocitu pohody, snížení stresu, zlepšení pozornosti a celkové psychické odolnosti. 

Mechanismy, které za tím stojí, nejsou pouze symbolické — např. pobyt v prostředí s vysokou kvalitou ovzduší a dostatkem zeleně snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu, stabilizuje srdeční frekvenci, podporuje obnovu pozornosti (tzv. attention restoration) a zmírňuje kognitivní únavu. Také pocit kontroly nad vlastním prostředím a jeho kvalitou přispívá k vyššímu subjektivnímu pocitu bezpečí a stability – což pak viditelně ovlivňuje celkovou spokojenost s životem. 

Z toho vyplývá zásadní doporučení pro politickou reprezentaci: když lidé vnímají, že jejich prostředí je kvalitní — že mohou dýchat čistý vzduch, procházet se zelení, mít vodu bez obav, být méně zatěžováni dopravou a hlukem — jejich celková životní spokojenost stoupá. A tady vzniká prostor pro strategii, která životní prostředí nezařadí jen jako „ekologickou agendu“ na okraj, ale jako klíčovou dimenzi politiky kvality života.

Vědecké šetření rovněž ukazuje, že Češi mají v otázkách ekologie racionální úsudek. Když hodnotí konkrétní problémy, vidí rozdíly – třeba hustota silničního provozu je oblastí, s níž je spokojena jen menšina (44 %). Dopravní zátěž považuje 70 procent obyvatel za problém. Stejně tak si lidé uvědomují nedostatky ve vymáhání ekologických norem – pouze pětina veřejnosti (21 %) považuje postihy za poškozování životního prostředí za dostatečné. To ale neznamená ztrátu zájmu; naopak, je to projev vysokého očekávání.

Pozitivní je, že více než polovina občanů (58 %) hodnotí využívání obnovitelných zdrojů energie jako dobrou či velmi dobrou oblast, a 55 procent lidí věří, že dopady zemědělské činnosti na životní prostředí jsou zvládnutelné. Tato čísla signalizují, že veřejnost vnímá postupný posun k udržitelnosti – a i když zdaleka není vše dokonalé, lidé oceňují pozitivní kroky, které se v posledních letech podařilo prosadit.

Z dat také vyplývá, že obyvatelé menších obcí jsou s prostředím kolem sebe spokojeni více než lidé z měst. Tento trend ukazuje, jak důležité je rozvíjet regionální rovnováhu – aby městské oblasti získaly zpět kvalitu života, kterou menší obce zatím stále mají. Politici, kteří mluví o decentralizaci, zelené infrastruktuře a zdravém městském plánování, zde mají pevný argument: lidé to nejen chtějí, ale už to i pociťují jako důležité.

Výzkum CVVM tak jasně ukazuje, že životní prostředí není jen „měkké“ téma pro volné chvíle. Je to silná zakořeněná hodnota, která zasahuje do každodenní zkušenosti lidí a má přímý vztah k jejich zdraví, kvalitě života i pocitu bezpečí. Společnost, která si tuto hodnotu uvědomuje, dává politikům jasný mandát – ne zpomalovat, ale zrychlit. Pokud má být Česká republika moderní a sebevědomou zemí, musí začít brát environmentální politiku jako integrální součást hospodářské strategie.