Potraviny mizí dřív, než se dostanou na talíř. V Evropě se jich každý rok vyhodí miliony tun

Každý rok se z potravinového systému ztratí obrovské množství jídla, které bylo vypěstováno, sklizeno, zpracováno a dopraveno s využitím půdy, vody, energie i lidské práce. Část ztrát vzniká ještě předtím, než potraviny dorazí k prodejci, další část už na konci řetězce. Aktuální data Eurostatu ukazují, že v Evropské unii připadlo v roce 2024 na jednoho obyvatele 129 kilogramů potravinového odpadu. Mezinárodní den informovanosti o potravinových ztrátách a plýtvání, který připadá právě na 29. září, proto letos upozorňuje především na potenciál, který se skrývá v jejich omezení.

Potravina, která skončí jako odpad, není pouze zmařeným obsahem talíře. Za jejím vznikem stojí celý řetězec činností od zemědělské produkce přes sklizeň, skladování a zpracování až po dopravu, prodej a konečnou spotřebu. Každý kilogram vyhozených potravin tak představuje také zbytečně využité suroviny, energii a výrobní kapacity. Právě na tuto širší souvislost letos upozorňuje Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) při sedmém ročníku Mezinárodního dne informovanosti o potravinových ztrátách a plýtvání. Jeho letošním tématem je transformační potenciál omezování potravinových ztrát a odpadu.

Miliardy tun jídla končí mimo prodejní pulty

Rozsah problému je přitom podstatně větší, než by naznačoval pohled do jednotlivého odpadkového koše. Podle FAO se celosvětově přibližně 13 % vyprodukovaných potravin ztratí po sklizni ještě před dosažením maloobchodu. Na druhém konci řetězce pak podle aktualizovaných údajů Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) připadá dalších 19 % potravin dostupných spotřebitelům na odpad. V roce 2022 to představovalo přibližně 1,05 miliardy tun potravin. Z tohoto množství vzniklo 60 % v domácnostech, 28 % ve stravovacích službách a 12 % v maloobchodě.

Právě domácnosti proto představují významnou část celého problému. Potravinový odpad nevzniká pouze tam, kde se potravina poškodí nebo nesplní požadavky na kvalitu. Často jde o důsledek způsobu plánování nákupů, skladování a spotřeby, ale také o potraviny, které se dostanou na konec své použitelnosti bez využití. Z pohledu celého potravinového systému je přitom podstatné, že každá taková potravina už předtím prošla částí výrobního a distribučního řetězce.

Evropská čísla potvrzují rostoucí trend

Evropská statistika ukazuje, že tento problém rozhodně není pouze globální záležitostí. Eurostat zveřejnil 29. září aktuální údaje za rok 2024. V Evropské unii vzniklo celkem 57,9 milionu tun potravinového odpadu, tedy přibližně 129 kilogramů na obyvatele. Oproti roku 2023 se celkové množství zvýšilo o 0,7 % z 57,5 milionu tun.

Více než polovina tohoto množství vznikla v domácnostech. Na domácnosti připadalo 53 % potravinového odpadu, tedy 69 kilogramů na osobu. Restaurace a stravovací služby vytvořily dalších 12 %, což odpovídá 15 kilogramům na obyvatele. Ve výrobě potravin a nápojů vzniklo 19 %, tedy 25 kilogramů na osobu. Primární produkce a maloobchod spolu s další distribucí představovaly shodně po 8 %, v obou případech přibližně 10 kilogramů na obyvatele.

Čísla zároveň ukazují, proč má smysl sledovat potravinové ztráty a odpad v celém řetězci a nerozdělovat problém pouze podle místa, kde se potravina nakonec stane odpadem. Ztráta na farmě může být spojena například se sklizní, skladováním nebo kvalitou produkce, zatímco pozdější fáze řetězce přinášejí jiné příčiny a možnosti prevence. FAO proto letos zdůrazňuje právě význam kvalitních dat, která umožňují zjistit, kde ztráty vznikají a jaké zásahy mohou jejich rozsah skutečně snížit.

Finanční a ekologické dopady plýtvání

Ekonomický rozměr je přitom stejně konkrétní jako rozměr materiálový. FAO odhaduje každoroční hodnotu potravinových ztrát na přibližně 400 miliard dolarů, zatímco hodnota potravin vyhozených na úrovni maloobchodu, gastronomie a domácností přesahuje podle UNEP jeden bilion dolarů ročně. Nevyužité potraviny přitom podle FAO zabírají plochu odpovídající přibližně 28 % světové zemědělské půdy.

Potravinové ztráty a odpad tak představují jeden z případů, kdy prevence současně znamená úsporu materiálu, energie, výrobních nákladů i kapacit. FAO letos upozorňuje také na souvislost s potravinovou bezpečností, využíváním přírodních zdrojů, emisemi skleníkových plynů a produktivitou zemědělských a potravinářských systémů. Podle FAO se potravinové ztráty a odpad podílejí přibližně na 10 % globálních emisí skleníkových plynů.

Evropská data přitom ukazují, že prostor ke snižování odpadu existuje napříč celým potravinovým řetězcem. Aktuální číslo 129 kilogramů na obyvatele za rok 2024 navíc neznamená pouze potraviny, které by bylo možné jednoduše naservírovat a sníst. Eurostat do potravinového odpadu zahrnuje jedlé i nejedlé části potravin, které se dostaly do potravinového řetězce a následně jej opustily jako odpad.

Cesta ke změně začíná v nákupním košíku

Nejjednodušší cesta ke snížení potravinového odpadu začíná ještě před nákupem. Pomáhá plánovat jídelníček podle toho, co už je doma, rozlišovat mezi datem „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivostí“ a potraviny správně skladovat. U výrobků s delší minimální trvanlivostí může být rozhodující vlastní posouzení jejich stavu, zatímco u potravin označených „spotřebujte do“ jde o bezpečnostní údaj, jehož překročení už není možné řešit pouze kontrolou vzhledu nebo vůně. Významnou roli má také velikost balení. Výhodnější cena za kilogram totiž nemusí být skutečnou úsporou, pokud část nakoupeného množství skončí v odpadu.

Možnosti existují pro samotné spotřebitele. Potraviny, které domácnost nevyužije a jsou stále bezpečné, lze v některých případech předat dál prostřednictvím komunitních lednic, potravinových iniciativ nebo sousedského sdílení. Rozšířily se také aplikace, které propojují zákazníky s restauracemi, pekárnami, obchody a dalšími provozovnami nabízejícími přebytky za nižší cenu.

Odpovědnější přístup restaurací a obchodů

Své místo má prevence také v restauracích. Velikost porcí nemusí odpovídat každému zákazníkovi a jídlo, které člověk nesní, nemusí automaticky skončit v odpadu. Pokud to provozovna umožňuje, lze si zbytek odnést. Stále častěji se uplatňují také menší porce nebo možnost volby velikosti přílohy. Pro restauraci přitom nejde pouze o ekologickou otázku. Každá vyhozená porce znamená také suroviny, práci kuchařů, energii spotřebovanou při přípravě a náklady spojené s likvidací odpadu.

U obchodů se možnosti využití potravin před koncem jejich prodejního nebo spotřebního období postupně rozšiřují. Zlevňování výrobků s blížícím se datem minimální trvanlivosti nebo jejich nabídka prostřednictvím digitálních platforem umožňuje část potravin prodat místo jejich vyřazení. Další cestou je darování. Potraviny, které už obchod nemůže nebo nechce prodat, ale stále jsou vhodné k bezpečné konzumaci, mohou prostřednictvím charitativních organizací a potravinových bank zamířit k lidem, kteří je potřebují.

Pomoc potřebným jako efektivní řešení

Potravinové banky dnes fungují jako důležitý mezičlánek mezi dárci a organizacemi poskytujícími potravinovou pomoc. Přijímají například potraviny z obchodních řetězců, od výrobců, zemědělců nebo z potravinových sbírek a následně je distribuují prostřednictvím partnerských neziskových organizací a dalších institucí. V případě potravinové pomoci je navíc důležité, že stejný systém současně řeší dva problémy, které se jinak řeší odděleně, nevyužité potraviny a nedostatek potravin u části obyvatel.

Zajímavý posun představuje také přesun pozornosti od samotného třídění potravinového odpadu k jeho prevenci. Bioodpad lze samozřejmě vytřídit a následně využít například pro výrobu kompostu nebo bioplynu. Nicméně pokud se podaří zabránit tomu, aby potravina vůbec skončila jako odpad, zůstává zachována hodnota energie, vody, práce a surovin vložených do její produkce.