PPWR už klepe na dveře. Švýcarsko připravuje vlastní obalovou legislativu a zavádí dosud největší reformu obalového hospodářství

Zatímco evropské firmy intenzivně analyzují dopady nového nařízení PPWR, také Švýcarsko se vydává cestou zásadní reformy obalové legislativy. Země, která dosud spoléhala především na dobrovolné systémy sběru a recyklace, chce vůbec poprvé zavést komplexní právní rámec pro všechny druhy obalů. Návrh nového nařízení přináší závazné recyklační cíle, rozšiřuje odpovědnost výrobců a otevírá cestu k případnému zavedení zálohových systémů. A jak jsou však na tom další vyspělé ekonomiky, například Spojené státy, Japonsko nebo Austrálie?

Švýcarské obalové hospodářství se nachází na prahu největší legislativní změny za posledních pětadvacet let. Federální rada na konci června představila návrh nového nařízení o obalech známého pod zkratkou VerpV, které má nahradit dosavadní nařízení o nápojových obalech VGV platné od roku 2000. Nový předpis vzniká v rámci širší strategie přechodu země na oběhové hospodářství a poprvé zahrne všechny druhy obalů bez ohledu na použitý materiál. Veřejné připomínkové řízení potrvá do poloviny října letošního roku a předpokládané nabytí účinnosti je stanoveno na 1. ledna 2027. Některé povinnosti mají být zaváděny postupně až do roku 2029.

Důvod, proč Švýcarsko přistupuje k tak rozsáhlé reformě, je zcela zásadní. Na rozdíl od většiny členských států Evropské unie dosud země nedisponovala jednotným systémem rozšířené odpovědnosti výrobců pro obaly. Povinné systémy existovaly prakticky pouze pro vybrané nápojové obaly, zejména PET lahve a hliníkové nápojové plechovky. U ostatních obalových materiálů fungovaly převážně dobrovolné iniciativy financované průmyslem nebo místními samosprávami. V praxi tak ve Švýcarsku neexistovala obecná registrační povinnost pro výrobce obalů, povinné licencování ani jednotné celostátní financování sběru a recyklace obalových odpadů.

Právě absence komplexního systému začala být v posledních letech stále problematičtější. Švýcarská ekonomika je totiž mimořádně silně propojena s evropským trhem. Evropská unie představuje pro Švýcarsko zdaleka nejvýznamnějšího obchodního partnera a řada švýcarských výrobců vyváží podstatnou část své produkce právě do zemí EU. S blížící se účinností evropského nařízení PPWR proto bylo zřejmé, že švýcarské podniky budou muset nové evropské požadavky plnit bez ohledu na domácí legislativu. Přijetím vlastní právní úpravy se Švýcarsko snaží zabránit vzniku regulatorních rozdílů a současně vytvořit předvídatelné podmínky pro domácí průmysl.

Evropské nařízení PPWR vstoupilo v platnost 11. února 2025 a ve většině ustanovení se začne používat od 12. srpna 2026. Jeho cílem je zajistit, aby byly do roku 2030 všechny obaly uváděné na trh EU recyklovatelné ekonomicky proveditelným způsobem. Součástí předpisu jsou také požadavky na obsah recyklátu v plastových obalech, opatření pro předcházení vzniku obalových odpadů, harmonizovaná pravidla označování i závazné cíle pro opakovaně použitelné obaly. Právě tento evropský vývoj významně ovlivnil i podobu připravované švýcarské legislativy.

Jedním z nejvýznamnějších prvků nového švýcarského nařízení je zavedení principu rozšířené odpovědnosti výrobců pro všechny obaly. Povinnosti se mají vztahovat na jednorázové i opakovaně použitelné obaly, nápojové obaly, servisní obaly i obaly z plastů, papíru, skla, kovů nebo kombinovaných materiálů. Výrobci a dovozci budou povinni zajistit zpětný odběr a materiálové využití obalů nebo se zapojit do schváleného kolektivního systému. Pokud se podnik do takového systému nezapojí, bude muset odběr a recyklaci organizovat samostatně.

Návrh nařízení současně stanovuje nové požadavky na samotný design obalů. Obaly uváděné na švýcarský trh mají být navrhovány tak, aby používaly pouze nezbytné množství materiálu, neobsahovaly technické překážky komplikující třídění a recyklaci a pokud je to technicky i ekonomicky možné, obsahovaly co nejvyšší podíl recyklovaného materiálu. Tato ustanovení se výrazně přibližují požadavkům evropského PPWR na ekodesign obalů.

Velkou pozornost vyvolaly především nové závazné recyklační cíle. Švýcarsko vůbec poprvé stanovilo konkrétní hodnoty, kterých musí být dosaženo nejpozději do roku 2032. U nápojových kartonů činí cílová míra recyklace 70 procent. U jednorázových plastových obalů byla stanovena hranice 55 procent. Pro zemi, kde dosud neexistoval jednotný systém sběru plastových obalů z domácností, představují tyto hodnoty mimořádně ambiciózní cíl. Zástupci recyklačního průmyslu označují přijetí závazných kvót za historický milník, který by měl urychlit investice do sběrné, třídicí a recyklační infrastruktury.

Federální rada si zároveň ponechává možnost zasáhnout, pokud by se stanovené cíle nepodařilo splnit. Návrh nařízení počítá s tím, že při nedosažení požadovaných hodnot může být zavedena předem hrazená recyklační taxa nebo povinný zálohový systém. Záloha by se mohla týkat zejména obalů, u nichž by dobrovolné systémy nedokázaly zajistit dostatečně vysokou míru sběru.

Významné změny se týkají také opakovaně použitelných nápojových obalů. Nový návrh stanovuje minimální povinnou zálohu ve výši 0,30 švýcarského franku na každý vratný nápojový obal. Maloobchodníci budou muset tyto obaly zpětně odebírat. Výjimku budou moci získat pouze systémy, které prokážou minimálně osmdesátiprocentní návratnost během pěti let fungování. Švýcarská vláda tímto krokem jasně signalizuje snahu posílit segment opakovaně použitelných obalů.

Zcela nově se mění také financování systému pro skleněné obaly. Výrobci a dovozci budou podle návrhu odvádět příspěvek ve výši od 0,01 do 0,10 švýcarského franku za obal. Vybrané prostředky mají financovat sběr, třídění, úpravu střepů, informační kampaně i kontrolní činnost federálních úřadů. Některé malé objemy a obaly nepoužívané pro potraviny budou z této povinnosti vyňaty.

Přestože je Švýcarsko často uváděno jako jedna z nejúspěšnějších evropských zemí v oblasti odpadového hospodářství, dosavadní systém měl své limity. Zatímco sběr PET lahví dosahuje dlouhodobě velmi vysoké úrovně a patří k nejúspěšnějším systémům v Evropě, velká část ostatních plastových obalů dosud končila ve směsném komunálním odpadu určeném k energetickému využití. Právě tuto oblast chce nová legislativa zásadně změnit.

Švýcarsko rozhodně není jedinou zemí mimo Evropskou unii, která zpřísňuje požadavky na obaly a obalové odpady. Podobný trend je patrný i v dalších vyspělých ekonomikách, přestože žádná z nich zatím nepřijala tak komplexní a harmonizovaný předpis, jakým je evropské nařízení PPWR. Japonsko patří mezi průkopníky v oblasti rozšířené odpovědnosti výrobců. Již od roku 1997 zde platí zákon Containers and Packaging Recycling Act, který ukládá výrobcům a dovozcům povinnost financovat recyklaci vybraných obalových materiálů.

Země zároveň v roce 2022 přijala zákon Plastic Resource Circulation Act zaměřený na omezení jednorázových plastů, podporu opakovaně použitelných řešení a širší využívání recyklovaných materiálů. Japonský systém je založen především na vysoké úrovni třídění odpadů a efektivní recyklaci, menší důraz však klade na požadavky týkající se ekodesignu nebo opakovaného použití obalů.

Také Spojené státy americké zaznamenávají v posledních letech výrazný posun směrem k cirkulárnímu nakládání s obaly. Na federální úrovni však dosud neexistuje jednotný právní rámec srovnatelný s evropským PPWR a jednotlivé požadavky vznikají především na úrovni států. První komplexní systémy rozšířené odpovědnosti výrobců pro obaly přijaly státy Maine a Oregon v roce 2021, následovaly Colorado, Kalifornie a Minnesota. Zvláštní pozornost přitahuje kalifornský zákon SB 54, podle něhož mají být do roku 2032 všechny jednorázové obaly recyklovatelné nebo kompostovatelné a současně má dojít ke snížení objemu plastových obalů na jedno použití o 25 procent.

Austrálie naproti tomu kombinuje dobrovolné závazky s regulatorními opatřeními. Prostřednictvím organizace Australian Packaging Covenant Organisation stanovila cíl, aby byly do roku 2025 všechny obaly opakovaně použitelné, recyklovatelné nebo kompostovatelné a aby průměrný podíl recyklovaného materiálu v obalech dosáhl nejméně 50 procent. Pokud se však nepodaří stanovené cíle naplnit, australská vláda nevylučuje zavedení povinné legislativy.

Vývoj v Japonsku, Spojených státech, Austrálii i nyní ve Švýcarsku potvrzuje, že požadavky na cirkularitu obalů již nejsou výhradně evropským tématem. Rozšířená odpovědnost výrobců, závazné recyklační cíle, podpora opakovaně použitelných obalů a vyšší využívání recyklovaných materiálů se postupně stávají standardem napříč vyspělými ekonomikami po celém světě.