Právo na opravu startuje už zítra. České zákony však stále čekají na opravu

Od 31. července 2026 začínají v Evropské unii platit nová pravidla, která mají prodloužit životnost výrobků a usnadnit jejich opravy. Takzvané právo na opravu představuje významný krok směrem k omezení odpadu, úsporám surovin a posílení postavení spotřebitelů. Zatímco evropská legislativa vstupuje do fáze své účinnosti, Česká republika se paradoxně ocitá v situaci, kdy příslušná transpozice stále nebyla dokončena.

Ještě před několika desetiletími bylo běžné, že se rozbitá pračka, lednice nebo vysavač opravily a sloužily dál. Postupem času však začala převládat ekonomika založená na rychlé obměně výrobků, stále složitější elektronice a levné výrobě. Mnoho spotřebitelů se tak dostávalo do situace, kdy byla oprava finančně nevýhodná, technicky obtížná nebo zcela nemožná kvůli nedostupnosti náhradních dílů.

Právě na tento vývoj reaguje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1799 ze dne 13. června 2024 o společných pravidlech podporujících opravu zboží. Tato právní úprava je součástí širší evropské strategie zaměřené na udržitelnou spotřebu, oběhové hospodářství a efektivnější využívání zdrojů. Jejím cílem není pouze snížit množství odpadu, ale také vytvořit podmínky, aby se oprava stala běžnou a dostupnou alternativou k nákupu nového výrobku.

Základní princip je jednoduchý. Pokud je výrobek podle evropských pravidel technicky opravitelný, musí mít spotřebitel reálnou možnost nechat si jej opravit za přiměřených podmínek. Výrobci budou povinni poskytovat opravy u vybraných kategorií výrobků, zajistit dostupnost náhradních dílů a poskytovat jasné informace o podmínkách servisu. Spotřebitelé by se tak měli snadněji dostat k informacím o ceně opravy, době jejího trvání i dostupnosti servisních služeb.

Pravidla se týkají především výrobků, na které se již dnes vztahují evropské požadavky na opravitelnost v rámci předpisů o ekodesignu. Patří mezi ně například pračky, myčky nádobí, chladničky, vysavače, televizory, mobilní telefony nebo tablety. Seznam se bude postupně rozšiřovat podle toho, jak budou přijímány další evropské požadavky na životnost a opravitelnost výrobků.

Významnou novinkou je také posílení práv spotřebitelů během zákonné odpovědnosti za vady. Pokud si zákazník zvolí opravu namísto výměny výrobku, prodlužuje se doba odpovědnosti prodávajícího nejméně o dalších dvanáct měsíců. Evropská unie tím vytváří motivaci k opravě a současně odstraňuje jednu z obav spotřebitelů, kteří často preferovali výměnu výrobku před opravou.

Součástí systému bude rovněž jednotný evropský formulář pro opravy. Ten má zákazníkům předem sdělit cenu opravy, její předpokládanou délku i další podmínky služby. Vzniknout má také celoevropská online platforma propojující spotřebitele se servisy a opraváři v jednotlivých členských státech.

Právo na opravu je součástí širšího souboru evropských opatření navazujících na Evropskou zelenou dohodu a Akční plán pro oběhové hospodářství. Evropská komise dlouhodobě upozorňuje, že značná část výrobků končí jako odpad výrazně dříve, než by odpovídalo jejich skutečné technické životnosti. Každý předčasně vyřazený výrobek přitom představuje nejen ztrátu materiálů, ale také energie, vody a dalších zdrojů, které byly spotřebovány během jeho výroby.

Podle odhadů Evropské komise vede předčasné vyhazování opravitelných výrobků každoročně ke vzniku přibližně 35 milionů tun odpadu a k emisím zhruba 261 milionů tun skleníkových plynů. Spotřebitelé v důsledku toho přicházejí o miliardy eur, které by bylo možné ušetřit prostřednictvím oprav a delšího využívání výrobků.

Právo na opravu proto není pouze otázkou ochrany spotřebitele. Dotýká se také surovinové bezpečnosti, konkurenceschopnosti evropského průmyslu, ochrany klimatu i snižování množství odpadu. V době rostoucí spotřeby kritických surovin a stále vyšších environmentálních nároků získává delší životnost výrobků zcela nový význam.

Termín pro transpozici směrnice o právu na opravu do vnitrostátního práva všech členských států EU je stanoven nejpozději do 31. července 2026. Český zákon zatím právo na opravu v plném rozsahu nezavedl, protože transpoziční předpis stále prochází legislativním procesem v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 53 s názvem Novela zákona o ochraně spotřebitele – EU. Návrh byl vládou předložen 8. prosince 2025, prošel prvním i druhým čtením, avšak ke konci července 2026 dosud nebyl schválen Parlamentem ani vyhlášen ve Sbírce zákonů.

Česká republika se tak zařadila mezi státy, které nestihly převést směrnici do svého právního řádu v předepsané lhůtě. Samotná evropská pravidla přitom představují součást dlouhodobé snahy o efektivnější využívání zdrojů, prodlužování životnosti výrobků a snižování množství odpadu. Na evropské úrovni byla legislativní práce dokončena již před více než dvěma lety. Aby se však nové právo promítlo do každodenního života českých spotřebitelů, zbývá ještě dokončit legislativní proces v České republice. A to je nyní úkol pro české zákonodárce napříč politickým spektrem.