Překonává irský zálohový systém první potíže a potvrdí svůj přínos?

Irský systém zálohování nápojových obalů během necelých dvou let výrazně zvýšil míru sběru plastových lahví a plechovek a z ulic odstranil miliony kusů odpadu. Vedle nesporných ekologických přínosů se však objevují i nečekané komplikace. Podnikatelé v Dublinu upozorňují na organizované skupiny prohledávající veřejné koše kvůli zálohovaným obalům. Dosavadní zkušenosti přesto naznačují, že podobné potíže nejsou v Evropě ničím výjimečným a většina zemí je dokázala postupně omezit.

Irský zálohový systém Re turn byl spuštěn v únoru 2024 s cílem zvýšit sběr jednorázových plastových lahví a kovových nápojových obalů. Spotřebitelé při nákupu platí zálohu ve výši 15 nebo 25 eurocentů podle velikosti obalu, kterou získají zpět po jeho vrácení do výkupního automatu nebo sběrného místa. Systém vznikl především proto, aby země splnila evropské cíle pro recyklaci nápojových obalů a zároveň omezila množství odpadu v ulicích a ve volné krajině.

Dosavadní výsledky naznačují, že projekt je z hlediska sběru obalů mimořádně úspěšný. Během prvního roku fungování se podařilo vybrat více než 980 milionů lahví a plechovek a začátkem letošního roku systém překonal hranici jedné miliardy vrácených obalů. Za celý rok 2025 Irové vrátili více než 1,4 miliardy nápojových obalů a letos na jaře celkový počet od spuštění přesáhl 2,5 miliardy kusů. Denně se přitom v některých obdobích vrací více než pět milionů obalů.

Pozitivní dopad se projevil také v recyklačních statistikách. Podle výroční zprávy provozovatele systému vzrostla míra návratnosti plastových lahví a kovových nápojových obalů z přibližně poloviny na více než devadesát procent. Irsko se tak dostalo nad evropské cíle mnohem rychleji, než původně očekávalo. Zároveň podle irské vlády výrazně poklesl počet odhozených lahví a plechovek ve veřejném prostoru.

Vedle úspěchů se však objevují komplikace, které autoři systému při jeho zavádění nepředpokládali v takovém rozsahu. Podnikatelé v centru Dublinu v posledních týdnech upozorňují na rostoucí počet lidí, kteří systematicky prohledávají veřejné odpadkové koše a hledají v nich zálohované obaly. Podle zástupců některých podniků nejde pouze o jednotlivce snažící se přivydělat, ale také o organizované skupiny zaměřující se na turisticky exponované lokality a místa konání velkých akcí. Při hledání obalů často dochází k rozhazování odpadu kolem košů, což zvyšuje náklady na úklid ulic. Dublinská radnice uvádí, že jen v loňském roce vynaložila na odstraňování následků těchto aktivit přibližně půl milionu eur.

Samotný systém funguje na principu rozsáhlé sítě výkupních míst rozmístěných po celé zemi. V Irsku je dnes k dispozici více než 2 800 automatů na zpětný odběr obalů, které se nacházejí především v supermarketech a obchodních centrech. Obal musí nést speciální logo systému Re turn a čitelný čárový kód. Po vrácení obalu obdrží zákazník poukaz, který může využít při nákupu nebo směnit za hotovost. Do systému nejsou zahrnuty například skleněné lahve ani obaly od mléka. Provoz systému financují výrobci nápojů společně s nevyzvednutými zálohami a příspěvky zapojených firem.

Irsko přitom není první evropskou zemí, která se s podobnými jevy setkala. V Německu, kde zálohový systém funguje již více než dvě desetiletí, je běžné, že lidé sbírají odložené lahve a plechovky ve veřejném prostoru. V mnoha městech se proto rozšířila praxe odkládání obalů vedle košů nebo na speciální držáky, aby je zájemci mohli odebrat bez nutnosti prohledávat odpad. Některé německé obce dokonce upravily konstrukci veřejných košů tak, aby bylo možné zálohované obaly odložit odděleně. Přesto se ani zde nepodařilo tento jev zcela odstranit.

Podobnou zkušenost zaznamenalo také Nizozemsko. Po rozšíření záloh na plechovky začaly některé obce hlásit častější přehrabování veřejných košů a nárůst nepořádku v ulicích. Řada měst proto přistoupila k instalaci speciálních držáků nebo externích polic na lahve a plechovky. Podle odborníků jde o poměrně běžný průvodní jev systémů, které vytvářejí přímou finanční motivaci k vyhledávání obalů. Zkušenosti ze zemí s dlouhou tradicí zálohování však ukazují, že intenzita tohoto problému obvykle po několika letech klesá, jak si veřejnost zvykne obaly vracet přímo do systému.

Irsko čelilo po spuštění systému i dalším obtížím. Obchodníci si zpočátku stěžovali na nedostatek prostoru pro skladování vrácených obalů, spotřebitelé upozorňovali na časté technické poruchy automatů a kritiku vyvolávala také nedostatečná hustota sběrných míst zejména ve venkovských oblastech. Objevily se rovněž obavy z možných podvodů spojených s dovozem nezálohovaných obalů ze Severního Irska. Většina těchto problémů se však postupně podařila omezit rozšířením infrastruktury a úpravou provozních pravidel.

Rozvoj zálohových systémů v Evropě výrazně ovlivňuje také evropská legislativa. Směrnice o jednorázových plastech stanovila členským státům povinnost zajistit samostatný sběr 77 procent jednorázových plastových nápojových lahví do roku 2025 a 90 procent do roku 2029. Nové evropské nařízení o obalech a obalových odpadech zároveň rozšiřuje požadavek na devadesátiprocentní oddělený sběr také na kovové nápojové obaly. Členské státy mají od roku 2029 zajistit fungování zálohového systému pro jednorázové plastové lahve i kovové nápojové obaly o objemu až tři litry.

Výjimku mohou získat pouze země, které prokážou, že již v roce 2026 dosáhly nejméně osmdesátiprocentní míry odděleného sběru jak u plastových lahví, tak u kovových nápojových obalů, a současně Evropské komisi předloží plán zajišťující dosažení devadesátiprocentního cíle i bez zavedení záloh. Pokud by následně požadovaných výsledků nedosahovaly, budou muset zálohový systém zavést.

Právě evropské cíle jsou jedním z důvodů, proč v posledních letech zavádějí zálohování další státy. Slovensko, které systém spustilo v roce 2022, během krátké doby dosáhlo návratnosti přesahující devadesát procent a zaznamenalo výrazné snížení množství volně pohozených obalů. Podobný vývoj hlásí pobaltské země i skandinávské státy, kde zálohování funguje již řadu let. Zkušenosti z těchto zemí ukazují, že počáteční provozní potíže bývají do značné míry nevyhnutelné, dlouhodobé přínosy však obvykle převáží nad negativy.

Zkušenost z Irska tak ukazuje, že zavedení zálohového systému může přinést výrazné environmentální přínosy, ale současně vyžaduje průběžné úpravy organizace veřejného prostoru a hledání řešení pro nové situace, které s sebou finanční motivace spojená se zálohami přináší. Dosavadní výsledky přesto naznačují, že přes počáteční potíže systém naplňuje svůj hlavní cíl a výrazně zvyšuje návratnost cenných surovin zpět do oběhu.

Zkušenosti se zálohováním nápojových obalů však zdaleka nejsou omezeny pouze na Evropu. Jedním z průkopníků jsou Kanada a Spojené státy americké, kde některé provincie a státy zavedly zálohové systémy již před několika desetiletími. V kanadské provincii Alberta funguje systém od roku 1972 a dlouhodobě dosahuje návratnosti přesahující osmdesát procent. Ve Spojených státech se zálohy uplatňují pouze v části země. Takzvané bottle bills dnes platí například v Kalifornii, Oregonu nebo Michiganu. Právě Michigan s deseticentovou zálohou vykazuje jednu z nejvyšších návratností obalů v Severní Americe.

Významným příkladem mimo Evropu je také Austrálie. Zatímco ještě před deseti lety fungovaly zálohy pouze v Jižní Austrálii, dnes má vlastní systém většina australských států a teritorií. Zavádění záloh zde významně přispělo ke snížení množství odhozených nápojových obalů v krajině a podél pobřeží. Podle australských úřadů poklesl výskyt některých typů nápojových obalů v odpadu o desítky procent. Země zároveň ukazuje, že zálohování může fungovat i na rozsáhlém území s nízkou hustotou osídlení.

Rychlý rozvoj zálohových systémů v posledních letech zaznamenává také Asie. Pozornost odborníků přitahuje především Singapur, který připravuje spuštění národního zálohového systému v roce 2027 jako součást širší strategie přechodu k oběhovému hospodářství. Pilotní projekty testují rovněž Spojené arabské emiráty, kde se při sběru obalů počítá s využitím chytrých výkupních automatů a digitálních odměn pro spotřebitele. O zavedení zálohování nebo jeho rozšíření uvažují také další asijské země včetně Jižní Koreje a Japonska, které hledají nové cesty ke zvýšení kvality recyklovaných surovin.

Zcela specifickou zkušenost nabízí Norsko, které sice není členem Evropské unie, ale jeho systém bývá považován za jeden z nejúspěšnějších na světě. Norský model dosahuje návratnosti plastových lahví a plechovek kolem 92 až 93 procent. Úspěch je připisován především jednoduchému nastavení systému, husté síti sběrných míst a silné podpoře veřejnosti. Norský systém navíc motivuje výrobce k vyššímu sběru prostřednictvím environmentální daně, která se s rostoucí mírou návratnosti postupně snižuje.

Odlišnou cestu zvolila řada zemí v Latinské Americe, Africe a Asii, kde významnou roli při sběru obalů často hraje neformální sektor. Například v Brazílie nebo Indie sbírají značnou část nápojových obalů lidé, kteří si jejich prodejem zajišťují obživu. Odborníci upozorňují, že při zavádění moderních zálohových systémů v těchto zemích je nutné zohlednit sociální dopady a zapojit stávající sběrače do nově vznikající infrastruktury. Právě zkušenosti ze zemí mimo Evropu ukazují, že neexistuje jediný univerzální model a podoba systému musí vždy odpovídat místním podmínkám, spotřebitelským návykům i organizaci odpadového hospodářství.

Mohlo by vás zajímat:

V Irsku podle podniků gangy prohledávají koše kvůli vratným obalům