Přestali čápi létat do Afriky kvůli skládkám? Věda ukazuje mnohem složitější příběh

Ještě před několika desetiletími odlétala většina západoevropských čápů bílých na zimu do Afriky. Dnes část z nich Saharu vůbec nepřekoná. Zůstává v Evropě, často v krajině, kterou člověk zásadně proměnil, a využívá potravu na skládkách, zemědělských plochách nebo v mokřadech. V Portugalsku výrazně vzrostl podíl čápů, kteří zůstávají přes zimu v Evropě. Současný výzkum přitom ukazuje, že za tím nestojí jediný důvod.

Čáp bílý patří k ptákům, u nichž byla pravidelná cesta mezi evropským hnízdištěm a africkým zimovištěm po dlouhou dobu velmi výraznou součástí životního cyklu. Západoevropské populace překonávaly Gibraltarský průliv a pokračovaly přes severní Afriku do oblasti Sahelu. Jenže tento obraz dnes neplatí pro všechny čápy. V Portugalsku se během několika desetiletí výrazně zvýšil počet ptáků, kteří zůstávají přes zimu na Pyrenejském poloostrově. Podíl rezidentních jedinců, tedy těch, kteří zimní období tráví v Evropě, vzrostl podle dlouhodobých údajů z 18 procent v roce 1995 na 62 procent v roce 2015. Současně se portugalská hnízdní populace zvýšila z přibližně 3 300 jedinců v roce 1994 na 11 700 v roce 2017.

Jedním z důležitých faktorů je potrava dostupná díky lidské činnosti. Biologové pro takové zdroje používají pojem antropogenní potravní dotace. Označuje potravní zdroj, který vzniká jako vedlejší důsledek lidské činnosti a který mohou živočichové využívat. V případě čápů jde mimo jiné o organický odpad na skládkách. Jeho význam spočívá nejen v množství, ale také v pravidelnosti. Potrava je soustředěná na relativně malém prostoru a její dostupnost se nemusí řídit stejnými sezónními výkyvy jako potrava v přirozené krajině.

Telemetrický výzkum populací a energetické ukazatele migrace

První důležitý důkaz přinesla studie publikovaná v roce 2016 v časopise Science Advances. Andrea Flack a její kolegové sledovali pomocí GPS a tříosých akcelerometrů mladé čápy pocházející z osmi populací v Evropě a severní Africe. Celkem bylo označeno 70 ptáků, z nichž 19 poskytlo dostatečně podrobná data z GPS a akcelerometrů. Výzkumníci tak mohli porovnat nejen vzdálenost, kterou jednotliví ptáci urazili, ale také jejich pohybovou aktivitu.

Rozdíly byly značné. Čápi, kteří během prvních pěti měsíců života zůstávali severně od Sahary, urazili v průměru 4 867 kilometrů. Ptáci, kteří pokračovali jižně od Sahary, urazili v průměru 16 550 kilometrů. Pohybová aktivita měřená pomocí takzvané celkové dynamické akcelerace těla, zkráceně ODBA, byla u jednotlivých migračních způsobů rovněž rozdílná. ODBA není přímým měřením spotřeby energie, ale používá se jako její ukazatel, protože zachycuje intenzitu pohybu těla. Studie ukázala, že způsob a délka cesty významně ovlivňují množství pohybové aktivity, kterou pták během přesunu vykonává.

Tento výzkum je důležitý také proto, že ukázal značnou proměnlivost chování uvnitř jediného druhu. Čápi ze Španělska, jihozápadního Německa, Tuniska, Polska, Ruska, Řecka, Arménie a Uzbekistánu používali odlišné migrační trasy a zimoviště. Někteří urazili jen několik tisíc kilometrů, jiní se dostali až do jižní Afriky a uzbecká populace zůstávala v okolí místa narození. Migrace tedy nebyla pevně daným pohybovým programem, který by měl u všech čápů stejnou podobu.

Energetická efektivita sběru potravy na skládkách

Další výzkum už zaměřil pozornost přímo na skládky. Studie publikovaná v roce 2021 v časopise Science of the Total Environment sledovala 55 dospělých čápů v jižním Portugalsku. Ptáci byli vybaveni GPS zařízeními a akcelerometry a výzkumníci shromažďovali data po dobu čtyř let. Zjistili, že pravděpodobnost návštěvy skládky činila v období mimo rozmnožování 60 procent a v době rozmnožování 44 procent.

Ještě zajímavější byl výsledek týkající se způsobu získávání potravy. Během rozmnožování létali čápi za potravou na skládky v průměru o 20 procent dále než za přirozenou kořistí. Přesto při získávání potravy na skládce vydali celkově přibližně o 10 procent méně energie. Vysvětlením byla především kratší doba samotného hledání potravy a vyšší účinnost jejího získávání. Čáp tedy mohl letět dál, ale po příletu strávil hledáním potravy méně času a pohyboval se méně intenzivně.

Tady je potřeba rozlišovat dvě věci. Dlouhá cesta do Afriky představuje vysoký rozsah pohybu v průběhu roku. Návštěva skládky naopak může být efektivním způsobem získávání potravy. Nelze proto jednoduše říci, že každý čáp, který zůstane v Evropě, automaticky spotřebuje méně energie. Výzkum ukazuje něco přesnějšího. Dostupnost potravy může změnit množství času a pohybu potřebného k získání potravy, a tím ovlivnit způsob, jakým pták využívá krajinu během celého roku.

Vliv zimoviště na časování hnízdění a reprodukční úspěch

Právě tento rozdíl podrobněji rozebrala studie Andrea Soriano Redondo a jejích kolegů publikovaná v roce 2023 v časopise Ecology. Výzkumníci sledovali 75 dospělých čápů z Portugalska během 212 ročních cyklů, z nichž 78 představovalo kompletní roční cyklus. Pomocí GPS a akcelerometrů rozlišili čtyři způsoby využívání prostoru. Devět čápů zůstávalo v malé oblasti jihozápadní Evropy, 42 využívalo širší část regionu, šest zimovalo v severozápadní Africe a deset pokračovalo až do subsaharské Afriky. Sedm ptáků během sledování mezi jednotlivými roky svůj způsob pohybu změnilo.

Rozdíly v rozsahu pohybu byly podle očekávání největší u čápů, kteří pokračovali až do subsaharské Afriky. U této skupiny byla celková hodnota ODBA za rok o více než 20 procent vyšší než u ptáků, kteří zůstávali v jihozápadní Evropě nebo zimovali v severozápadní Africe. Při hledání potravy byla hodnota ODBA u čápů zimujících jižně od Sahary přibližně o 10 procent vyšší. Při plachtění byla naopak přibližně o 25 procent nižší než u ptáků zůstávajících v Evropě nebo zimujících v severozápadní Africe. Autoři tento rozdíl spojují mimo jiné s podmínkami pro plachtění v Sahelu, kde mohou být vzestupné proudy vhodnější pro tento způsob letu.

Pro pochopení celého příběhu je ještě významnější rozmnožování. Čápi, kteří podnikali dlouhou cestu do subsaharské Afriky, se vraceli na hnízdiště později. Pozdější návrat byl spojen s pozdějším začátkem snášení a s nižším počtem vyvedených mláďat. Výzkumníci současně nezjistili významný rozdíl v pravděpodobnosti přežití mezi jednotlivými způsoby využívání prostoru. Rozdíl tedy nebyl jednoduše v tom, že by jedni ptáci přežívali a druzí nikoli. U některých jedinců se výhoda setrvání v Evropě mohla projevit především v načasování rozmnožování.

Skládka proto není pouze místo, kde čáp získá potravu. Pokud mu umožní přečkat zimu v blízkosti evropského hnízdiště, mění se tím celý roční rytmus jeho života. Pták nemusí na podzim překonat tisíce kilometrů, nemusí na jaře absolvovat stejně dlouhý návrat a může se na hnízdišti objevit dříve. Potravní zdroj tedy může ovlivnit nejen každodenní hledání potravy, ale také časový průběh celého roku.

Význam věku a sociální dominance při využívání odpadu

Výzkum mladých ptáků ukazuje, že schopnost skládku využívat se navíc s věkem zlepšuje. Studie publikovaná v roce 2024 v časopise Animal Behaviour sledovala 68 dospělých a 67 mladých čápů pomocí GPS během předmigračního období v letech 2018 až 2020. Současně vědci analyzovali videozáznamy 165 dospělých a 124 mladých ptáků. Dospělí navštěvovali skládky v 57 procentech sledovaných dnů, zatímco mladí pouze ve 29 procentech.

Rozdíl však nebyl pouze v četnosti návštěv. Na skládce probíhala výrazná konkurence o potravu. Dospělí ptáci se častěji dostávali do míst s největší dostupností potravy, byli při jejím získávání úspěšnější a mladší jedince z těchto míst vytlačovali. Mladí čápi proto častěji využívali méně kvalitní části skládky a jejich příjem potravy byl v nejlepších potravních místech nižší. Autoři dospěli k závěru, že schopnost využívat skládku se během života zdokonaluje a souvisí se zkušeností i schopností prosadit se mezi ostatními ptáky.

Tento výsledek je důležitý pro pochopení toho, jak může nový potravní zdroj ovlivnit populaci v delším časovém horizontu. Skládka nepůsobí stejně na každého ptáka. Dospělý jedinec, který zná rozmístění potravy a dokáže se prosadit v konkurenci, může získat podstatně více než mladý čáp. Zkušenost se tak stává součástí způsobu, jakým ptáci tento nový zdroj využívají.

Skládky jako klíčové uzly v krajinné síti a fenomén biovektoringu

Na skládky se navíc čápi nepohybují pouze z hnízdiště a zpět. Studie publikovaná v roce 2023 v časopise Movement Ecology analyzovala GPS data 103 čápů za 199 ptačích roků a více než 4,65 milionu jednotlivých GPS poloh. Sledovaní ptáci pocházeli z německých hnízdišť a jejich zimní pohyb zasahoval od Španělska až po Maroko. Výzkumníci z těchto dat vytvořili síť vzájemně propojených stanovišť.

Skládky se v této síti ukázaly jako mimořádně důležitá místa. Čápi po jejich návštěvě často pokračovali do mokřadů, rýžových polí, solných pánví a dalších částí krajiny. V jižním Španělsku byly významnými cílovými stanovišti například rýžová a solná pole, v severním Maroku především mokřady. Skládka tak nebyla samostatným bodem v krajině. Stala se jedním z uzlů, mezi nimiž se ptáci pravidelně pohybovali.

Tento způsob pohybu má ještě jeden, mnohem méně známý důsledek. Čáp může přenášet materiál ze skládky do jiných ekosystémů. Biologové pro tento proces používají termín biovektoring. Jde o přenos látek živým organismem. V případě čápů může být mechanismus poměrně jednoduchý. Pták získá potravu na skládce, společně s ní přijme nestravitelný materiál a později jej prostřednictvím vývržku přenese na jiné místo.

Studie publikovaná v roce 2023 v časopise Marine Pollution Bulletin tento proces poprvé velmi konkrétně vyčíslila. V oblasti Cádizského zálivu bylo v průměru zaznamenáno 599 čápů denně, kteří se pohybovali mezi skládkou a soustavou solných pánví a mokřadů. V jednom vývržku bylo v průměru 0,47 gramu plastového odpadu, převážně polyethylenu. Kombinací GPS sledování, terénních sčítání a analýzy vývržků vědci odhadli, že čápi během roku 2022 přenesli do mokřadního systému přibližně 99 kilogramů plastu, což představovalo více než dva miliony částic.

Čáp se tak z pohledu odpadového hospodářství dostává do velmi neobvyklé role. Není pouze živočichem, který využívá odpad jako potravu. Jeho pohyb může zároveň přenášet materiál z místa, kde se odpad koncentruje, do ekosystému, který s vlastní skládkou bezprostředně nesouvisí. Změna způsobu nakládání s odpady proto může mít důsledky, které přesahují samotný areál skládky.

Genomické a environmentální faktory ústupu dálkové migrace

Další významný krok přinesla studie publikovaná v roce 2025 v časopise Journal of Animal Ecology. Pedro Andrade a jeho kolegové se nesoustředili pouze na to, kolik čápů migruje a kolik jich zůstává. Pokusili se zjistit, jak vůbec dochází k rychlému ústupu dálkového migračního chování v iberské populaci. Propojili 25 let populačních údajů s GPS sledováním 213 čápů, z toho 80 dospělých a 133 mladých ptáků v prvním roce života. Někteří jedinci byli sledováni až sedm let. Součástí výzkumu bylo také celogenomové sekvenování.

Takto rozsáhlý soubor dat umožnil rozlišit několik možných mechanismů. Jedním je změna chování jednotlivého ptáka během jeho života. Druhým je vliv prostředí během vývoje mladého jedince. Třetí možnost představuje genetická změna populace, při níž by se v dalších generacích postupně více prosazovali ptáci s vlastnostmi podporujícími setrvání v Evropě.

Výsledky jsou důležité především tím, že neukazují na jedinou příčinu. Autoři spojují rychlý ústup dálkového migračního chování s kombinací změn prostředí a chování. Mezi důležité faktory patří větší dostupnost potravy pocházející z lidské činnosti, využívání skládek, nové zdroje potravy, například invazní rak červený Procambarus clarkii, a také mírnější zimní podmínky. Skládky tedy nelze označit za jedinou příčinu toho, proč část iberských čápů přestala létat do Afriky. Jsou jednou z významných součástí prostředí, které umožnilo, aby se tento způsob života rozšířil.

Právě tady je současný obraz podstatně zajímavější než jednoduché tvrzení, že čápi přestali migrovat kvůli skládkám. V jedné populaci dnes vedle sebe existují ptáci s různým způsobem využívání prostoru. Někteří zůstávají v jihozápadní Evropě, jiní se pohybují po širší oblasti Pyrenejského poloostrova, další zimují v severozápadní Africe a část stále pokračuje až do oblasti jižně od Sahary. Studie z Portugalska tento rozdíl zachytila přímo. Z 75 sledovaných dospělých čápů bylo 58 klasifikováno jako rezidentních a 16 jako jedinci, kteří zimovali v Africe. Pouze jeden z opakovaně sledovaných dospělých ptáků během sledování změnil svou dlouhodobou tendenci.

Otázka proto dnes nezní pouze, proč čápi začali zůstávat v Evropě. Stejně důležité je, co se stane, když zdroj potravy, který jejich způsob života po desetiletí podporoval, zmizí.

Dopady moderní odpadové politiky a omezování skládkování

První konkrétní odpovědi přicházejí z Madridu. Studie publikovaná v roce 2025 v časopise Ibis sledovala tři populace čápů v okolí skládky, na níž byly v roce 2021 zavedeny opatření omezující přístup ptáků k odpadu. Populace nejvíce závislá na skládce zaznamenala po zavedení těchto opatření výrazný pokles počtu vyvedených mláďat. U populací, které byly na skládce závislé méně, byl vývoj odlišný a jejich reprodukční úspěch ovlivnilo například sucho. Výsledek proto ukazuje souvislost mezi omezením přístupu k potravě na skládce a poklesem počtu vyvedených mláďat u nejvíce závislé populace, nikoli jednoduchý univerzální účinek platný pro všechny čápy.

Ještě novější údaje přinesla studie publikovaná 27. května 2026 v časopise Ornithological Applications. Miguel Garcés Herrero a jeho kolegové sledovali početnost a rozmnožování populace v Madridu v období 2009 až 2024. Počet čápů nejprve rostl, po roce 2017 však začal klesat. Po uzavření sledované skládky v roce 2021 byl počet vyvedených mláďat na úrovni celé populace, jednotlivých obsazených hnízd i rozmnožujících se párů nižší než před uzavřením.

Ani tento výsledek však neumožňuje říci, že samotné uzavření skládky pokles přímo způsobilo. Statistická analýza neprokázala změnu meziročního trendu počtu vyvedených mláďat po uzavření. Současně bylo po uzavření zavedeno doplňkové krmení a období, které od zásahu uplynulo, je zatím příliš krátké pro spolehlivé posouzení dlouhodobých účinků. Právě tato opatrnost je důležitá. V ekologii není totéž pozorovat, že dvě události nastaly po sobě, a prokázat, že jedna byla příčinou druhé.

Madrid přitom poskytuje ještě jeden důležitý pohled. Výzkum zveřejněný v roce 2023 v časopise Ornithological Applications porovnal historické a současné údaje o hnízdění během čtyř desetiletí. V provincii Madrid bylo v roce 1984 evidováno 215 obsazených hnízd, v roce 2004 už 1 220 a v roce 2021 celkem 2 327. Výzkumníci zjistili, že po rozšíření skládek začali čápi obsazovat nová hnízdiště v jejich blízkosti a hustota hnízd zde rostla. V některých případech se ptáci přesouvali i do stanovišť, která byla z hlediska přirozené dostupnosti potravy méně vhodná, ale nacházela se blíže ke skládce.

To je možná jeden z nejzajímavějších výsledků celého výzkumu. Skládka nemusela pouze přilákat více čápů do určitého regionu. Mohla změnit také jejich prostorové rozmístění. Pokud je potrava koncentrovaná na jednom místě, může být výhodné hnízdit i v krajině, která by bez tohoto zdroje nebyla pro rozmnožování tak atraktivní.

Zdravotní rizika antropogenních zdrojů a ekologické souvislosti

Zde se jednotlivé studie začínají spojovat do jednoho obrazu. Odpad poskytuje potravu, která může být snadno dostupná a časově předvídatelná. Čáp díky ní může získávat potravu s menším časovým a energetickým výdejem než při některých způsobech hledání přirozené kořisti. Část ptáků proto zůstává přes zimu v Evropě. Někteří se na jaře mohou začít rozmnožovat dříve než ptáci vracející se z Afriky. Mladí jedinci se postupně učí využívat skládku a dospělí získávají výhodu díky zkušenosti a schopnosti dostat se k nejkvalitnější potravě. Současně se mění rozmístění hnízd a pravidelné přesuny mezi skládkami a dalšími stanovišti propojují různé části krajiny.

Významnou roli přitom hraje také samotná dostupnost přirozené potravy a klimatické podmínky. Mírnější zimy snižují potřebu opouštět Evropu a změny zemědělské krajiny mohou ovlivnit množství dostupné kořisti. Nové potravní zdroje, jako je invazní rak červený, mohou nabídku dále rozšířit. Právě proto současný výzkum nepovažuje skládky za jediný mechanismus, který by vysvětloval ústup dálkové migrace. Spíše ukazuje, že lidská činnost změnila prostředí natolik, že čáp dnes dostává jiné možnosti, než jaké měl před několika desetiletími.

A do tohoto příběhu vstupuje evropská odpadová politika. Omezování ukládání biologicky rozložitelného odpadu na skládky a postupné uzavírání otevřených skládek je z hlediska ochrany životního prostředí a moderního odpadového hospodářství žádoucí. Současně ale znamená odstranění potravního zdroje, na který si některé živočišné populace během několika desetiletí zvykly. Výzkumníci proto upozorňují, že přechod na jiný systém nakládání s odpady může mít pro takové populace ekologické důsledky.

To ovšem neznamená, že by otevřené skládky měly být kvůli čápům zachovány. Skládky představují také zdroj plastů, toxických látek, patogenů a dalších rizik. U čápů byly například popsány zvýšené koncentrace některých kovů v krvi mláďat a vyšší výskyt antibioticky rezistentní bakterie Escherichia coli u mláďat ptáků, kteří získávali potravu na skládkách. Přítomnost plastů navíc vytváří riziko jejich požití.

Budoucí management krajiny a transformace ekologických vazeb

Důležitější otázkou proto není, zda skládky zachovat, ale jak zvládnout ekologické důsledky jejich postupného útlumu. Studie z Madridu z roku 2023 například ukázala, že uzavření skládek může podle modelových výpočtů výrazně změnit vhodnost území pro hnízdění čápů. Autoři současně upozorňují na potřebu postupného přechodu, sledování vývoje populací a podpory vhodných přirozených potravních stanovišť.

Čáp bílý tak představuje velmi názorný příklad toho, jak může odpad zasáhnout do biologie volně žijícího živočicha. Nejde pouze o to, že pták najde na skládce potravu. Dlouhodobě dostupný zdroj může změnit jeho každodenní pohyb, způsob získávání potravy, rozmístění hnízd, načasování rozmnožování i rozhodování o tom, zda na podzim opustí Evropu.

A právě na čápech tak můžeme sledovat něco, co je pro odpadové hospodářství mimořádně důležité. Když se v krajině změní tok odpadního materiálu, nemusí se změnit pouze prostředí kolem skládky. Mohou se změnit i pohyby živočichů, jejich potravní strategie a vztahy mezi jednotlivými částmi krajiny. Čáp bílý nám tento proces ukazuje v měřítku, které lze díky GPS sledování, akcelerometrům a dlouhodobým populačním datům poprvé skutečně změřit.