Příjmy z environmentálních daní v EU rostou. Za rok přibylo více než 21 miliard eur

Evropská unie v roce 2024 vybrala na environmentálních daních téměř 372 miliard eur. Oproti předchozímu roku se příjmy zvýšily o 21,4 miliardy eur, tedy o 6,1 procenta. Největší část těchto příjmů stále pochází z daní spojených s energií, které tvoří více než tři čtvrtiny celkového objemu. Vývoj mezi jednotlivými státy však ukazuje výrazné rozdíly. Zatímco Rumunsko zaznamenalo nejvyšší růst, některé země naopak vykázaly pokles. Česká republika patřila mezi státy, kde environmentální daňové příjmy v roce 2024 vzrostly.

Environmentální daně jsou jedním z ekonomických nástrojů, kterými státy zohledňují dopady hospodářských činností na životní prostředí. Nejde však o všechny platby, které nějakým způsobem souvisejí s ochranou životního prostředí. Eurostat za environmentální daně považuje pouze takové příjmy, jejichž základem je určitá fyzická veličina spojená s činností, která má negativní vliv na životní prostředí. Může jít například o množství spotřebované energie, využití paliv, provoz dopravních prostředků nebo emise a další formy znečištění. Do této statistiky proto patří především daně z energie, dopravy a znečištění či využívání přírodních zdrojů.

Do environmentálních daní podle metodiky Eurostatu naopak nespadají systémy rozšířené odpovědnosti výrobce známé jako EPR. Ty fungují na odlišném principu, protože nejde o daňový příjem státu, ale o finanční mechanismus, v němž výrobci prostřednictvím organizací odpovědnosti výrobce hradí náklady spojené se sběrem, tříděním, recyklací nebo jiným nakládáním s vybranými výrobky po skončení jejich životnosti. Typickými příklady jsou systémy pro obaly, elektrozařízení, baterie nebo pneumatiky.

V celé Evropské unii dosáhly příjmy z environmentálních daní v roce 2024 hodnoty 371,9 miliardy eur. V roce 2023 přitom činily 350,4 miliardy eur. Meziročně tak vzrostly o 6,1 procenta, což představuje nárůst o 21,4 miliardy eur. Přestože absolutní objem příjmů rostl, jejich význam v poměru k velikosti ekonomiky dlouhodobě klesá. Podíl environmentálních daní na hrubém domácím produktu Evropské unie se snížil z 2,5 procenta v roce 2014 na 2,1 procenta v roce 2024. Podíl na celkových příjmech z daní a sociálních příspěvků klesl ve stejném období z 6,1 procenta na 5,1 procenta.

Největší část evropských environmentálních daňových příjmů tvoří tradičně energetické daně. V roce 2024 z nich státy Evropské unie získaly 287 miliard eur, zatímco v roce 2023 to bylo 269,3 miliardy eur. Druhou nejvýznamnější skupinou jsou dopravní daně, jejichž výnos dosáhl 67 miliard eur oproti 64 miliardám eur v předchozím roce. Daně ze znečištění a využívání zdrojů představovaly 17,9 miliardy eur, což je mírný růst oproti 17,2 miliardy eur v roce 2023.

Vývoj v jednotlivých zemích Evropské unie byl rozdílný. Ve 22 členských státech environmentální daňové příjmy v roce 2024 vzrostly. Nejvyšší meziroční růst zaznamenalo Rumunsko, kde se příjmy zvýšily o 21,7 procenta. Následovala Litva s růstem o 13,9 procenta a Polsko s růstem o 12,7 procenta. Výraznější zvýšení zaznamenalo také Maďarsko, kde příjmy vzrostly o 12,2 procenta.

Na opačném konci žebříčku byly státy, kde příjmy z environmentálních daní klesly. Největší pokles zaznamenalo Švédsko, a to o 17,7 procenta. Následovalo Slovensko s poklesem o 6,1 procenta, Finsko s poklesem o 3,8 procenta, Řecko s poklesem o 3,7 procenta a Bulharsko s poklesem o 2,3 procenta.

Česká republika se v roce 2024 zařadila mezi státy, kde příjmy z environmentálních daní rostly. Významnou část těchto příjmů v tuzemsku podobně jako v celé EU tvoří energetické daně, které souvisejí především se spotřebou paliv a energií. Specifikem České republiky je také výrazný podíl podniků na celkovém objemu environmentálních daňových příjmů. Již za rok 2023 Eurostat uváděl, že firmy v Česku vytvořily 81,2 procenta všech příjmů z environmentálních daní, což byl nejvyšší podíl mezi členskými státy Evropské unie.

Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi souvisejí především s odlišnou strukturou ekonomik, energetickou náročností průmyslu, podílem dopravy nebo nastavením národních daňových systémů. Státy s vysokou spotřebou energie nebo rozsáhlou průmyslovou výrobou mohou vykazovat vyšší příjmy z energetických daní, zatímco země s odlišnou strukturou hospodářství mohou mít větší význam například u dopravních nebo dalších environmentálních daní. Samotný růst příjmů z environmentálních daní neznamená automaticky zlepšení stavu životního prostředí.