Půda dostala miliardy, sucho stále čeká na řešení. COP17 ukázala, jak těžké je proměnit globální sliby v realitu

Přes 1,3 miliardy dolarů na obnovu půdy a odolnost vůči suchu, desítky projektů v 23 zemích a nová iniciativa pro světové pastviny. Zároveň však bez globálního rámce pro řešení sucha a s řadou zásadních otázek odložených na další konferenci. COP17 v mongolském Ulánbátaru tak skončila výsledkem, který lze jen obtížně označit za neúspěch, ale ještě obtížněji za průlom. Svět se shodl, že degradovaná půda představuje jednu z největších environmentálních a hospodářských hrozeb současnosti. Na tom, jak rychle a za jaké peníze ji začít skutečně obnovovat, však shoda stále chybí.

Sedmnáctá konference smluvních stran Úmluvy OSN o boji proti desertifikaci UNCCD se konala od 17. do 28. srpna v mongolském Ulánbátaru pod heslem Obnova půdy, obnova naděje. Volba Mongolska nebyla náhodná. Přibližně 77 procent jeho území je podle UNCCD degradováno a země patří mezi státy nejvíce zasažené desertifikací, suchem a zhoršováním stavu pastvin. Konference proto měla od začátku ambici posunout pozornost od politických prohlášení k praktickému financování obnovy krajiny. Právě v tomto směru přinesla několik konkrétních výsledků.

Miliardové injekce versus propastná realita potřeb

Nejviditelnějším výsledkem je finanční obnos ve výši přibližně 1,3 miliardy dolarů určený na obnovu půdy a zvyšování odolnosti vůči suchu. Podle World Resources Institute z této částky připadá přibližně 644,5 milionu dolarů na nově identifikované financování. Peníze mají podpořit projekty ve 23 zemích a významnou část tvoří investice zaměřené na obnovu pastvin, udržitelnější hospodaření s krajinou a posilování odolnosti vůči suchu. Euronews označila právě mobilizaci těchto prostředků za jeden z nejvýznamnějších hmatatelných výsledků celé konference.

Částka 1,3 miliardy dolarů však působí mnohem lépe, pokud se na něj podíváme samostatně, než v kontextu skutečných potřeb. World Resources Institute upozorňuje, že každoročně chybí na financování obnovy půdy přibližně 278 miliard dolarů. Nově oznámené prostředky proto představují důležitý signál, nikoli vyřešení problému. Podobně hodnotí výsledek IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody, International Union for Conservation of Nature), která ocenila více než 1,3 miliardy dolarů přislíbených na obnovu půdy a odolnost vůči suchu, zároveň však upozornila, že rozhodující bude, zda se peníze skutečně dostanou ke komunitám a do konkrétní krajiny.

Hledání cesty k lidem na venkově

Právě otázka financování je přitom zásadní. Obnova degradované půdy není jednorázová investice, ale dlouhodobý proces zahrnující zemědělství, vodní hospodářství, ochranu biodiverzity, obnovu půdní úrodnosti i adaptaci na měnící se klimatické podmínky. Pokud se finanční prostředky soustředí především na velké projekty a nebudou dostatečně dostupné lidem, kteří krajinu skutečně obhospodařují, může zůstat velká část potenciálu obnovy nevyužita. Právě na tento problém upozornily organizace Both ENDS a další občanské iniciativy. Podle jejich hodnocení zůstává značná část potřebných prostředků mimo dosah místních komunit, přestože právě jejich práce rozhoduje o tom, zda se obnova půdy projeví v reálném území.

Výraznou pozornost proto COP17 věnovala pastvinám a lidem, kteří na nich hospodaří. Vznikla Rangelands Flagship Initiative, která má prostřednictvím mezinárodní spolupráce podpořit obnovu pastvin a udržitelné pastevectví. Pastviny pokrývají více než polovinu světové souše a podle UNCCD přímo podporují živobytí přibližně 500 milionů lidí. Přesto patří mezi ekosystémy, kterým byla v globální environmentální politice dlouhodobě věnována menší pozornost než například lesům. COP17 tento nepoměr alespoň částečně napravila.

V rámci kampaně za schválení této iniciativy byla navíc představena nová ekonomická analýza, která poprvé vyčíslila globální hodnotu ekosystémových služeb světových pastvin na závratných 47 bilionů dolarů ročně, což výrazně pomohlo přesunout pastviny do popředí světového zájmu.

Právě zde se ukazuje jedna z důležitých změn v pohledu na obnovu půdy. Nejde pouze o výsadbu stromů nebo technickou rekultivaci degradovaného území. Jde o způsob hospodaření s půdou, vodou a vegetací a také o ekonomické podmínky lidí, kteří na krajině závisejí. Global Pastoralist Declaration proto požaduje větší ochranu práv pastevců a jistější postavení lidí, kteří o pastviny pečují. IUCN označila větší uznání pasteveckých komunit za jeden z významných výsledků konference.

Zablokované dohody o prevenci katastrof

Mnohem méně přesvědčivý je však výsledek v oblasti sucha. Právě tady se očekávalo, že COP17 naváže na neuzavřenou otázku z předchozí konference v Rijádu a posune vznik globálního rámce pro prevenci a zvládání sucha. To se nestalo. Země se na takovém rámci neshodly a otázka byla odložena na COP18, která se uskuteční v Egyptě v roce 2028. IUCN tento výsledek označila za nedostatečně ambiciózní, přestože ocenila, že sucho zůstalo pevnou součástí programu dalšího jednání. Hlavním bodem sváru bylo, že rozvojové a suchem nejvíce postižené země intenzivně tlačily na schválení právně závazného protokolu o financování sucha, což se však kvůli odporu některých silných ekonomik nepodařilo naplnit.

Podobně otevřeně výsledek hodnotí UNEP (Program OSN pro životní prostředí, United Nations Environment Programme). Její výkonná ředitelka Inger Andersen po skončení konference uvedla, že svět sice udělal určitý pokrok, ale stále potřebuje další práci v oblasti sucha, financování a realizace již přijatých cílů. Podle UNEP přitom může do roku 2050 sucho zasáhnout více než tři čtvrtiny světové populace. Tím se problém půdy dostává daleko za hranice ochrany životního prostředí. Sucho znamená ztrátu vody, úrody, příjmů a v některých regionech také důvod k migraci.

Euronews proto hodnotí COP17 jako konferenci s významnými konkrétními výsledky, ale zároveň připomíná, že stejně jako u předchozích konferencí zůstává obtížné dosáhnout jednoty na komplexních závazcích. The Diplomat popisuje výsledek podobně. Za jeden z nejvýznamnějších výstupů považuje právě Rangelands Flagship Initiative a finanční balík 1,3 miliardy dolarů, současně však upozorňuje na neúspěch při vytváření nového finančního mechanismu pro sucho.

Střety mocností a opomíjená témata

Ještě kritičtější pohled přichází ze strany občanské společnosti. Už na začátku konference Spojené státy a Rusko vznesly námitky proti zařazení některých bodů na program. Týkaly se mimo jiné budoucího strategického rámce UNCCD (Úmluva OSN o boji proti desertifikaci, United Nations Convention to Combat Desertification), postavení občanské společnosti, genderových otázek a spolupráce mezi úmluvami o klimatu, biodiverzitě a desertifikaci. Některé z těchto otázek tak zůstaly odloženy nebo nebyly v průběhu COP17 plně vyřešeny. UNDP (Rozvojový program OSN, United Nations Development Programme) po skončení konference uvedl, že čtyři významné oblasti, mezi nimi sucho, migrace, adaptace přizpůsobení se podmínkám sucha a suchého klimatu nebo sdílení znalostí a přenos technologií, byly odsunuty na COP18.

To je důležité také proto, že degradace půdy není problémem pouze venkova. Podle UNCCD je již degradováno až 40 procent světové souše a důsledky se týkají přibližně 3,2 miliardy lidí. Degradace půdy ovlivňuje produkci potravin, dostupnost vody, biodiverzitu, ekonomickou stabilitu i schopnost společnosti reagovat na klimatické extrémy. Obnova půdy tak není pouze otázkou ochrany přírody. Stává se součástí potravinové, vodní, hospodářské a bezpečnostní politiky.

Přenos globálních vizí do regionální praxe

Z tohoto pohledu je významný také Ulaanbaatarský akční rámec pro města a samosprávy, Steppe Action Agenda a snaha propojit hospodaření s půdou a vodou. COP17 ukázala, že globální cíle budou jen obtížně naplňovány, pokud se jejich realizace nepřenese na úroveň regionů, měst, obcí, zemědělců a místních komunit. Právě proto je důležité, že se součástí výsledků stal také Mayor's Forum a že města požadují trvalejší postavení při provádění politik zaměřených na obnovu půdy.

Zajímavý je v tomto směru i český pohled. Česká republika se v Mongolsku podle Ministerstva životního prostředí zapojila do hledání řešení pro obnovu půdy a zvládání sucha. České zkušenosti mají význam právě proto, že problémy, které se mohou na první pohled jevit jako vzdálené od evropské reality, se stále více dotýkají také střední Evropy. Degradace půdy, úbytek organické hmoty, schopnost krajiny zadržovat vodu a dopady dlouhodobého sucha jsou témata, která nelze oddělit od zemědělství, vodního hospodářství ani od adaptace na klimatické podmínky.

Klíčovým politickým výstupem celého summitu se stalo přijetí Ulánbátarské deklarace. Dokument potvrzuje závazek k dosažení neutrality degradace půdy, zdůrazňuje potřebu posílit provádění přijatých opatření, zlepšit soudržnost politik a zajistit lepší přístup k financování obnovy půdy. COP17 zároveň schválila závěry mezivládní pracovní skupiny pro budoucí strategický rámec UNCCD, který má navázat na současný strategický rámec pro období 2018 až 2030 a určit další směřování úmluvy.

Skutečné vysvědčení vystaví až sama krajina

COP17 tedy nepřinesla jednu velkou dohodu, která by změnila způsob, jakým svět přistupuje k desertifikaci. Přinesla ale něco možná praktičtějšího. Peníze, konkrétní projekty, iniciativu pro pastviny, větší důraz na místní správu a jasnější propojení půdy, vody, potravin a lidských živobytí. Současně odkryla hranice současné mezinárodní spolupráce. Svět už dnes poměrně přesně ví, jak rozsáhlý problém degradace půdy představuje. Ví také, že prevence je levnější než řešení následků sucha, ztráty úrody nebo migrace. Co stále chybí, je dostatek dlouhodobého financování a schopnost přenést globální závazky do skutečných opatření v krajině.

Právě v tom bude nakonec spočívat skutečné hodnocení COP17. Nikoli v tom, kolik deklarací bylo přijato v Ulánbátaru, ale v tom, kolik hektarů degradované půdy bude za několik let skutečně obnoveno, kolik vody zůstane v krajině, kolik zemědělců a pastevců bude schopno pokračovat ve své práci a zda budou komunity lépe připraveny na další období sucha. COP17 dala těmto cílům peníze a některé nové nástroje. Na největší společnou otázku však zatím odpověď nenašla. A ta zní jednoduše. Co udělá svět dříve, než další půda vyschne.

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu