Více času na podstatné
Půda: Evropa nastavuje pravidla pro certifikaci trvalého ukládání uhlíku
Půda má sama o sobě značný potenciál z pohledu ukládání emisí CO₂, protože představuje jeden z největších přírodních rezervoárů uhlíku na Zemi. Organická hmota v půdě, tvořená rozkládajícími se zbytky rostlin a organismů, dokáže dlouhodobě vázat uhlík a snižovat jeho koncentraci v atmosféře. Zdravé a dobře obhospodařované půdy tak mohou významně přispět k mitigaci změny klimatu, a to nejen ukládáním uhlíku, ale také omezením jeho zpětného uvolňování.
Evropská komise zveřejnila návrh nařízení v přenesené pravomoci, jehož cílem je zavést metodiky certifikace pro činnosti vedoucí k trvalému pohlcování uhlíku a uhlíkovému zemědělství. Tento krok navazuje na nařízení (EU) 2024/3012, které vytvořilo unijní rámec pro certifikaci trvalého pohlcování uhlíku, uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku v produktech. Nový návrh představuje konkrétní metodické postupy pro tři typy činností, u nichž vědecké poznatky a technologická vyspělost umožňují přesnou a transparentní kvantifikaci přínosů: přímé zachycování CO₂ z ovzduší a jeho ukládání (DACCS), zachycování biogenního CO₂ s následným uložením (BioCCS) a výrobu biouhlu (BCR).
Certifikační rámec se zaměřuje na to, aby pohlcování uhlíku bylo věrohodně doloženo a aby se zabránilo greenwashingu. Metodiky proto stanovují podrobná pravidla pro určování výchozích hodnot, výpočet čistých přínosů pohlcování, zohlednění emisí spojených s jednotlivými činnostmi, konzervativní práci s nejistotami i povinné monitorování a vykazování. Součástí návrhu jsou také pravidla zajišťující dlouhodobost ukládání uhlíku, opatření pro případ jeho uvolnění a minimální požadavky na udržitelnost. DACCS a BioCCS musejí využívat geologická úložiště s povolením podle směrnice o geologickém ukládání CO₂, což poskytuje právní rámec odpovědnosti za možné úniky. U biocharu se předpokládá, že stabilní frakce má zanedbatelné riziko zpětného uvolnění, a proto se monitorování vyžaduje pouze po dobu jednoho roku od jeho aplikace do půdy nebo zapracování do produktu.
Návrh reflektuje také ekonomický kontext. Tyto technologie čelí tzv. selhání trhu, neboť přinášejí významné klimatické přínosy, avšak samy o sobě nevytvářejí dostatečné příjmy, které by pokryly jejich náklady. Proto se počítá s využitím veřejné podpory v kombinaci s obchodováním s certifikovanými jednotkami. Z hlediska udržitelnosti je zdůrazněno, že využívání biomasy nesmí ohrožovat ekosystémy, biodiverzitu ani přirozené uhlíkové jímky a musí být v souladu s principem kaskádového využití biomasy. U BioCCS je zakázáno spalovat biomasu výhradně za účelem zachycení a uložení emisí, zatímco u výroby biocharu se klade důraz na to, aby hlavní surovinou byly odpady a zbytky.
Metodiky dále ukládají povinnost transparentně vykazovat typ biomasy použitý v procesech a upozorňují na nutnost souladu s předpisy chránícími zdraví půdy a chemickou bezpečnost. Významná pozornost je věnována i prevenci nepřímých změn ve využívání půdy, které by mohly vzniknout v důsledku zvýšené poptávky po biomase.
Dokument ke stažení: