Re-Textilním "králem" bude ten, kdo propojí začátek a konec

Od ledna 2025 je textil povinně odděleně sbíranou složkou komunálního odpadu. Povinnost, která vychází ze směrnice (EU) 2018/851 o odpadech, byla známa už od roku 2020. Přesto Česká republika stále nemá zaveden systém rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), který by financování sběru, třídění a recyklace textilu systémově spoluřešil. Ministerstvo životního prostředí v aktuálně avizuje, že EPR systém pro textil zavede „do tří let“. Jinými slovy dnes sbíráme, ale nevíme, co s tím a obce to zaplatí.

Z praxe víme, že většina vytříděného textilu nekončí v recyklačních linkách, ale v nejistém osudu: část putuje na druhotný trh (second-hand, export do zahraničí), zbytek často nenajde další využití a končí ve spalovnách či na skládkách. Dnešní článek ČT24 a reportáž upozorňuje, že zájem o vytříděný textil klesá, zatímco náklady na jeho sběr a svoz výrazně rostou – obcím tak vzniká nové finanční břemeno bez odpovídajícího nástroje k jeho pokrytí.

EPR sám recyklaci nespustí

Zavedení EPR systému je možným nástrojem pro financování nakládání s textilním odpadem. Výrobci, dovozci a distributoři textilu by měli prostřednictvím kolektivního systému pokrývat náklady na celý životní cyklus produktu. Ale pozor! EPR není samospasitelné, protože EPR není recyklační kapacita ani automatická poptávka po textilním recyklátu výstupech.

Zkušenosti z jiných odpadových toků ukazují, že bez reálného trhu s recyklátem a ekonomické motivace k jeho využívání zůstane většina investic do třídění bez efektu. V oblasti textilu to platí dvojnásob: vlákna jsou často směsná, obtížně oddělitelná a s nižší kvalitou oproti primárním materiálům. Bez inovací ve zpracování a jasné poptávky po recyklovaných textilních produktech zůstane recyklace okrajovou záležitostí a textilní odpad bude ve valné většině končit na odpadových koncovkách.

Budoucnost nebude patřit tomu, kdo bude sbírat nejvíce textilu, ale tomu, kdo dokáže celý cyklus uzavřít tedy zajistí kapacitu pro pokročilé třídění, vybuduje zpracovatelské linky, které zvládnou mechanickou i chemickou recyklaci různorodých vláken, navrhne a uvede na trh výrobky s přidanou hodnotou s obsahem textilního recyklátu. Snadno dostupné zdroje v celé EU jsou v podstatě zadarmo resp. vám za ně ještě zaplatí cenu na bráně ZEVO nebo skládky.  Podpořit poptávku může i stát v rámci veřejných zakázek. Bez této schopnosti propojit začátek a konec zůstane EPR jen formálním nástrojem, který uleví obecním rozpočtům, nikoli páteří cirkulární ekonomiky.

Prevence jako základní kámen

Nelze ovšem přehlížet, že i ten nejdokonalejší systém sběru a recyklace nedokáže zvládnout neustále rostoucí množství textilního odpadu. Podle údajů Evropské komise každý občan EU vyhodí průměrně 11 kg textilu ročně – a trend je stále rostoucí. Skutečnou udržitelnost lze dosáhnout jen důrazem na prevenci vzniku odpadů což konkrétně znamená na minimalizace rychlé módy tedy tlak na módní řetězce k prodloužení životnosti výrobků, omezení sezónních kolekcí a větší transparentnosti výroby.

Zde se můžeme inspirovat francouzskou cestou parlament v červnu 2025 schválil zákon, který míří přímo na největší hráče tzv. ultra-fast fashion – především čínské platformy Shein a Temu. Francie se stala první evropskou zemí, která chce touto legislativou zásadně omezit dopady neudržitelné módy na životní prostředí i společnost. Zákon zavádí novou ekologickou daň, striktní pravidla pro marketing a povinnou environmentální transparentnost.

Pochopitelně je potřeba podpořit opravy a prodloužení životnosti, stejně tak komunitní iniciativy jako jsou výměnné swapy, reuse centra, oděvní banky, sdílené šatníky a v neposlední řadě informovanost o dopadech textilního průmyslu, značení udržitelných materiálů, motivace k menšímu, ale kvalitnějšímu nákupu.

Nestačí sbírat – musíme také chtít (znovu) použít

Zavedení EPR systému pro textil je nutné – ale nesmí být alibi pro odkládání hlubších změn. Skutečný posun v textilním odpadovém hospodářství nastane až tehdy, když začneme recyklovaný textil skutečně používat. Když budeme umět vytvořit reálnou poptávku, ekonomiku a design pro cirkulární textilní budoucnost.

Evropská komise již v roce 2022 představila Strategii EU pro udržitelný a oběhový textilní průmysl, jejímž cílem je, aby do roku 2030 byly na evropském trhu dostupné pouze textilní výrobky, které jsou odolné, recyklovatelné, vyrobené s minimálním dopadem na životní prostředí a za férových podmínek. Strategie klade důraz na ekodesign, omezení nadprodukce, zlepšení recyklovatelnosti, ale i na digitální pasy výrobků.

Související:

Zájem o tříděný textil klesá, svoz se obcím výrazně prodražuje