Recyklace plastů na prahu krachu?

Evropské firmy specializované na recyklaci plastů se v posledních měsících ocitají pod silným ekonomickým tlakem, který stále častěji přerůstá v existenční krizi. Hlavní příčinou je levný dovoz plastů ze zemí jako je Čína a také dlouhodobě nízké ceny ropy, které výrazně zlevňují výrobu tzv. virgin plastů. V důsledku toho se recyklace v Evropě stává ekonomicky nevýhodnou, recyklovaný materiál ztrácí odbyt a hromadí se ve skladech. Místo aby se plasty znovu vracely do oběhu, končí stále častěji ve spalovnách. Celý recyklační sektor proto očekává rychlý a cílený zásah ze strany Evropské komise, který by měl domácí trh stabilizovat a ochránit před dalším rozpadem.

Ironií zůstává, že právě v době prohlubující se krize vstoupilo v platnost nové nařízení EU o obalech, jehož cílem je snížit množství obalového odpadu, zvýšit recyklovatelnost materiálů a podpořit opětovné použití plastů napříč členskými státy. Asociace evropských recyklátorů plastů (PRE) však varuje, že za současného vývoje jsou unijní cíle stěží dosažitelné. Jen v roce 2023 byla v EU uzavřena recyklační zařízení s kapacitou přesahující 600 000 tun ročně, a prognózy naznačují, že během letošního roku může být ukončeno dalších 380 000 tun ročních kapacit.

Recyklaci plastů v EU mělo podpořit zdanění. Podle současných pravidel musí členské země platit 800 eur za tunu nerecyklovaného plastového odpadu. Místo toho se recyklační infrastruktura zmenšuje, zatímco spotřeba plastů v EU nadále roste. Výslednou mezeru na trhu zaplňují dovozy ze zemí, kde často platí podstatně nižší ekologické standardy. Čína například zakázala použití recyklovaných plastů v obalech na potraviny a nápoje, čímž de facto eliminovala domácí poptávku po recyklátu. Výsledkem je, že plastový odpad na čínském trhu ztratil hodnotu a proudí ve formě levných polymerů zpět do Evropy – často deklarovaných jako „recyklované“, přestože jejich původ i kvalita bývají diskutabilní. Více ZDE