Revoluční solární lak může změnit pohled na elektromobilitu

Mercedes-Benz nedávno představil technologii, která by mohla posunout elektromobilitu na novou úroveň – solární lak, tenkou fotovoltaickou vrstvu, která se nanáší přímo na karoserii vozu. Podle automobilky může taková vrstva při ideálních podmínkách zajistit dodatečný dojezd až 20 000 kilometrů ročně. Pro evropské podmínky, například ve středoněmeckém Stuttgartu, se odhaduje přínos přibližně 12 000 kilometrů ročně. Jedná se o technologii, která slibuje využití plochy vozu k výrobě elektřiny, aniž by byla potřeba přídavná solární střecha či externí panely.

Prototyp, na kterém Mercedes-Benz novou technologii testuje, nese označení Vision EQXX a představuje laboratoř inovací značky v oblasti efektivity, udržitelnosti a aerodynamiky. Tento vůz již v minulosti zaujal rekordní spotřebou energie, když na jedno nabití zvládl ujet přes 1 200 kilometrů. Nový solární lak na jeho karoserii navazuje na tento přístup – využívá každého čtverečního centimetru povrchu k produkci elektřiny. Cílem je posunout elektromobilitu z pasivního systému závislého na síti do aktivního ekosystému, který si část potřebné energie vyrábí sám.

Fotovoltaická vrstva má tloušťku pouhých 5 mikrometrů a hmotnost kolem 50 gramů na metr čtvereční. Její aplikace je univerzální – lze ji nanést na téměř libovolný tvar exteriéru a neobsahuje vzácné zeminy ani křemík, což slibuje lepší recyklovatelnost. Systém je navržen tak, že generuje energii i když je vozidlo zaparkované a teoreticky by mohl dodávat přebytek energie zpět do domácí sítě. V praxi se tak otevírá možnost, že automobil nebude jen dopravním prostředkem, ale stane se mobilní fotovoltaickou elektrárnou.

Technologicky je zajímavé, že se nejedná o klasické solární články, které bývají křehké a těžké, ale o organické fotovoltaické vrstvy vyrobené z uhlíkových sloučenin. Tyto materiály jsou flexibilní, lehké a lze je nanášet podobně jako běžnou barvu. Díky tomu mohou být začleněny přímo do procesu lakování automobilu, aniž by výrazně zvýšily jeho hmotnost či náklady. Mercedes tak využívá znalosti z oblasti nanotechnologií a chemického inženýrství, které umožňují dosahovat stále vyšší účinnosti při zachování estetických i praktických vlastností karoserie.

Přesto je třeba zůstat opatrný. Realistické podmínky v běžném městském prostředí znamenají stínění od budov, stromů či sousedních vozidel, což zásadně snižuje efektivitu solárního laku. Navíc vlivem nečistot, deště, sněhu a UV záření se může účinnost v průběhu času snižovat. Mercedes zatím prezentoval pouze prototypy – komerční dostupnost, životnost a ekonomická návratnost technologie zůstávají otevřenými otázkami. Odborníci zároveň upozorňují, že energetický přínos je silně závislý na zeměpisné šířce a na orientaci karoserie vůči slunci. Zatímco střechy nebo kapoty mohou mít vysoký přínos, svislé plochy dveří či zadní části vozu budou v praxi generovat podstatně méně energie.

Současný vývoj u automobilů není jediný. Nissan již v Japonsku nasadil solární střechu na svůj malý elektromobil, která při optimálních podmínkách přidává ročně až 2 900 kilometrů dojezdu. Toyota testuje podobnou technologii u modelu Prius Plug-in, kde solární panely dodávají energii i do klimatizačního systému a příslušenství vozu. Tyto technologie se postupně propojují s konceptem vehicle-to-grid, tedy že automobil nejen spotřebovává energii, ale může ji i dodávat zpět do sítě. Pokud by se tento koncept stal běžnou praxí, elektromobily by mohly v budoucnu stabilizovat energetické sítě a vyrovnávat výkyvy mezi výrobou a spotřebou elektřiny.

V širším kontextu ukazuje solární lak, že povrchy vozidel a budov mohou být energeticky aktivní a že návrh produktů musí myslet na celý životní cyklus, tedy od výroby přes užívání až po konečnou fázi. Z hlediska environmentální politiky by se tak mohla otevřít nová kapitola v přístupu k designu dopravních prostředků – nikoli jen s důrazem na nulové emise při jízdě, ale i na energetickou soběstačnost a obnovitelnost použitých materiálů.

Otázkou však zůstává, zda je solární lak spíše technologickou demonstrací, nebo zda se skutečně stane masově využívanou inovací. Jak ovlivní servisní náklady, odolnost vůči mechanickému poškození a renovace karoserie? Jaká bude jeho účinnost ve střední Evropě, kde sluneční svit je omezený? Jak se promítne do samotné ekonomiky elektromobilu? Přes všechny tyto otázky je jasné, že solární lak představuje fascinující krok k energeticky soběstačným vozidlům a otevírá prostor pro novou generaci e-mobility, kde automobil produkuje energii, místo aby ji jen spotřebovával.