Rok 2030: Doběhne Česko odpady, nebo odpady doběhnou Česko?

Rok 2030 se v českém odpadovém hospodářství nevnímá jen jako výrazný termín v legislativě, ale jako milník, který rozhodne, zda se země odkloní od tradičního skládkování směrem k modernímu režimu recyklace a energetického využití, nebo zda skládky – ve jménu stability, přechozího zvyku a krátkodobého zisku – dále přetrvají.

Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. hovoří jasnou řečí: od 1. ledna 2030 nesmí být na skládku ukládány odpady, jejichž výhřevnost v sušině přesahuje 6,5 MJ/kg; odpady, které nepřekročí limit parametru biologické stability AT4; ani odpady, které lze v daném stavu vědy a techniky účelně recyklovat. Jinými slovy – končí éra skládkování odpadů, které mají hodnotu, energii nebo kapacitu být recyklovány.

Zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. hovoří jasnou řečí: od 1. ledna 2030 nesmí být na skládku ukládány odpady, jejichž výhřevnost v sušině přesahuje 6,5 MJ/kg; odpady, které nepřekročí limit parametru biologické stability AT4; ani odpady, které lze v daném stavu vědy a techniky účelně recyklovat. Jinými slovy – končí éra skládkování odpadů, které mají hodnotu, energii nebo kapacitu být recyklovány. Tento legislativní požadavek reflektuje cíl Evropské unie, kdy směrnice o skládkování odpadů (Landfill Directive) stanovuje, že maximálně 10 % celkového množství komunálního odpadu může být uloženo na skládky až do roku 2035.

Současně zákon ukládá obcím i státu dosažení konkrétních úrovní recyklace. Už od roku 2025 musí být alespoň 60 % komunálních odpadů odděleně soustřeďováno a recyklováno. V roce 2030 tento podíl vzroste na 65 % a v roce 2035 na 70 %. K tomu se přidávají strategické milníky: do roku 2025 připravit k opětovnému použití a recyklovat minimálně 55 % komunálních odpadů, do roku 2030 alespoň 60 % a do roku 2035 minimálně 65 %. Skládkování má být v roce 2035 omezeno na maximálně 10 % celkové hmotnosti komunálních odpadů a energetické využití na 25 %.

Aktuální rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje, který vydal souhlasné stanovisko k rozšíření skládky na Chrudimsku, ukazuje, že i přes legislativní horizont 2030 se hledají způsoby, jak prodloužit životnost stávajících zařízení.

Rozšíření se má uskutečnit ve dvou navazujících částech. Těleso skládky se nejdříve přetvaruje, což umožní navýšení objemu o 323.270 metrů krychlových z původních 1,050.730 na 1,374.000 metrů krychlových. Nově schválený záměr počítá s navýšením objemu skládky o dalších 411.000 metrů krychlových včetně zeminy pro technickou a biologickou rekultivaci skládky. Při ukládání odpadů v množství 40.000 tun až 80.000 tun za rok vychází životnost etapy včetně přetvarování stávajícího tělesa na 12 až 16 let.

Proti rozšiřování skládky se stavěla již v letech 2010 a 2011 tři občanská sdružení, pod protestní peticí shromáždila přes 1100 podpisů. Krajský úřad v Pardubicích jim napoprvé vyhověl, podruhé však jejich námitky zamítl. Kritikům vadilo, že po rozšíření skládka naruší krajinný ráz. Obávali se i častějšího odlétávání odpadků, vyšší prašnosti, zápachu a úniku kontaminovaných odpadních vod do okolí. Tehdy se uvádělo, že skládka by měla ukončit provoz v roce 2020.

Skládka vznikla v 70. letech minulého století. Skládku ji provozovaly od roku 1993. V roce 2006 s firmou AVE CZ založily společný podnik. V roce 2015 radnice svůj čtyřicetiprocentní podíl firmě prodala za 4,5 milionu korun. Nasavrky letos očekávají z poplatků za uložení odpadů sedm milionů korun, loni to bylo 12 milionů korun.

Argumentace k rozšíření životnosti skládek bývá zpravidla podobná: chybí náhradní kapacity, investice do nových technologií jsou pomalé a v přechodném období by bez navýšení skládkové kapacity hrozil kolaps systému. V praxi to ale znamená, že místo rychlého tempa přechodu k cirkulární ekonomice se často přistupuje k nouzovému posilování starých cest.

Tento případ vykresluje nelichotivý obraz: i když zákon stanovuje jasná pravidla, praxe je řízena lokálními zájmy, tlakem investorů, krátkodobou ekonomikou a každodenními potřebami obcí – a tak se závod roku 2030 mění v nekonečný maraton, kde Česko běží samo proti sobě.

Ambice transformace odpadového systému je také zohledněna v Plánu odpadového hospodářství ČR pro roky 2025–2035, který počítá s rozsáhlými investicemi do infrastruktury – recyklačních linek, zařízení pro energetické využití (ZEVO), sběrných dvorů, biologického zhodnocení odpadů a digitální evidence. Avšak konečné naplnění cílů závisí na tom, zda se tyto investice uskuteční včas a bez zdrženlivých kroků, jako jsou odklady, žaloby, či rozšíření skládek s dlouhodobou perspektivou.

Realita je ale zatím jiná. Česká republika stále ukládá na skládky zhruba 40 % komunálních odpadů. Kapacity zařízení pro energetické využití odpadů rostou pomalu a i přes modernizace třídicích linek zůstává značná část recyklovatelných materiálů nevyužita. Přitom právě spalovny, kompostárny, BPS, mechanicko-biologické úpravy a pokročilé třídicí technologie a pochopitelně zcela zásadní poptávka po recyklátu jsou klíčové k tomu, aby se odklon od skládek stal reálným, nikoli jen legislativním proklamovaným závazkem. Jednoduše řečeno, když nebude fungovat ekonomika využívání druhotných surovin z odpadu, bude fungovat ekonomika co nejlacinějšího ukládání odpadů pod zem.

Pokud se zavázané termíny nestihnou, Česko může čelit nejen environmentální újmě a ztrátě důvěry veřejnosti. Naopak, pokud nastoupí skutečná infrastruktura, motivace, transparentní regulace a odklon od skládky jako opravdu závazná a nezlomná norma, může rok 2030 představovat pro Česko revoluční zlom. Ve finále je to vlastně závod hodinových ručiček a odpadového systémem. Rizika tohoto scénáře jsou vážná, a o to více závažnější, že v říjnu jsou v Česku na pořadu dne nové parlamentní volby, přičemž pokud nový kabinet vydrží celé období, nová vláda bude mít na zajištění souladu se zákonem jeden rok.

Ale co si budeme povídat, žijeme v době bujícího populizmu. Aktuálně obcím hrozí vysoké pokuty za neplnění třídicích cílů. A co by to bylo za novou vládu, kdyby hned pokuty obcím neodpustila a neposunula zákaz skládkování až na rok 2035, a tedy neuvedla českou legislativu do souladu stou Evropskou. Jde přeci jen o pět, v historii planety o naprostý mžik, v ekonomické historii o bleskový profit.