Sankcemi k energetické bezpečnosti

Komentář Státního tajemníka pro evropské záležitosti (EKONOM 16.10.2014): Už od jara Evropa intenzivně řeší otázku sankcí, ve které vyústila krize na Ukrajině. Vzájemné sankce Evropské unie a Ruska mají vliv na průmysl, zemědělství a potenciálně i energetiku. Právě energetika přitom ukazuje, že rusko-ukrajinská krize je nejen vážným geopolitickým konfliktem, ale také šancí k vyřešení jedné z největších slabin evropského kontinentu.

Po bezprecedentním porušení mezinárodního práva i všech zvyklostí využila EU jediný reálně možný nástroj k reakci na ruské chování a zavedla ve dvou vlnách opatření, která postihla přístup Ruska na finanční trhy, obchod se zbraněmi, zboží a technologie dvojího užití a citlivé technologie pro těžbu ropy. Jakkoli byla debata o zacílení a rozsahu sankcí komplikovaná, došlo k dohodě členských zemí a sladění s USA. Každému přitom bylo jasné, že sankce nejsou jednostrannou záležitostí.

Cena sankcí

Odvetná ruská embarga se nejdříve zaměřila na oblast zemědělství. Mimoto však Rusko využilo ještě další, nepříliš medializovaný nástroj: aktivní podporu ruského národního průmyslu pomocí omezení nákupu určitých strojírenských výrobků a zákazu nákupu zahraničního spotřebního zboží. Kolik komodit takového druhu ruští zákazníci nakoupí, nelze přesně určit, proto nám dopady zákazu zůstávají zatím skryty. Jde ale o další jasný důkaz toho, jak současná ruská politika využívá sankce k posílení protievropských nálad a k přiživení ruského nacionalismu.

Zavedené sankce viditelně působí na ruskou ekonomiku, ale vliv samozřejmě mají i na EU. Obhajoba základních principů mezinárodního práva nebyla zadarmo ani pro Česko a vláda musela při přijetí sankcí zohlednit i druhou stranu mince – tedy dopad odpovědného rozhodnutí na národní ekonomiku a pracovní místa.

Největším rizikem ve vztahu k Rusku je dovoz energií, ve kterém je Evropa na Putinově domovině existenčně závislá. Češi jsou z 99 procent závislí na importu plynu, a z toho 63 procent proudí z Ruska právě přes konfliktem zmítanou Ukrajinu. S ropou je to obdobné.

Někteří navíc straší tím, že Rusko si pro svůj plyn najde nové uplatnění v Číně. To má ale tři podstatné háčky. Mezi Ruskem a Čínou zatím neexistuje dostatečná infrastruktura, která by Moskvě při utažení kohoutků do Evropy vyřešila problém „kam s ním“. Cenové podmínky „čínského“ kontraktu jsou méně výhodné než u řady evropských odběratelů a řada nalezišť je od Číny příliš daleko na to, aby bylo možno plyn přepravovat kamkoli jinam než do Evropy.

Jak se ale ukázalo v roce 2009, Rusko si dobře uvědomuje energetické nevolnictví Evropy a své zájmy dokáže v rámci nátlaku krátkodobě oželet a použít plyn a ropu jako strategickou zbraň. V zásadě má Rusko dvě možnosti, jak držet starý kontinent v šachu. První je přerušení tranzitu přes Ukrajinu, druhá pak úplné zastavení dodávek plynu a ropy.

Žít, nejen přežívat

Česká republika poučená z minulých let disponuje dostatečnou paletou možných opatření pro případ přerušení dodávek. Může využít existující alternativní trasy, zároveň má strategické zásoby v podobě naplnění zásobníků ze 100 procent. Na dodávkách jsme méně závislí než například Slovensko či Maďarsko, o zemích dále na jih ani nemluvě.

Na druhou stranu platí, že naše země není v otázce energetické bezpečnosti samostatným ostrovem. Bezpochyby jde o klíčové téma pro celou EU. Celoevropsky musíme přemýšlet ne o tom, jak přežít případný ultimativní krok Ruska, ale jak žít i v době mezinárodního klidu bez energetické závislosti na jediné zemi.

Možná eskalace sankcí, která by vedla k uzavření všech ruských kohoutků, nám jasně ukazuje, že energetická bezpečnost je naléhavým tématem, které by nemělo zapadnout v rámci energeticko-klimatického balíčku. Klíčovým úkolem EU tak budou rozhodnutí o tom, jak prakticky zajistit diverzifikaci zdrojů, jak zvýšit význam energetické účinnosti – a jak zařídit financování těchto změn.

Kdy jindy se má EU bavit o dokončení vnitřního trhu s energiemi, dobudování infrastruktury, tolik potřebném severojižním koridoru i propojení elektrických soustav? Ukazuje se, že sankce neslouží jen jako prostředek nátlaku na Rusko, ale jsou i důkazem, díky kterému si Evropa musí uvědomit význam energetické závislosti na nespolehlivém dodavateli.

Zdroj: Komentář státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy vyšel v týdeníku Ekonom 16. října 2014.

V EKONOMu čtěte také: Česko má nového naftového krále. Sesadil z trůnu miliardáře Komárka. Petr Lamich rozjíždí ropný byznys ve velkém. Obrat jeho skupiny Lama Energy Group už překonal společnost MND miliardáře Karla Komárka. Hlavní těžiště aktivit skupiny Lama se dnes nachází mimo české území. Tahounem růstu je totiž obchodování s ropou a její přeprava v kanadském vnitrozemí. Ambice skupiny však míří ještě výše. Lamichova firma je součástí konsorcia, které chystá investici až jedné miliardy dolarů do těžby ropy.