Slunce nad střední Evropou: jak Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko mění energetickou mapu

Střední Evropa, kdysi pevně svázaná s uhlím, se během několika málo let stala jedním z nejdynamičtějších solárních regionů na světě. Nová zpráva think-tanku Ember ukazuje, že solární výroba tu roste dvakrát rychleji než průměr EU, a zároveň se rodí bateriová velmoc. Přesto region naráží na problémy – od pomalého rozvoje akumulace až po velké krachy firem v Česku. Příběh čtyř zemí Visegrádu je proto směsicí triumfů i varování.

Zpráva think-tanku Ember „Turning to the sun: Solar rise in Central Europe“ z kraje září 2025 podrobně mapuje vývoj solární energetiky ve státech střední Evropy – tedy v Česku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku – za období let 2019 až 2024 s prvními vhledy i do roku 2025. Studie sleduje nejen samotný růst výroby elektřiny ze slunce, ale také ústup uhlí, nové legislativní kroky, rozvoj bateriových úložišť, pružnost sítí a rozdíly v jednotlivých národních strategiích. Přestože tyto země dlouhodobě patřily mezi skeptiky vůči evropským klimatickým politikám a nastavovaly si nízké cíle v oblasti obnovitelných zdrojů, realita posledních let ukazuje na překvapivý obrat. Region se stal jedním z motorů evropské solární revoluce, jehož tempo růstu dvakrát převyšuje unijní průměr.

Za zprávou stojí tým analytiků nezávislého think-tanku Ember, který se od svého vzniku v roce 2008 (tehdy ještě pod názvem Sandbag) zaměřuje na data a politické nástroje pro rychlejší přechod světa k čisté elektřině. Ember působí globálně – jeho odborníci sídlí v EU, Spojeném království, Turecku, Indii, Číně či Indonésii – a využívají otevřená data o výrobě elektřiny k vytváření doporučení pro vlády, firmy i veřejnost. Hlavní autorkou aktuální zprávy je analytička Tatiana Mindeková, na textu se dále podílela například odbornice na energetické trhy dr. Beatrice Petrovich a další členové týmu Ember. Jejich dlouhodobou ambicí je nejen sledovat statistiky a trendy, ale především přetavovat tvrdá čísla do srozumitelných souvislostí a ukazovat cesty, jak může Evropa i svět rychleji opustit fosilní paliva a využít příležitosti, které nabízí čistá energie.

Česko je v tomto příběhu důležitou součástí. Po více než dekádě stagnace, kdy byl rozvoj fotovoltaiky téměř zastaven kvůli dřívějším nešťastným politickým rozhodnutím a retroaktivním změnám podpory, se trh znovu nadechl. V roce 2023 se podařilo připojit více než jeden gigawatt nových solárních elektráren, což byla první taková událost od roku 2010. Výroba elektřiny ze solárů stoupla mezi lety 2019 a 2024 z 2,3 na 4 TWh, a jen v roce 2024 bylo do sítě připojeno 45 tisíc nových decentralizovaných zdrojů, jejichž výkon odpovídal jednomu bloku jaderné elektrárny Temelín. V červnu 2025 solární energie pokryla už 14,7 % spotřeby elektřiny v zemi. Tento rychlý růst podpořil program Nová zelená úsporám, který podobně jako polský program Mój Prąd snížil bariéry vstupu pro domácnosti. Zároveň Česko v roce 2024 legalizovalo agri-PV, tedy instalaci panelů na zemědělské půdě, a zavedlo možnost zařadit projekty nad 15 MW mezi zařízení energetické bezpečnosti, což znamená rychlejší povolovací procesy.

Maďarsko zažilo možná ještě výraznější příběh. V roce 2019 tam solární energie tvořila pouhá 4 % spotřeby elektřiny, ale o pět let později už téměř čtvrtinu. V červnu 2025 solární zdroje pokryly rekordních 42 % tamní poptávky. Maďarsko se tak zařadilo mezi světové lídry, což je dáno kombinací příznivého prostředí pro velké i malé instalace, vysokých cen energií a dřívější existence výhodných schémat jako net-metering nebo garantovaný výkupní tarif KÁT. Zároveň je země významným hráčem v oblasti výroby baterií a montáže článků, čímž propojuje rozvoj obnovitelné energetiky s průmyslovou strategií. Přesto se ukazuje, že politická rozhodnutí mohou rozvoj zpomalit – nahrazení net-meteringu systémem net billing způsobilo útlum poptávky po domácích elektrárnách a nedostatek nových projektů na úrovni velkých parků vyvolává obavy ze stagnace.

Polsko je další zemí, kde se solární energetika stala klíčovým prvkem transformace. V roce 2019 vyrábělo jen 0,7 TWh ze slunce, o pět let později to bylo už 15 TWh. Zásadní roli sehrála masová instalace domácích elektráren – v polovině roku 2025 bylo v zemi více než 1,5 milionu prosumerů, tedy domácností či firem vyrábějících elektřinu pro vlastní spotřebu. V červnu 2025 solární energie dodala do polské sítě více než 22 % elektřiny a instalovaný výkon dosáhl 23 GW. Polsko je kromě toho i jedním z největších světových vývozců baterií a připravuje jeden z nejrozsáhlejších projektových portfolií velkokapacitních úložišť v Evropě – s celkovým výkonem přes 7 GW, z nichž část je už ve výstavbě.

Slovensko naopak dlouho zaostávalo. Mezi lety 2019 a 2023 se jeho instalovaný výkon solárů zvýšil jen o necelých 50 MW, a to kvůli nepříznivé politice, osmiletému moratoriu na připojování zdrojů a vysokým nákladům na připojení. Teprve prudký růst cen energií a pokles cen technologií vedly k obratu. V roce 2023 se připojilo 267 MW a v roce 2024 dalších 274 MW. Přesto podíl obnovitelných zdrojů v plánované výrobě elektřiny do roku 2030 zůstává nízký, jen kolem 26 %, a Slovensko je tak v rámci regionu největším outsiderem.

Celý region přitom dohromady od roku 2019 zvýšil výrobu elektřiny ze slunce téměř šestinásobně – z 5 TWh na 29 TWh. To je tempo růstu dvakrát rychlejší než unijní průměr, kde došlo k navýšení z 125 na 308 TWh. Přesto si všechny čtyři země v prvních národních energeticko-klimatických plánech stanovily velmi nízké cíle. Ve srovnání s evropským průměrem, který očekává 66 % elektřiny z obnovitelných zdrojů do roku 2030, jsou jejich cíle stále slabé: Česko míří na 31 %, Maďarsko na 42 %, Polsko na 51 % a Slovensko na 26 %. Tyto hodnoty tak i přes nedávný růst ukazují, že region se stále drží pod hranicí evropské ambice.

Zpráva Ember také upozorňuje na slabiny v oblasti flexibility a akumulace. V celé střední Evropě je nasazeno méně než 0,1 GW velkokapacitních baterií, což je méně než 2 % evropského celku, přestože region tvoří desetinu solární kapacity EU. To už způsobuje reálné problémy, například v Polsku muselo být v červnu 2025 omezeno průměrně 12 % výroby velkých solárních parků. Situace je ale rozdílná – zatímco Polsko má velký projektový zásobník a Maďarsko těží z výrobních kapacit, Česko se může chlubit tím, že více než 90 % nových domácích solárů je vybaveno baterií i chytrým měřením. V červenci 2025 tyto systémy sehrály důležitou roli při blackoutu, kdy stovky domácností poskytly do sítě flexibilitu a pomohly obnovit stabilitu.

Příběh solární expanze má však i svou stinnou stránku. V Česku v posledních letech zkrachovalo množství firem, které se zabývaly instalací fotovoltaiky. Rychlý růst poptávky přilákal desítky nových společností, ale trh se brzy nasytil, došlo k úpravám dotačních schémat a ceny elektřiny klesly. Některé firmy navíc nakupovaly komponenty v době vysokých cen a nedokázaly se přizpůsobit poklesu. Insolvenční návrhy se objevily u známých jmen jako Energetický Holding Malina, Alpha Solar Systems, Solek, Woltair, S-Power Energies či Nanosun. Zákazníci pak často zůstali bez dokončených elektráren, servisu nebo záruk. Tento vývoj odhaluje nezralost trhu, který sice dokázal v krátkém čase dramaticky vyrůst, ale současně se ukazuje, že podnikatelské prostředí není dostatečně stabilní a prověřené.

Celkově tak lze říci, že střední Evropa prošla v solární energetice v posledních pěti letech revoluční proměnou. Uhlí postupně ustupuje, Maďarsko se stalo světovým lídrem, Polsko rychle dohání svou zpožděnou transformaci, Česko znovu objevilo svůj potenciál a Slovensko se snaží dohnat roky ztracené kvůli politickým překážkám. Region má navíc významný průmyslový rozměr díky výrobě baterií, která je silná zejména v Maďarsku a Polsku. Pokud se podaří odstranit bariéry v oblasti flexibility, akumulace a stability trhu a pokud budou národní cíle lépe sladěny s evropskými ambicemi, může se střední Evropa stát skutečným tahounem energetické transformace.

Navíc regionu přibyly další zásadní energetické novinky, které mohou změnit i energetickou mapu nad rámec obnovitelných zdrojů. Polsko oznámilo objev jednoho z největších konvenčních ložisek ropy a zemního plynu v Evropě v posledním desetiletí. V oblastech konkese Wolin East, v Baltském moři u pobřeží poblíž Świnoujście, bylo odhadnuto, že vrt Wolin East-1 obsahuje přibližně 22 milionů tun ropy a kondenzátu a 5 miliard kubických metrů zemního plynu, přičemž širší koncese může skrývat až 33 milionů tun ropy a 27 miliard m³ plynu. Maďarsko zase objevilo nové ropné pole Somogysámson-Som-8. Vrt provedený v prosinci 2024 odhalil ropu v hloubce okolo 1 250 metrů a podle testů je Schopen produkovat cca 1 200 barelů ropy denně. Tyto objevy mohou nadále posílit energetickou bezpečnost obou zemí a snížit závislost na dovozu fosilních paliv.