Sopka udržitelnosti vybuchla: Indonésie uvádí nové standardy reportingu

Indonésie významně posílila svou roli v oblasti globálního nefinančního reportingu, když oficiálně představila vlastní standardy pro zveřejňování informací o udržitelnosti. Nově zavedený rámec s názvem Sustainability Disclosure Standards (SPK) vznikl ve spolupráci profesní organizace Ikatan Akuntan Indonesia (IAI) s klíčovými institucemi, mezi nimiž nechybí centrální banka Bank Indonesia, ministerstvo financí ani finanční regulační úřad OJK. Slavnostní uvedení se uskutečnilo v srpnu 2025 v Jakartě, nicméně samotné standardy, označené PSPK 1 a PSPK 2, byly schváleny již 1. července téhož roku. Do praxe vstoupí od 1. ledna 2027, což firmám poskytuje přechodné období k přípravě.

SPK jsou přímo navázány na mezinárodní standardy IFRS S1 a S2, které vydává International Sustainability Standards Board (ISSB) pod hlavičkou IFRS Foundation. Indonésie se tím zařazuje k více než třiceti jurisdikcím, které již tyto globální rámce implementují. První standard, PSPK 1, se zaměřuje na obecné požadavky spojené se zveřejňováním údajů o udržitelnosti, druhý, PSPK 2, pak cílí na klimaticky zaměřené informace a zdůrazňuje provázanost s řízením rizik a strategickým plánováním podniků. Jejich účelem je posílit transparentnost, srovnatelnost a důvěryhodnost informací, které budou moci využívat investoři i regulátoři. Očekává se, že zavedení standardů podpoří přístup indonéských firem k mezinárodnímu zelenému financování a usnadní jim zapojení do globálních dodavatelských řetězců, kde se zveřejňování nefinančních informací stává nezbytností.

Samotný proces přípravy SPK nebyl jednorázovým krokem, ale výsledkem několikaleté práce. Již v roce 2020 vznikla v rámci IAI pracovní skupina Task Force on Comprehensive Corporate Reporting, která zahájila diskusi o budoucím nastavení nefinančního reportingu v zemi. V prosinci 2024 pak byla zveřejněna SPK Roadmap, jež vytyčila harmonogram i klíčové oblasti, které měly být do standardů zapracovány. Následovala veřejná konzultace, do níž se zapojily stovky odborníků z řad firem, regulátorů i akademické sféry a která přinesla více než padesát formálních připomínek. Tento participativní přístup zajistil, že výsledná verze standardů reflektuje jak mezinárodní trendy, tak specifika indonéského podnikatelského prostředí.

Pro úspěšnou implementaci vzniklo také Indonesia Sustainability Reporting Forum (ISRF), platforma, jejímž úkolem je koordinovat spolupráci mezi regulačními orgány, podniky a dalšími zainteresovanými stranami. Její existence má zajistit, že přechod na povinný reporting bude probíhat hladce, s dostatečnou metodickou a technickou podporou. SPK tak představují nejen regulatorní nástroj, ale i součást širší strategie, jejímž cílem je propojit udržitelnost s finanční stabilitou a ekonomickým rozvojem země.

Z pohledu kompatibility s evropskou legislativou v oblasti ESG je spuštění indonéských standardů SPK významným krokem k mezinárodní harmonizaci. Evropská unie v posledních letech nastavila vysokou laťku prostřednictvím směrnice CSRD a standardů ESRS, které vyžadují od velkých podniků detailní a ověřitelné zveřejňování dat o udržitelnosti. Přestože mezi evropskými a indonéskými pravidly existují rozdíly v rozsahu a v pojetí materiality, jejich společným jmenovatelem je navázání na rámce ISSB a IFRS. Díky tomu lze očekávat, že indonéské podniky využívající SPK budou schopny poskytovat informace, které jsou v široké míře slučitelné s evropskými požadavky. To je klíčové zejména pro exportně orientované sektory, jež jsou součástí evropských dodavatelských řetězců a čelí rostoucím nárokům na transparentnost nejen v oblasti uhlíkové stopy, ale i sociálních a governance aspektů. Harmonizace standardů tak přispívá ke snížení regulatorní fragmentace a posiluje možnost srovnatelnosti dat, což usnadní tok kapitálu mezi EU a Indonésií.

Indonésie patří k zemím, které čelí jedněm z nejzásadnějších environmentálních výzev na světě. Jako největší souostroví planety se potýká s masivním odlesňováním, jež souvisí zejména s expanzí plantáží palmy olejné a papírového průmyslu. Úbytek pralesů vede nejen ke ztrátě biodiverzity, ale i k vysokým emisím skleníkových plynů, protože velká část přeměňovaných území zahrnuje rašeliniště s obrovskými zásobami uhlíku. Země je také mimořádně zranitelná vůči dopadům klimatické změny – stoupající hladina moří ohrožuje pobřežní oblasti včetně metropole Jakarty, extrémní srážky zvyšují riziko záplav a sesuvů půdy a rostoucí teploty mají negativní dopad na zemědělství i lidské zdraví. K tomu se přidávají problémy s kvalitou ovzduší v důsledku požárů lesů. 

Indonésie zároveň patří k největším světovým producentům plastového odpadu, který v nemalé míře končí v oceánech, a jehož řešení se stalo prioritou jak pro vládu, tak pro mezinárodní partnery. Odpady představují dlouhodobě palčivý problém, neboť země produkuje přes 60 milionů tun komunálního odpadu ročně, z čehož značná část končí na neřízených skládkách či přímo v životním prostředí. Řada regionů stále postrádá efektivní systém třídění a recyklace a infrastruktura pro moderní zpracování odpadu, včetně energetického využití, je v počáteční fázi rozvoje.