Více času na podstatné

Souhlasy ještě jednou

01.06.2009 13:30

Otázka:


    Pronajali jsme si nevyužívané technologické zařízení, které je možno používat k úpravě odpadů. Chceme jeho pomocí podnikat, přebírat externí odpady, zlikvidovat některé jejich nebezpečné vlastnosti a předat dalšímu subjektu - oprávněné osobě k jejich využití či odstranění. Přestože budeme odpad jen upravovat (lze dokladovat technickým reglementem), setkali jsme se s názorem, že jsme povinni požádat o souhlas k provozování zařízení podle § 14 odst. 1 zákona. Tento paragraf ale o úpravě odpadů nehovoří. Mají úředníci pravdu a je jejich požadavek oprávněný?

    Pro zjištění podrobností jsem tazatele požádal o technický reglement a zjistil, že půjde skutečně jen o úpravu odpadů, při které budou navíc vznikat i sekundární technologické odpady. Vstupující odpady (několik málo dosti speciálních druhů) mají mnoho nepříjemných nebezpečných vlastností, které se v zařízení prakticky zcela odstraní. Odpady nebudou nijak využívány a budou po úpravě předávány dál jako odpady, částečně "ostatní", částečně "nebezpečné".
    Z hlediska zákona o odpadech a předpisů navazujících jde o způsob nakládání s kódem D 9 - Fyzikálně-chemická úprava, jak je uvedeno a podrobně vysvětleno v Příloze č. 11 k vyhlášce MŽP č. 383/2001 Sb. v platném znění. V našem případě půjde (z vyjmenovaných konkrétních technologických postupů) o změnu reakce, změnu chemického složení, srážení, odvodnění a filtraci. Pro přesnost a úplnost je třeba uvést, že půjde částečně o úpravu i postupem s kódem D 13 - Úprava složení nebo smíšení odpadů, neboť v některých případech předchází úpravě třídění. To však nic nemění na tom, že způsobem nakládání je nepochybně úprava odpadů.
    Z ustanovení § 4 zákona vyplývá, že úprava odpadů je jedním z možných způsobů nakládání s odpady, jak je uvedeno pod písmenem d) § 4. Dalšími způsoby jsou, cituji.:"jejich shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava … a odstraňování". Jednotlivé výrazy jsou v tomto § 4 v dalších písmenech vysvětleny -"definovány". Úprava je vysvětlena v písmenu k) tohoto § 4 a text přesně odpovídá tomu, jak tazatel hodlá s odpady nakládat.
    Po ověření, že v našem případě jde skutečně o úpravu odpadů, se můžeme věnovat ustanovení § 14. Pro náš případ je významný pouze odstavec 1, který podmiňuje některé činnosti souhlasem příslušného úřadu. Tyto činnosti, tj. typy nakládání s odpadem, jsou uvedeny na počátku první věty tohoto odstavce, ale i v nadpisu celého § 14 a jde o "využívání, odstraňování, sběr a výkup". A to tak, že jednoznačně, nikoli náhodou, tedy tak, že jde o příklady, které je možné podle potřeby doplnit.
    Úprava odpadů tam uvedena není, podobně jako tam z dalších vyjmenovaných činností, tvořících dohromady nakládání, není shromažďování, soustřeďování, třídění, přeprava a doprava, skladování. Důvod, proč povinnost udělení souhlasu provozovateli zařízení je zákonodárcem omezena jen na některé typy nakládání, ze zákona nevyplývá. Z technického pohledu lze říci, že minimálně zařízení pro úpravu odpadů (náš případ) a zařízení pro jejich třídění mohou přicházet v úvahu ze stejného důvodu a se stejnou potřebou jako zařízení uvedená pro nakládání dle § 14. Zákon je však neuvádí.
    Před odpovědí na položenou otázku je potřebné si ještě říci, za jakých podmínek lze text zákona, či jakékoli jiné právní normy, vyložit jeho duchem. Je to podle mého přesvědčení v těch případech, kdy cíle a zásady předpisu, uvedené obvykle v počátečních ustanoveních, nejsou v některé své další části (nebo pomocí zmocňovacího ustanovení v některém podzákonném předpisu) převedeny do konkrétních povinností nijak, nebo jen částečně či nejednoznačně. Potom je takovou povinnost, případně způsob jejího naplnění, možno odvodit z logiky předpisu. A následně z takového odvození i vycházet v konkrétních případech, pro jejichž řešení není v zákonné normě přesný způsob.
    Naopak nelze tento postup použít v případech, kdy zákonodárce souhrn konkrétních povinností neopomenul, ale některou, i kdyby mohla z logiky předpisu a některých pohledů spíše technické povahy vyplývat, tam prostě neuvedl. Není věcí těch, kteří mají při své podnikatelské činnosti zákonné povinnosti plnit, aby zkoumali pohnutky, vedoucí zákonodárce (v jeho nekonečné moudrosti) k právně závaznému textu. Jediný oprávněný způsob je vztah uživatele zákona k jeho tvůrci podle hesla "co zákon činí, to dobře činí".
    Nabízí se ještě řešení typu "prostá chyba = opomenutí", ke kterému může dojít i v tak složitém a hlídaném procesu, jakou je (nebo by spíše býti měla) tvorba a vydávání zákonů. Toto řešení však není na místě, protože ustanovení § 14 platí v zákoně již mnoho let a pokud by se jednalo o prostou chybu, byla by již při některé z novel, kterých není málo, bezesporu opravena.

Odpověď:
    Ze zákona jednoznačně vyplývá, že pro provoz zařízení na úpravu odpadů, která je definována v § 4 písmeno k), není potřeba podle ustanovení § 14 odst. (1) souhlas příslušného úřadu. Požadavek úřadu na udělení souhlasu, pokud by byl vůči provozovateli zařízení vznesen, by neměl oporu v zákoně a je třeba ho odmítnout.


Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz

Array