Více času na podstatné

SPOLEČNOST: Co bude se žárovkami? Budou se krást!

27.10.2009 06:25

Odpověď na otázku, co se bude dít se žárovkami, až zákaz jejich prodeje nabude platnosti. Nejprve je třeba jasně a jednoznačně konstatovat: Žárovka vydává světlo ve spojitém spektru a jeho intenzita i při napájení střídavým proudem kolísá jen nepatrně. Má velice rychlý náběh z nuly na plný výkon, „dosvit“ je o něco málo delší. Je
relativně odolná vůči zapínání a vypínání (navíc její nízká cena nemotivuje k šetření na tomto poli). Od slunečního světla se liší jen teplotou. Neexistuje komerčně dostupný elektrický zdroj světla, který by měl vlastnosti žárovky (pomíjím halogenové žárovky, jejichž zákaz v EU je plánován na první polovinu příštího desetiletí). Reálně existují tyto alternativy:
1. Výbojky, jejichž spektrum vede k výraznému zkreslení barev, mají velmi pomalý náběh a velice často musejí po vypnutí zcela vychladnout, než je možné je zapnout
znovu. Hodí se pouze na speciální místa, jako je orientační osvětlení nádraží, stavenišť apod. Už jejich užívání k osvětlení silnic je krajně problematické (výbojky na bázi Na), protože zejména za deště v jejich světle není vidět vodorovné dopravní značení.
2. Zářivky, ať už klasické trubice nebo „úsporné žárovky“ mají spektrum skládající se z několika čar a současně blikají s frekvencí  el. sítě (zapomeňme na možnost jejich nastavení na velmi vysoké frekvence blikání, přestože je to možné, protože naprostá většina - pokud ne všechny dostupné – bliká takto). Blikání poznáme jednoduše:
před plochou osvětlenou „úspornou žárovkou“ zamáváme rukou. Pokud ji uvidíme „trhaně“, potom zdroj bliká nízkofrekvenčně (pro kontrolu můžeme tentýž manévr zopakovat před monitorem, efekt je výraznější u klasických, ale bývá pozorovatelný i u LCD). Existují i na stejnosměrný proud, ale prakticky jen pro bateriové svítilny. Navíc mají tyto zdroje pomalý náběh na plný světelný výkon a v praxi výrazně nižší životnost oproti výrobcem udávané. Problémem rovněž je, že jejich výrobcem udávaný světelný výkon je zhruba poloviční oproti realitě (jinými slovy, pokud má „úsporná žárovka“ nahradit např. 60 W, je třeba ve skutečnosti nechat svítit dvě takové, nebo koupit svítidlo „údajně ekvivalentní“ žárovce cca 100–120 W). Výrobcem udávaná životnost (zpravidla pětinásobek klasické žárovky) platí prakticky jen pro nepřetržité svícení, pokud se v místnosti 2–3x za den rozsvítí a zhasne, klesá jejich životnost zhruba na úroveň klasické žárovky. Existují sice speciální „úsporné žárovky“, které by měly vydržet více i v tomto režimu,
ale ty jsou výrazně dražší, takže se vyplatí koupit levnější a rozdíl v ceně „prosvítit“ méně častým zhasínáním. Tyto výrobky mají i problémy při nižších teplotách (venkovní osvětlení v zimě). Zářivky mají čárové spektrum, některé jsou ale komponovány tak, že zkreslení barev není na první pohled pozorovatelné.
3. Příznivější situace je u LED, které z podstaty věci mohou být napojeny bez větších problémů i na stejnosměrný proud, takže blikání je možné u nich vhodnou elektronikou zcela odstranit. LED také nabíhá prakticky okamžitě na plný světelný výkon a zhasíná dokonce rychleji než žárovka. Na rozdíl od „úsporných žárovek“ se její životnost nezkracuje rozsvěcováním a zhasínáním. Nevýhodou těchto zdrojů je v současnosti hlavně cena. I ony emitují čárové spektrum. LED zdroje jsou zatím investičně náročné. Navíc naprostá většina funguje pouze jako bodová svítidla, všesměrové se shánějí podstatně hůř a ekvivalent 15 W žárovky stojí přes 300 Kč (tedy např. zevní osvětlení ekvivalentní 150 W žárovce = investice přes 3000 Kč, jen za samotné žárovky, to se prostě zatím nevyplatí). Dynamika jejich cen i výkonu napovídá, že za několik let převálcují „úsporné žárovky“. Také jim nevadí ani silný mráz.
Celá současná „huráakce“ se zákazem  žárovek vzbuzuje dojem, že jejím skutečným cílem je vnutit populaci EU nákup „úsporných žárovek“ na bázi zářivek, než dojde k takovému poklesu cen LED, že na ně lidé spontánně přejdou. Prakticky to tedy může vést ke zbrzdění vývoje těchto (případnědalších alternativních) svítidel a v delším časovém
horizontu i ke zbytečnému plýtvání elektřinou v „úsporných žárovkách“, protože LED jsou cca 3–5krát účinnější. Problém se zářivkami a LED může nastat v řadě situací, kdy je zkreslení barev nežádoucí, od výstav – muzea a galerie, přes ateliéry všech možných druhů výtvarných umění až např. po lékařské vyšetřovny. Pomíjím ustupující technologie, jako je zvětšování (klasická černobílá nebo barevná fotografie na film a papíry). Náhradou žárovek se spojitým spektrem by mohly být petrolejky, svíčky, louče apod. (ovšem jejich výrazně nižší teplota bude v řadě aplikací vadit, nicméně např. kříšťálový lustr osvětlený svíčkami bude, na rozdíl od osazení „úspornými žárovkami“ nebo LED, funkční, tj. bude vrhat různobarevné pablesky). Další možností by mohla být plynová lampa s punčoškou (má dokonce o něco vyšší barevnou teplotu než běžné žárovky). Jedná se ovšem
o zařízení na bázi otevřeného ohně, ome zovaná řadou bezpečnostních předpisů. Obávám se, že ani řadu křišťálových lustrů na zámcích, původně vyrobených pro svíčky,
později předělaných na elektřinu, by v rámci platných předpisů (protipožárních i technických) nešlo předělat zpět na ty svíčky. Totéž se týká i (znovu)zavádění plynových
světel v muzejích, galeriích apod.
4. Obloukovky (jejich světlo se slunečnímu blíží více než světlo žárovky) k mání nejsou a předpokládám, že nějaké jejich zbastlení (je to v podstatě velice jednoduché
zařízení) by opět naráželo na řadu bezpečnostních předpisů. Zajímavé je též zdůvodnění zákazu silnějších žárovek jejich „nižší efektivitou“, protože pravý opak je pravdou, u žárovky (a do jisté míry to platí i pro zářivky) je tím vyšší efektivita (světelný výkon lomeno elektrickým příkonem), čím vyšší příkon má. Světelný výkon 100 W žárovka se
nedá nahradit výkonem 60 W + 40 W žárovky, protože jejich světlo je vizuálně i měřitelně slabší, ekvivalent světelného výkonu jsou zhruba dvě 60 W žárovky nebo
něco mezi třemi až čtyřmi 40 W. Stažení silnějších žárovek z trhu tedy paradoxně povede k o něco vyšší spotřebě, protože nastane jejich náhrada méně účinnými
slabšími žárovkami o vyšším celkovém příkonu. (To se stalo v USA, kdy žárovky vyšších nominálních příkonů za ropné krize nahradili žárovkami do 40 W a dosáhli negativních úspor projevujících se velkým množstvím svítidel v interiérech i exteriérech, kdy stejného světelného efektu je dosaženo za cenu o cca 20–30% vyššího elektrického příkonu (záleží také na stáří žárovek). Logické by tedy bylo přednostní stahování žárovek s nižšími nominálními výkony, které jsou také snadněji nahraditelné „úspornými žárovkami“. Pro naše podmínky jednoznačně platí, že kde jsou různé typy „úsporných“ zdrojů světla efektivnější, tam už je obyvatelé postupně spontánně nahradili. V řadě míst je žárovka jednoduše efektivnější, především tam, kam se chodí na krátkou dobu, kdy „úsporná“ žárovka nestačí najet na plný výkon. V podobných případech je patrně ekonomičtější (i vzhledem k jejich ceně) nechat je svítit mezi jednotlivými návštěvami dané prostory, nebo nepřetržitě, což jejich „úspornost“ v podstatě anuluje (tedy např. na WC se bude nepřetržitě svítit, mimo odjezdy na víkend a dovolené). Pomíjím také skutečnost, že v EU se spotřebují na svícení jen asi 4 % elektřiny, a i kdyby „úsporné žárovky“ měly  eklarovaný světelný výkon a deklarovanou životnost, tak by se ušetřila maximálně 1/4 uvedené spotřeby, reálně (= nutnost nákupu zdrojů s vyšším nominálním příkonem
a prodloužení doby svícení) se snadno dostaneme i do „záporné úspory“. Na nemožnost náhrady žárovky „úspornými“ svítidly v řadě užití, i na značnou pofidérnost  deklarovaných úspor, přitom opakovaně upozorňovala řada odborníků i praktických uživatelů. Vysoká cena náhrad za žárovky (150– 200 W žárovka stojí kolem 20 Kč,  ekvivalentní úsporná“ kolem tisícovky, alespoň podle cenovek v supermarketech) povede zcela jistě i k úvaze, zda něco takového vůbec dát do exteriéru nebo např. společných prostor nájemního domu (za kovové okapové roury se dostane ve sběrných surovinách mnohem méně, a přitom bryskně mizí). Pochopitelně, časem poroste cena
i klasických žárovek: Jestli někdo dal desítky nebo stovky tisíc za obraz, tak se ho bude snažit nasvěcovat kvalitním svítidlem a ne šuntem, který z něj udělá produkt  barvoslepého tiskaře (připomínám, že rušení halogenových žárovek je plánováno na další etapu, proto jejich dosavadní „nerušení“ pomíjím). Takže bude vysoce motivován si
to kvalitní (= žárovkové) osvětlení sehnat, tedy i ukrást, nebo alespoň koupit kradené (nebo pašované). Přitom přímé denní světlo podobným výtvorům zpravidla škodí a expozice v galeriích a muzejích bývají často zatemněné a osvětlené žárovkami i za dne. Nastane naprosto stejná situace, jakou moje generace pamatuje ještě z dob socialismu,
kdy nebyly k dostání gumičky od stěračů (ale ani celé stěrače), kvůli jejichž nefunkčnosti potom hrozilo odstavení auta za desítky až stovky tisíc (tehdejší nástupní plat VŠ byl něco přes tisícovku hrubého). Nějaký blbý úředník na plánovacím úřadě prostě špatně odhadl jejich životnost a naplánoval podle toho výrobu. Tudíž se běžně kradly, a když člověk od auta odcházel (třeba jen na nákup do sámošky) bylo záhodno stěrače sundat a vzít s sebou; při parkování přes noc na ulici to byla holá nutnost. Pochopitelně, EU není špatná proto, „že nám zakazuje žárovky“. To se kritikům snaží vložit do úst eurohujeři, aby tento problém co nejvíce zlehčili. EU je špatná proto, že vytváří systém, v němž je možné takovýto zákaz, přes odpor občanů i odborníků, vydat a prosadit.

Autor: Jan Šimůnek

Array