Stará elektonika není jen kus techniky, ale kousek globální skládky

Každý rok po celém světě skončí desítky milionů tun elektronického odpadu — od starých mobilů, přes počítače až po domácí spotřebiče. A zatímco v Evropě nebo USA se většina z nás snaží ekologicky třídit, pravda je, že velká část našeho vyřazeného elektronického vybavení končí tisíce kilometrů daleko, v zemích jako Thajsko. Proč je právě tato jihovýchodní asijská země novým epicentrem e-odpadu? A proč je to problém nás všech?

Dlouho byla Čína největším příjemcem světového elektronického odpadu. Odpady z bohatých západních zemí tam byly levně recyklovány, i když často za cenu obrovského environmentálního zatížení a zdravotních rizik místních obyvatel. To se ale v roce 2018 změnilo — čínská vláda zakázala dovoz e-odpadu a tím se otevřela cesta k přesunu těchto toků do dalších zemí jihovýchodní Asie, včetně Thajska. Thajsko zareagovalo vlastním zákazem dovozu v roce 2020, ovšem problém tím úplně nezmizel. Naopak, množství eektronického odpadu, který do země nelegálně proudí, v posledních deseti letech vzrostlo z 3 000 na neuvěřitelných 60 000 tun ročně.

Elektronický odpad se nejčastěji přepravuje do nelegálních recyklačních závodů v odlehlých oblastech Thajska. Zde jsou desítky tun starých počítačových dílů, kabelů, mobilů a dalších zařízení drceny a taveny bez jakýchkoliv bezpečnostních či environmentálních opatření. Tento proces je sice velmi ziskový – z elektroniky se získávají drahé kovy jako měď nebo zlato, ale za cenu obrovského znečištění. Během tavby se uvolňují jedovaté látky jako rtuť, olovo nebo další těžké kovy, které kontaminují půdu, vodu a vzduch. Výsledkem je vážné poškození zdraví místních obyvatel a devastace životního prostředí. 

Kdo za tím stojí?

Mnohé z těchto nelegálních závodů vlastní čínští investoři, kteří využívají slabého dohledu a legislativy v Thajsku. Výsledný kovový materiál je pak často znovu exportován do Číny, čímž se v podstatě uzavírá kruh nelegálního a škodlivého obchodování s odpadem.

Vláda Thajska si je problému vědoma. Průmyslový ministr Akanat Promphan založil speciální tým inspektorů, kteří pravidelně kontrolují a likvidují nelegální recyklační provozy. Ministr zdůrazňuje, že tyto nelegální podniky „ničí životní prostředí a ohrožují obyvatele, přitom z nich Thajsko nemá žádný ekonomický prospěch.“

Kromě razií vláda připravuje i novou legislativu, která bude vyžadovat, aby výrobci elektroniky nesli odpovědnost za zpětný odběr a ekologickou likvidaci svých výrobků. Podobný přístup již uplatňují země v EU nebo USA a může pomoci omezit tok e-odpadu do zemí s nedostatečnými kontrolami.

Elektronický odpad je globální problém, který se nedá jednoduše „přesunout“ jinam. Za každým starým mobilem, notebookem nebo televizí, kterou vyhodíme, stojí environmentální a sociální náklady – často v zemích, které za to nenesou žádný užitek, ale jen škody.