Více času na podstatné

Stavba ze dřeva může vydělat na uhlíkových kreditech. EU připravila nová pravidla

16.11.2026 16:55

Evropská unie připravuje nový způsob, jak ocenit dlouhodobé ukládání uhlíku do stavebních materiálů a dalších produktů s dlouhou životností. Evropská komise zahájila připomínkování návrhu nařízení v přenesené pravomoci, který má stanovit metodiky pro certifikaci takového ukládání. První oblastí, na kterou se nová pravidla zaměří, budou budovy využívající biogenní uhlík.

Evropský rámec pro certifikaci pohlcování uhlíku a jeho ukládání vznikl na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/3012. Jeho cílem je vytvořit společná pravidla pro ověřování činností, které přispívají k odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry, ukládání uhlíku v zemědělství a lesnictví nebo jeho dlouhodobému uchovávání ve výrobcích.

Dosud přitom chyběly podrobné metodiky, podle nichž by bylo možné jednotlivé činnosti jednotně certifikovat. Nový návrh Evropské komise tuto mezeru postupně vyplňuje. Zaměřuje se na ukládání atmosférického nebo biogenního CO₂ do produktů, které jej dokážou uchovávat nejméně 35 let. Biogenní uhlík pochází z biomasy, tedy například ze stromů a dalších rostlin, které během svého růstu odčerpávají oxid uhličitý z atmosféry prostřednictvím fotosyntézy.

Dřevo jako dlouhodobá zásobárna uhlíku

Právě stavebnictví nabízí významnou příležitost, jak zachycený uhlík uchovávat po dlouhou dobu. Dřevo a další materiály biologického původu mohou sloužit jako zásobárna uhlíku po celou dobu životnosti stavby. Pokud se biomasa využije pro výrobu konstrukčních prvků, může uhlík původně zachycený během růstu rostlin zůstat po desítky let uložen v budově.

Evropská komise proto upřednostnila metodiku pro dřevěné a další stavební výrobky biologického původu. Její přípravu podporuje také snaha rozvíjet evropský trh s bioekonomickými materiály a posilovat jejich využívání ve stavebnictví. Důležitou roli přitom hraje takzvané kaskádové využívání biomasy, při němž se biologické suroviny přednostně uplatňují v produktech s vyšší přidanou ekonomickou a environmentální hodnotou.

Návrh však přináší jednu podstatnou podmínku. Zatímco evropské nařízení 2024/3012 stanovuje pro ukládání uhlíku do produktů obecnou minimální dobu 35 let, připravovaná metodika pro budovy požaduje nejméně 50 let. Komise tento delší časový horizont zdůvodňuje potřebou podporovat skutečně dlouhodobé využívání materiálů a jejich schopnost uchovávat uhlík. Zároveň jej sladila s padesátiletým referenčním obdobím, které se používá při výpočtu potenciálu globálního oteplování budov v rámci jejich životního cyklu podle směrnice o energetické náročnosti budov.

Certifikace se zatím týká především větších budov

Navržená metodika se bude vztahovat na budovy se čtyřmi a více nadzemními podlažími a na velké nebytové budovy s užitnou podlahovou plochou přesahující 1 000 m². Rodinné domy a menší bytové stavby zatím zahrnuty nejsou.

Důvodem je především nedostatek srovnatelných údajů. V jednotlivých členských státech i mezi různými typy menších obytných budov se využívání materiálů biologického původu výrazně liší. Komise proto zatím nedokáže stanovit dostatečně reprezentativní společnou referenční hodnotu. U větších budov jsou rozdíly v používání těchto materiálů menší a jejich využití zpravidla přesahuje dosavadní běžnou stavební praxi.

Evropská komise však počítá s možností, že se působnost metodiky v budoucnu rozšíří také na rodinné a bytové domy. Nejprve chce vyhodnotit, zda bude možné využít údaje o emisích skleníkových plynů během životního cyklu budov, které se vykazují podle evropské směrnice o energetické náročnosti budov.

Zajímavým prvkem návrhu je také jednotná referenční hodnota pro posuzování dodatečnosti ukládání uhlíku. Ta má činit 7 kilogramů CO₂ na metr čtvereční hrubé podlahové plochy. Vychází z analýzy národních typových budov a představuje hodnotu nastavenou tak, aby certifikace zachycovala ukládání uhlíku nad úroveň odpovídající běžné stavební praxi. Při výpočtu se tato hodnota vynásobí celkovou hrubou podlahovou plochou budovy.

Certifikovat bude možné také rekonstrukce. V takovém případě se však do výpočtu zahrnou pouze nové materiály biologického původu, které byly při renovaci do budovy skutečně zabudovány. Stejně tak se bude vycházet z reálného množství materiálů použitých při výstavbě, nikoliv pouze z údajů o jejich potenciálním využití.

Uhlík musí být doložitelný a materiály udržitelné

Podstatnou součástí návrhu je způsob prokazování množství uloženého uhlíku. Výpočet má vycházet z údajů o konkrétních stavebních výrobcích, zejména z prohlášení o vlastnostech a shodě, případně z platného environmentálního prohlášení o produktu ověřeného třetí stranou. Taková dokumentace poskytuje informace o obsahu biogenního uhlíku i emisích skleníkových plynů spojených s životním cyklem výrobku.

Komise tím propojuje novou certifikaci s již existujícími evropskými pravidly pro stavební výrobky a hodnocení environmentálních dopadů budov. Výsledkem má být průkaznější výpočet čistého množství odstraněného uhlíku, který zohlední také emise vznikající při výrobě a dalších fázích životního cyklu použitých materiálů.

Samotný obsah biogenního uhlíku přitom k získání certifikace stačit nebude. Návrh počítá s tím, že způsobilými budou pouze konstrukční prvky a izolační materiály. Výrobky, jejichž obvyklá životnost je kratší, například některé prvky interiérového vybavení, podmínky pro certifikaci nesplní.

Významnou podmínkou je rovněž původ dřeva. To musí pocházet z udržitelně obhospodařovaných lesů nebo z recyklovaných materiálů. Pokud jsou dostupné alternativy, mají výrobci a provozovatelé přednostně volit také takové povrchové úpravy a ochranné prostředky, které nenarušují možnosti následné recyklace dřeva.

Tento požadavek propojuje ukládání uhlíku s principy oběhového hospodářství. Dlouhodobé využití dřeva ve stavebnictví má přinášet klimatický přínos, zároveň však musí zachovat možnosti jeho dalšího materiálového využití po skončení životnosti stavby.

Certifikace počítá i s rizikem, že se uhlík vrátí do atmosféry

Dlouhodobé ukládání uhlíku vyžaduje také kontrolu toho, zda skutečně zůstane v materiálech po celou deklarovanou dobu. Návrh proto počítá s průběžným sledováním rizik, která by mohla vést k jeho předčasnému uvolnění. Typickým příkladem je požár budovy, její demolice před uplynutím stanovené doby nebo nevhodné nakládání s dřevěnými konstrukcemi a dalšími výrobky po skončení jejich životnosti. Pokud by například dřevo namísto dalšího materiálového využití skončilo spálením, uhlík v něm uložený by se vrátil do atmosféry. Certifikovaný klimatický přínos by tak byl zčásti nebo zcela znehodnocen.

Právě proto návrh zavádí požadavek na zajištění odpovědnosti za případné ztráty uloženého uhlíku. Provozovatel certifikované činnosti musí počítat s tím, že pokud dojde k jeho předčasnému uvolnění, bude nutné vzniklou ztrátu odpovídajícím způsobem vyrovnat. Evropská metodika přitom připouští několik způsobů finančního zajištění. Jedním z nich je vytvoření rezervy v podobě části vydaných certifikovaných jednotek, které se neprodají ani nepoužijí a zůstávají k dispozici pro případné pokrytí budoucích ztrát. Další možností je pojištění nebo jiný mechanismus poskytující srovnatelnou finanční jistotu.

V praxi tak bude muset provozovatel počítat s dlouhodobou odpovědností za certifikované ukládání uhlíku, a to i v situacích, kdy se během desetiletí změní vlastník budovy nebo způsob jejího využívání. Právě tato pojistka má dát certifikaci důvěryhodnost a zajistit, aby deklarované klimatické přínosy měly odpovídající oporu i v případě nepředvídaných událostí.

 

Dokument ke stažení: