Švédsko před evropským soudem je pro Česko varováním jménem ETS 2

Zelená transformace Evropy už dávno není pohádkou o budoucnosti – je to právně vymahatelný rámec, který se začíná proměňovat v soudní realitu. Příběh, který se teď píše ve Švédsku, by přitom měl být pro všechny ostatní členské státy – včetně České republiky – varováním i lekcí. Evropská komise totiž v říjnu 2025 podala žalobu na Švédsko k Soudnímu dvoru EU kvůli tomu, že země nesplnila povinnost převzít do svého právního řádu klíčové části nové směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie (RED III). Na první pohled formální záležitost, ve skutečnosti ale precedens, který může zásadně proměnit vymáhání klimaticko-energetických závazků v celé Unii.

Směrnice RED III, oficiálně Directive (EU) 2023/2413, je třetím vydáním evropského rámce pro obnovitelné zdroje. Na rozdíl od svých předchůdců (RED I z roku 2009 a RED II z roku 2018) je tento dokument výrazně ambicióznější – nejen co do čísel, ale hlavně do právní síly. Stanovuje, že do roku 2030 musí mít Evropská unie jako celek alespoň 42,5 % energie z obnovitelných zdrojů, s možností posunout tento podíl až na 45 %. Nejde však jen o abstraktní cíl. RED III zároveň ukládá povinnost členským státům zrychlit a zjednodušit povolovací procesy pro výstavbu obnovitelných zdrojů a jejich připojování do sítí. Právě tato část – a to je klíč – měla být do národních právních řádů převedena už do 1. července 2024.

Švédsko, které se dlouhodobě pyšní jednou z nejčistších energetických bilancí v Evropě, tuto povinnost nesplnilo. Komise proto po několika varováních přistoupila k žalobě, a to podle článku 260 odst. 3 Smlouvy o fungování EU, který umožňuje uložit sankci už v prvním rozsudku, pokud stát vůbec neoznámil žádná implementační opatření. Nejde tedy o formální výtku – ale o první skutečný „tvrdý test“ evropského klimatického práva.

Z politicko-ekonomického hlediska má tento případ mimořádný význam. Ukazuje totiž, že Evropská komise přechází z období doporučení do období vymáhání. Zatímco dříve mohla zpožděná implementace směrnic působit jako běžná administrativní rutina, dnes se stává hrozbou s reálnými finančními následky. Švédsko může čelit nejen reputačním škodám, ale i vysokým denním pokutám, jaké Komise v minulosti uplatnila třeba vůči Polsku nebo Řecku při jiných legislativních selháních.

A právě tady se nabízí velmi aktuální paralela s Českou republikou. Zatímco Švédsko čelí soudu kvůli neprovedení RED III, v Praze se vede politická bitva o implementaci dalšího klíčového pilíře evropské klimatické politiky – systému obchodování s emisemi pro budovy a dopravu, známého jako EU ETS 2. Česká vláda – konkrétně opozice vedená hnutím ANO – dala opakovaně najevo, že tento nástroj nechce přijmout, případně hodlá jeho zavedení „odložit“. Jenže přesně zde začíná stejný příběh, jaký dnes končí švédskou žalobou: neochota transponovat evropské závazky se v Evropě už netoleruje. Pokud by Česká republika blokovala implementaci ETS 2, riskuje nejen finanční sankce a soudní řízení, ale také ztrátu důvěry investorů a brzdění přechodu k nízkouhlíkové ekonomice.