Také nevíte, která CO₂ kalkulačka je ta správná? Nezoufejte, EFRAG přináší odpověď!

Uhlíková stopa se stala jazykem moderní ekonomiky – univerzálním měřítkem odpovědnosti i efektivity. Jenže stejně jako každý jiný jazyk, i tento potřebuje svou gramatiku, slovník a pravidla. Evropa se právě o to pokouší. Vytváří strukturu, která má proměnit změť metodik, tabulek a kalkulaček v jednotný systém, jenž umožní vzájemně porovnávat data, vykazovat i řídit. 

EFRAG, který funguje jako technický partner Evropské komise pro oblast udržitelného reportingu, zveřejnil rozsáhlou analýzu sto digitálních nástrojů určených pro výpočet emisí skleníkových plynů, měření ESG dat a podporu malých a středních podniků v rámci aplikace dobrovolného standardu VSME – Voluntary Sustainability Reporting Standard for SMEs. Studie je dosud nejucelenějším průřezem tím, jak Evropa digitalizuje své klimaticko uhlíkové vědomí – datově, geograficky i ekonomicky.

Z dokumentu je patrné, že kontinent, který kdysi měřil svůj pokrok v tunách oceli, megawatthodinách elektřiny nebo kilometrech dálnic, dnes mapuje sám sebe v jednotkách oxidu uhličitého. A že měření uhlíkové stopy se stává nejen environmentálním, ale i ekonomickým základem nové průmyslové kultury.

Sto nástrojů, tisíc přístupů, jeden cíl

Když EFRAG na začátku února 2025 vyhlásil výzvu „Call for Expression of Interest“, reakce byla okamžitá. Během tří týdnů se přihlásilo přesně sto vývojářů a provozovatelů nástrojů. Už samotné složení respondentů napovídá, jak pestrý je tento nový trh. Převládají soukromé společnosti, které stojí za více než dvěma třetinami všech nástrojů. Doplňují je vládní agentury, nevládní organizace, akademická pracoviště i různá konsorcia. Z původně úzké technické disciplíny se tak stává svébytný tržní segment – živý ekosystém, v němž se setkávají regulace, inovace a podnikání.

Většina nástrojů má široký záběr a je použitelná napříč odvětvími. Osm z deseti řešení lze využít ve více sektorech, jen pětina je úzce specializovaná. Nejčastěji jde o průmysl, stavebnictví a dopravu – tedy oblasti s největší uhlíkovou stopou. Některé systémy se zaměřují na služby, energetiku, reality, zdravotnictví či finanční sektor, jiné na zemědělství nebo technologie. Na opačném konci spektra zůstává těžební průmysl, který má dosud jen čtyři dedikované digitální nástroje. I to ukazuje, kde leží bílá místa evropské mapy.

Z geografického pohledu má většina nástrojů přeshraniční dosah. Více než čtyři z deseti vznikly přímo s evropskými ambicemi, další třetina se rozšířila do celosvětového prostředí a pouze necelá čtvrtina zůstává čistě národní. Uhlíková data tak dnes překračují hranice stejně jako obchod nebo kapitál. EFRAG přitom upozorňuje, že právě malé a střední podniky často postrádají přístup ke kvalitním, dostupným a metodicky správným nástrojům. Právě z tohoto důvodu vznikla celá studie – jako podpora implementace standardu VSME, který má umožnit menším firmám jednoduše, transparentně a jednotně reportovat své emise. Pokud se podaří tuto myšlenku prosadit, může mít Evropa poprvé společný základní jazyk uhlíkového účetnictví.

Standardy, protokoly, zkratky – komu věřit?

Z pohledu metodiky dominuje GHG Protocol, na který se odvolává přibližně třetina všech nástrojů. Další významnou skupinu tvoří evropské standardy udržitelnosti ESRS, které se stávají základní kostrou ESG reportingu podle směrnice CSRD. Téměř čtyři desetiny řešení pak využívají jiné rámce, často v kombinaci s GHG Protocol nebo právě s nově vznikajícím standardem VSME. Objevují se i odkazy na metodiky GRI, SBTi, ISO 14064-1 či IPCC.

Z těchto dat vyplývá, že svět měření uhlíkové stopy je stále roztříštěný, rozmluvený do mnoha jazyků a akcentů. EFRAG se nyní snaží tento jazyk sjednotit – překládá metodické principy do datového a technologického prostředí, aby vznikl společný rámec, jemuž porozumí jak vývojáři, tak účetní či analytici.

ESG pod jednou střechou

Většina nástrojů dnes už neřeší pouze uhlíkovou stopu. Přes polovinu z nich integruje všechny tři pilíře ESG – environmentální, sociální i správní. Téměř dvě pětiny se zaměřují čistě na oblast životního prostředí a zbylá část kombinuje environmentální data s vybranými sociálními nebo governance ukazateli. Změna je zřejmá: z dřívějšího úzkého pohledu na emise se stává celostní přístup, který sleduje komplexní udržitelné dopady podnikání.

Důležitým zjištěním je i přístupnost těchto nástrojů. Naprostá většina, plných 94 procent, poskytuje uživatelům jasné metodické pokyny, vysvětlivky a návody. Uhlíkové výpočty se tak stávají dostupné i těm, kdo nemají odborné znalosti v oblasti environmentálního účetnictví. Pouze malá část poskytovatelů metodiku nezveřejňuje, což představuje Achillovu patu důvěryhodnosti dat.

Kolik stojí uhlík a pečeť důvěry

EFRAG se zaměřil také na ekonomiku samotného měření. Ukázalo se, že neexistuje jednotný model – trh je stejně rozmanitý jako samotné nástroje. Nejčastější je systém ročního předplatného, který používá téměř polovina nástrojů. Více než čtvrtina je k dispozici zcela zdarma, což je klíčové právě pro menší podniky. Zbytek využívá kombinaci jednorázových plateb nebo odstupňovaných cen podle velikosti firmy.

Studie přitom zdůrazňuje, že dostupnost nástrojů je jedním z hlavních důvodů, proč malé a střední podniky zatím neprovádějí přesné výpočty emisí. EFRAG proto doporučuje, aby Evropa podporovala vznik bezplatných, veřejně garantovaných kalkulaček – takových, které by fungovaly jako infrastruktura, nikoliv jako komerční produkt. Měření emisí by se mělo stát samozřejmou součástí podnikání, stejně jako účetnictví.

Důvěra je novou měnou zelené ekonomiky. A stejně jako v jiných oblastech, i zde záleží na tom, kdo ji potvrzuje. Více než polovina všech nástrojů má oficiální uznání formou normy či certifikace. Téměř čtvrtina je schválena vládními institucemi a podobný podíl získal akreditaci finančních platforem. Certifikace tak mění obyčejnou kalkulačku v nástroj, který mohou investoři, banky i regulační orgány považovat za věrohodný zdroj dat.

Evropa mluví téměř jedním jazykem

V otázce jazykové podpory převažuje angličtina, kterou nabízí více než tři čtvrtiny všech nástrojů. Následují němčina, francouzština, italština a španělština, zatímco čeština se objevuje jen v pěti případech. Multilingvální přístup zatím zůstává spíše výjimkou. Téměř čtyři z deseti nástrojů fungují pouze v jednom jazyce, nejčastěji právě v angličtině.

Existují však i inspirativní výjimky. Jeden z nástrojů podporuje dokonce třiadvacet evropských a osm mimoevropských jazyků, jiný dvacet dva jazykových mutací. Tyto projekty dokazují, že technologická otevřenost může překonat i jazykové bariéry a umožnit skutečně evropskou komunikaci o uhlíkové stopě.

Dvanáct modelů budoucnosti

Z celého souboru sto nástrojů vybral EFRAG dvanáct, které podrobil detailnější analýze. Kritéria výběru byla přísná: nástroj musel být funkční, metodicky uznaný, dostupný zdarma a mít dostatečně širokou uživatelskou základnu. Do výběru se dostaly projekty z Dánska, Německa, Irska, Maďarska, Španělska, Francie, Itálie a Polska, doplněné o dva globální nástroje iniciativy SME Climate Hub.

Dánský Climate Compass například využívá každoročně aktualizovaná data ministerstva energetiky a umožňuje výpočet všech tří emisních rozsahů podle metodiky GHG Protocol i standardu VSME. Používá jej více než patnáct tisíc organizací a stal se jednou z nejrozšířenějších národních kalkulaček v Evropě. Irský Climate Toolkit 4 Business naproti tomu propojuje výpočty s konkrétními akčními plány a pomohl už vytvořit přes sedmnáct tisíc strategií snižování emisí. Německý E-Tool, vyvíjený sítí ekologických center řemeslných komor, má čtyři tisíce uživatelů a funguje i jako vzdělávací platforma.

Zajímavý je i maďarský ESG Kalkulátor, který pracuje s národními emisními faktory z roku 2022, odvozenými z dat energetického regulačního úřadu a teplárenských společností. Využívají ho více než dva tisíce organizací. Španělský nástroj Huella de carbono de una organización – Alcance 1+2, vytvořený ministerstvem životního prostředí MITECO, se stal základem národní databáze firemních emisí. Francouzský Bilan Carbone +, vyvinutý agenturou ADEME, je unikátní tím, že přístup k němu podmiňuje odborným školením v ceně od tisíce do šestnácti set eur a následným licenčním poplatkem odstupňovaným podle obratu. Do roku 2025 bylo takto vyškoleno přes třicet tisíc odborníků a nástroj využívá kolem tisícovky konzultačních firem.

V Itálii se připravují hned dva významné projekty. Platforma SUSTAINability – Abilità di essere sostenibile, kterou vyvíjí síť obchodních komor Unioncamere-Dintec, už registruje více než pět tisíc osm set firem. V roce 2025 do ní bude integrován výpočet emisí založený na rámci GRI a emisních faktorech státní agentury ISPRA. Samotná ISPRA zároveň chystá Platformu pro udržitelné finance, jež má zahrnovat devět hlavních ukazatelů SFDR a napojení na evropský datový systém ESAP. První verze by měla být spuštěna začátkem roku 2026.

Také Polsko nezůstává pozadu – tamní ministerstvo rozvoje přislíbilo oficiální uznání nového bezplatného Carbon Footprint Calculatoru, který bude vycházet z metodiky GHG Protocol a britských emisních faktorů DEFRA.

Z globálních iniciativ vyčnívají Small Business Carbon Calculator a Advanced Business Carbon Calculator, které vznikly ve spolupráci SME Climate Hub a společnosti Equipoise. Tyto dvě platformy mají dohromady přes dva a půl tisíce aktivních uživatelů z více než padesáti zemí světa.

Slepá místa mapy

Studie EFRAG identifikovala i oblasti, které zatím zůstávají stranou pozornosti. Téměř žádný z nástrojů se nevěnuje geolokaci, vodnímu stresu nebo biodiverzitě – tedy oblastem, které budou zásadní pro nadcházející evropské reportingové standardy ESRS E3 až E5 i pro požadavky finančních institucí v rámci EU Taxonomie. Evropa tedy zvládla první krok, jímž je uhlíkový reporting, ale čeká ji druhá fáze: vytvoření ekosystémového účetnictví, které zahrne širší environmentální dopady.

Závěry studie jsou jednoznačné. EFRAG doporučuje, aby členské státy Evropské unie aktivně podporovaly vývoj národních i celoevropských nástrojů, které budou zdarma, transparentní a metodicky kompatibilní. V dlouhodobém horizontu se dokonce uvažuje o vzniku jednotné evropské kalkulačky, která by fungovala jako standardizovaný model pro všechny podniky – podobně, jako dnes existuje jednotná měna.

Data se tak stávají novou měnou důvěry. Každý kilogram oxidu uhličitého, zaznamenaný v tabulce, představuje malý díl nákladu odpovědnosti. Kdo dokáže svá data doložit a ověřit, získává výhodu nejen na trzích, ale i v očích investorů a veřejnosti. Čísla z grafů, tabulek a kalkulaček vytvářejí jazyk, který propojuje státy, firmy i občany. Kdo se naučí tento jazyk číst, pochopí, že udržitelnost je sice relativní pojem ale není abstraktní. Měřit znamená rozumět. A rozumět znamená dělat byznys. Uhlíkový reporting už dávno není jen otázkou ekologie, ale je součástí přesahu moderní ekonomiky, která je založená na odpovědnosti a důvěře.

Vybrané zajímavosti v číslech:

• 69 % nástrojů vyvinuly soukromé společnosti, 13 % vládní agentury, 12 % nevládní organizace, 3 % akademické instituce a 2 % konsorcia.
• 80 z 100 řešení je tzv. cross-sektorových, tedy použitelných napříč odvětvími. Pouze 20 % nástrojů je specializováno, nejčastěji jde o průmysl, stavebnictví a dopravu.
• Z geografického dosahu, většina nástrojů překračuje hranice států. 41 % je čistě evropských, 37 % má globální ambice a jen 22 % se zaměřuje výhradně na národní úroveň.
• Dominuje GHG Protocol, 27 % se hlásí k Evropským standardům udržitelnosti ESRS
• 55 % sleduje environmentální, sociální i správní aspekty současně, 39 % se zaměřuje čistě na životní prostředí a 6 % kombinuje pilíře.
• 94 % nástrojů poskytuje uživatelům jasné metodické pokyny, návody a vysvětlivky.
• 43 % nástrojů funguje na bázi ročního předplatného, 27 % je zcela zdarma, 15 % používá odstupňované ceny, 8 % nabízí jednorázový poplatek a 7 % měsíční platbu.
• 54 % nástrojů má oficiální uznání některou normou či certifikací, 23 % je uznáno vládními institucemi a 22 % finančními platformami.
• V oblasti jazykové podpory převládá angličtina, kterou nabízí 77 % všech nástrojů.