Tam, kde chybí energie, hoří plast. Globální výzkum odhaluje přehlíženou cenu chudoby

Plastový odpad je v moderním světě symbolem blabytu, jednorázovosti a environmentální zátěže. V rozsáhlých oblastech Afriky, Asie a Latinské Ameriky však plní ještě jednu roli. Pro miliony domácností se stal každodenním zdrojem energie. Ne proto, že by byl levný či praktický, ale proto, že často nezbývá nic jiného. Globální výzkum publikovaný v Nature Communications poprvé v plné šíři ukazuje, jak hluboce je spalování plastů zakořeněno v realitě energetické chudoby, a selhání základních veřejných služeb.

Plast jako palivo je fenomén, který dosud zůstával na okraji odborného i politického zájmu. Přestože se o spalování odpadu v otevřených ohništích mluvilo v souvislosti s nelegálními skládkami nebo pouličním odpadem, systematická data o jeho využívání přímo v domácnostech prakticky neexistovala. Studie vedená týmem z Curtin Institute for Energy Transition tento fenomén poprvé popisuje. Výzkumníci shromáždili data od 1 018 respondentů ze 26 zemí Globálního jihu. Nešlo o náhodně oslovené jednotlivce, ale o lidi s detailní znalostí místních poměrů, pracovníky veřejné správy, výzkumníky, zdravotníky, členy nevládních organizací a komunitní lídry, kteří dlouhodobě působí v nízkopříjmových čtvrtích a neformálních osadách.

Výsledky jsou znepokojivé svou jednoznačností. Přibližně třetina dotázaných uvedla, že ve svých komunitách běžně vídá domácnosti, které spalují plastový odpad za účelem vaření nebo vytápění. Šestnáct procent respondentů potvrdilo, že s touto praxí mají přímou osobní zkušenost, ať už jako svědci, nebo prostřednictvím každodenní práce v terénu. V absolutních číslech to znamená, že spalování plastů není okrajovým jevem, ale rozšířenou nutností pro přežití v prostředí, kde selhává dostupnost energie i odpadové infrastruktury.

Důležité je, že studie nepopisuje plast jako náhradu tradičních paliv v situaci komfortní volby. Naopak ukazuje, že spalování plastů se objevuje tam, kde domácnosti čelí kombinaci několika krizí současně. Nedostatek dostupného palivového dřeva, vysoké ceny uhlí nebo plynu, nestabilní dodávky elektřiny a zároveň absence pravidelného svozu odpadu vytvářejí prostředí, v němž se plast stává jediným materiálem, který je vždy po ruce. V mnoha městských slumech i venkovských oblastech se plast hromadí v ulicích, na skládkách i v bezprostřední blízkosti obydlí. Pro rodiny, které nemají prostředky na nákup paliva, se tak odpad mění v improvizovaný energetický zdroj.

Spalované materiály nejsou homogenní. Respondenti popisovali používání plastových tašek, obalových fólií, PET lahví, tvrdých plastů i výrobků obsahujících polyvinylchlorid. Tyto materiály se spalují v otevřených ohništích, jednoduchých kamnech nebo provizorních pecích bez jakékoliv regulace spalovacího procesu. Právě zde vzniká zásadní zdravotní problém. Při nízkých teplotách a nedokonalém spalování se do ovzduší uvolňují dioxiny, furany, benzen, formaldehyd a jemné prachové částice. Tyto látky patří mezi nejnebezpečnější znečišťující látky z hlediska dlouhodobých dopadů na lidské zdraví.

Studie upozorňuje, že domácí spalování plastů je mimořádně rizikové zejména proto, že expozice probíhá v uzavřených nebo špatně větraných prostorech. Zatímco průmyslové spalovny jsou vybaveny technologiemi na čištění spalin, domácí ohniště žádnou technologii na čištění spalin nemají. Obyvatelé, včetně dětí a seniorů, vdechují toxické zplodiny přímo v místě, kde vaří a tráví většinu dne. Výzkumníci připomínají, že právě dioxiny a furany se kumulují v lidském těle a jsou spojovány se zvýšeným výskytem rakoviny, hormonálních poruch, poškození imunitního systému a vývojových vad u dětí.

Závažnost problému zesiluje skutečnost, že spalování plastů není krátkodobým řešením krizové situace, ale často dlouhodobou praxí. Respondenti popisovali domácnosti, které plast používají opakovaně, zejména v obdobích dešťů nebo chladu, kdy je jiné palivo špatně dostupné. Plast tak vstupuje do každodenní energetické bilance domácností podobně jako dřevo nebo uhlí. Tento fakt zásadně mění pohled na globální problém plastového odpadu. Nejde pouze o znečištění oceánů nebo krajiny, ale o přímou vazbu mezi produkcí plastů, chudobou a zdravím obyvatel.

Autoři studie zdůrazňují, že spalování plastů nelze chápat izolovaně jako environmentální selhání jednotlivců. Jde o systémový problém, který odráží hluboké nerovnosti v přístupu k základním službám. V regionech, kde neexistuje spolehlivý sběr odpadu, se plast hromadí rychleji, než jej komunita dokáže bezpečně odstranit. Současně zde často chybí dostupné a cenově přijatelné zdroje energie. Plast se v tomto kontextu stává materiálem, který řeší dva problémy najednou, zbavuje domácnost odpadu a poskytuje alespoň minimální teplo.

Studie rovněž upozorňuje na souvislost s globálními trendy. Produkce plastů má podle současných odhadů do roku 2060 vzrůst přibližně trojnásobně. Pokud se nezmění způsob, jakým svět nakládá s odpady a jak podporuje přístup k čistým zdrojům energie, bude množství plastu dostupného pro neformální spalování dále narůstat. V kombinaci s pokračující urbanizací a růstem neformálních sídel to může vést k dalšímu rozšíření této praxe.

Metodologicky otevřeně přiznává svá omezení. Nejde o přímé měření emisí ani o plošný průzkum domácností. Její síla však spočívá v tom, že systematicky shromažďuje znalosti lidí, kteří se s problémem setkávají denně a dlouhodobě. Výzkumníci zdůrazňují, že právě absence dat dosud bránila tomu, aby se spalování plastů dostalo do popředí mezinárodních debat o energetické chudobě, zdraví a odpadech.

Závěry studie jasně dokládají, že spalování plastového odpadu v domácnostech není anomálií, ale strukturálním důsledkem globálních nerovností. Ukazuje, že plast není jen problémem spotřeby, ale i důsledkem selhání systémů, které mají lidem zajistit bezpečné bydlení, energii a ochranu zdraví. Pokud budou politická řešení nadále oddělovat otázky energetiky, odpadového hospodářství a sociální politiky, zůstane plast v mnoha částech světa nejen odpadem, ale i palivem. A s každým dalším ohněm se bude do ovzduší uvolňovat nejen toxický kouř, ale i důkaz, že moderní svět stále nedokáže pro všechny nabídnout důstojné základní podmínky pro život.

Z pohledu cílů udržitelného rozvoje OSN (SDG) je spalování plastového odpadu v domácnostech příkladem složitého prolnutí několika prioritních oblastí, jejichž naplnění je stále značně nerovnoměrné. Především jde o cíl č. 7, dostupnou a čistou energii pro všechny, který odhaluje hlubokou globální nerovnost – stovky milionů lidí nemají přístup k bezpečným a spolehlivým zdrojům energie, a jsou nuceni improvizovat s materiály, které ohrožují jejich zdraví a životní prostředí. Dále se jedná o cíl č. 3, dobré zdraví a pohodu, protože vdechování toxických emisí z plastů zvyšuje výskyt respiračních onemocnění, kardiovaskulárních problémů a chronických onemocnění spojených s chemickým znečištěním. 

Paralelně se prolíná cíl č. 11, udržitelné města a obce, jelikož absence adekvátní infrastruktury pro odpad a bezpečné palivo odhaluje slabiny urbanistického plánování a správu služeb v nízkopříjmových komunitách. Nakonec se tento fenomén dotýká i cíle č. 12, odpovědné spotřeby a výroby, protože plast, který by měl být recyklován nebo bezpečně likvidován, se stává toxickým palivem a jeho hodnota se proměňuje v zdravotní a environmentální riziko. Analýza z hlediska SDG ukazuje, že řešení problému spalování plastů musí být komplexní, tedy zahrnovat dostupnost čisté energie, rozvoj odpadové infrastruktury, environmentální vzdělávání a ochranu zdraví, aby bylo možné dosáhnout skutečně udržitelného rozvoje a nezanechat miliony lidí v cyklu energetické nouze a ekologického i zdravotního ohrožení.

Ani Česká republika přitom není od této zkušenosti historicky zcela vzdálena. Ještě v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí se v některých regionech objevovala praxe spalování plastových obalů v domácích kamnech, zejména PET lahví, které byly zbytky olejů nebo jiných hořlavých kapalin záměrně využívány jako improvizovaný podpal. V lidovém slovníku se pro tento jev vžil ironický výraz ostravská raketa, který odkazoval na prudké vzplanutí a silný kouř. Šlo o období, kdy třídění odpadu teprve začínalo, informovanost o zdravotních dopadech byla nízká a část domácností se potýkala s energetickou nejistotou. Dnes je tato praxe vnímána jako nebezpečná a nepřijatelná, především kvůli uvolňování toxických látek v neřízených podmínkách do ovzduší.