Více času na podstatné
Tiché proudy, velké změny: Vodík jako motor transformace
Představte si Babiččino údolí: klikatá cestička, pole, lesy a potok, který vše spojuje do živého celku. Přesně tak by se dalo vnímat i moderní „vodíkové údolí“ – území, kde se propojuje výroba, skladování, distribuce a spotřeba vodíku do jednoho funkčního systému, a kde jednotlivé sektory, jako doprava, průmysl a energetika, vzájemně spolupracují. Stejně jako v babiččině údolí každý potok, strom a louka má svůj účel, tak i komponenty vodíkového údolí dohromady vytvářejí laboratoř dekarbonizace s praktickým dopadem na regionální i národní úroveň.
Evropská unie si stanovila ambiciózní cíl: do roku 2030 provozovat 400 MWe elektrolyzérů, které se stanou páteří výroby čistého vodíku. Tento cíl má významný dopad i pro české prostředí, kde se již taková první údolí formují. V Ústeckém kraji stojí projekt na spolupráci s největším domácím spotřebitelem vodíku – společností Unipetrol, Moravskoslezský kraj se může pochlubit dynamickým vodíkovým klastrem, který vznikl podpisem memoranda šestnácti firem a dnes sdružuje přes třicet členů pokrývajících celý hodnotový řetězec. Karlovarský region těží z blízkosti německých přeshraničních projektů a nabízí platformu pro mezinárodní spolupráci.
Vodíková údolí však nejsou jen o technice. Klíčovou roli hraje schopnost propojit podniky, výzkumné instituce a veřejnou správu. Tento model spolupráce, označovaný jako „triple helix“, je v pokročilejších fázích rozšiřován o aktivní zapojení veřejnosti – vzniká tzv. „quadruple helix“. Jen propojení všech čtyř aktérů zajistí, že vodíková ekonomika nebude závislá na krátkodobých dotacích, ale bude růst organicky a stát se funkční alternativou k fosilním palivům.
Vodík dnes už není jen jeden „vodík“, ale existuje několik jeho druhů, které se liší způsobem výroby, environmentálním dopadem a možnostmi využití. Šedý vodík, nejrozšířenější typ, se vyrábí z fosilních paliv. Tento typ vodíku se využívá hlavně v průmyslových procesech, například při výrobě amoniaku nebo v rafineriích, kde je čistý vodík nezbytný. Modrý vodík vzniká stejným procesem, ale s odchytáváním a ukládáním CO₂ do geologických vrstev. Zelený vodík, který se považuje za klíčový pro dekarbonizaci, se vyrábí elektrolyzéry využívajícími energii z obnovitelných zdrojů, jako jsou větrné a solární elektrárny, k rozkladu vody na vodík a kyslík, a jeho produkce je prakticky bezemisní. Vedle těchto hlavních typů se objevují i méně běžné varianty, například tyrkysový vodík nebo růžový či fialový vodík, které využívají jadernou energii pro elektrolytickou výrobu.
Metodický dokument, který vznikl s cílem podporovat budování těchto projektů, nabízí konkrétní doporučení pro rozvoj vodíkové ekonomiky. Obsahuje například analýzu možností přeshraniční a meziregionální spolupráce, doporučení pro plánování infrastruktury a strategie pro propojení výroby s lokální poptávkou. Zdůrazňuje, že ekonomická udržitelnost je klíčová – výroba vodíku musí být konkurenceschopná, efektivní a propojená s reálnými potřebami průmyslu i dopravy. Jinak hrozí, že ambiciózní projekty zůstanou pouze krátkodobými experimenty.
Kromě toho dokument upozorňuje na význam technologických inovací, například využití zeleného vodíku z obnovitelných zdrojů, efektivní integraci bateriových systémů a digitalizaci řízení výroby a distribuce. Zdůrazňuje také vzdělávací rozměr – informování veřejnosti a průmyslu o možnostech vodíku jako čisté energie je nezbytné pro dlouhodobou akceptaci a úspěch těchto projektů.
Dokument sám sebe označuje za „živý materiál“, který bude průběžně doplňován a aktualizován na základě praktických zkušeností. To je zásadní, protože žádná metodika nemůže předem předvídat všechny překážky i příležitosti, které se objeví při provozu vodíkových údolí. Obsahuje rovněž doporučení pro implementaci pilotních projektů, hodnocení jejich dopadu na lokální ekonomiku a životní prostředí a postupy pro zapojení lokálních komunit do rozhodování.
Dokument ke stažení: