TOP 5 evropských energetických nesmyslů

Evropská energetická politika je z větší části směska projektů, které jsou zaprvé drahé a za druhé směřují k cíli, který je nesmyslný. Na první místo lze bez váhání umístit tzv. Roadmap neboli "Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050". Jde o plán snížení emisí CO2 o 80 procent v roce 2050. V hrubém nástinu z března 2011 fakticky znamená nikoliv změnu některých evropských politik, ale změnu fungování ekonomiky jako celku včetně životního stylu lidí. Nesmyslem číslo dvě jsou dotace obnovitelným zdrojům energie a biopaliv. Velikost dotací je ohromující. Byť celkově je zatím nikdo nespočítal, bude se jednat o desítky procent HDP - jen v ČR dosahuje současná hodnota stávajících závazků zhruba pětinu HDP - a bude hůř. Obdobně jsou na tom i jiné země. Přitom podíl obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny sice roste, ale vzhledem k investicím nikoliv závratným tempem. V důsledku jejich podpory rostou náklady na elektřinu pro konečného spotřebitele na desítky let dopředu, ztěžuje se možnost řízení sítí a zejména jsou podporovány technologie, které nemá smysl podporovat - jestliže ani po dvaceti letech podpor nejsou schopny se na trhu prosadit samy, pak proč na ně vyhazovat peníze. Číslem tři je plynovod Nabucco a číslem čtyři Projekt DESERTEC-EUMENA. Posledním nesmyslem je vlastně ne-projekt. Tedy něco, co není, ačkoliv by být mělo a mohlo. Tím je neexistující těžba břidlicových plynů. Celý článek naleznete ZDE.

Zdroj: Liberální institut

Autor: Miroslav Zajíček