Ty dotace nám nejdou. NKÚ si tentokrát přináší z lesů košík plný hořčáků

Když se v podzimních mlhách les tiše nadechuje, listy zlátnou a krajina se chystá k zimnímu spánku, vypadá to, že příroda má všechno v pořádku. Jenže v hospodaření s penězi, které mají českým lesům pomáhat, vládne spíš chaos než klid. Nejvyšší kontrolní úřad nyní zveřejnil závěr, který připomíná, že i v zemi s bohatou lesnickou tradicí se dá zabloudit mezi papíry, paragrafy a dotacemi tak, že i ten nejhlubší hvozd by byl přehlednější. 

Za dekádu mezi lety 2014 a 2024 stát vynaložil na podporu lesnictví impozantních 32,7 miliardy korun. To by mohlo být číslo, které by dalo českým lesům novou sílu — kdyby ovšem tyto prostředky skutečně naplnily svůj účel. Jenže realita působí jako rozmočený papír plný ztracených plánů: ze sedmnácti úkolů, které si ministerstvo samo stanovilo v Aplikačním dokumentu ke Koncepci státní lesnické politiky do roku 2035, se v termínu podařilo splnit jen osm. Zbylé se táhly, zpožďovaly, nebo prostě zmizely v byrokratické mlze. A tak i klíčová priorita — zalesňování a zakládání nových lesů — skončila neslavně: z plánovaných 920 hektarů se podařilo osázet pouhých 215, tedy necelou čtvrtinu. Zbytek zůstal na papíře.

NKÚ v této souvislosti mluví o zásadním selhání strategického řízení Ministerstva zemědělství. Dokumenty, které měly být kompasem pro obnovu českých lesů, postrádají základní orientační body. Koncepce 2035 ani Strategie 2030 neobsahují jasné cílové stavy, měřitelné ukazatele ani propočty, kolik bude dosažení stanovených cílů stát. Ministerstvo tak, řečeno slovy kontrolorů, nedokáže samo vyhodnotit, kam vlastně směřuje. Chybí i systém průběžného vyhodnocování – jakýsi „monitorovací přístroj“ českého lesnictví, bez kterého se nedá poznat, zda kroky vedou kupředu, nebo do slepé uličky.

V praxi se tato strategická slepota promítla do nešťastného rozhodnutí, které NKÚ označuje za zlomový moment. Ministerstvo mělo možnost čerpat prostředky z Evropské unie na podporu adaptace lesních ekosystémů na klimatickou změnu – program byl dokonce schválen Evropskou komisí, tedy připraven ke startu. Jenže místo aby využilo unijní peníze, rozhodlo se MZe financovat program výhradně z českého rozpočtu. Když pak přišly škrty a úsporná opatření, program byl bez náhrady zrušen. V době, kdy sucho a kůrovec ničí lesy po tisících hektarech, tak stát odstavil jeden z mála projektů, které měly zvyšovat jejich odolnost.

Kontrola ukázala i na problémy v samotné administraci dotačních peněz. Státní zemědělský intervenční fond, jenž má být garantem správnosti a kontroly, schválil a vyplatil tři projekty za 9,71 milionu korun v rozporu s pravidly Programu rozvoje venkova. Ministerstvo totiž chybně nastavilo lhůty pro podávání žádostí o dotace po povodních — o celý rok delší, než určoval evropský dokument. Výsledkem byly neoprávněné platby. Další dva projekty v hodnotě téměř deseti milionů korun pak SZIF zaplatil nehospodárně: šlo o rekonstrukce lesních cest, které se z oprav poškození změnily na luxusní přestavby s navýšením technických parametrů. Z dotací určených na odstranění povodňových škod se tak fakticky zaplatily investice, které s povodněmi neměly nic společného.

Ani státní podnik Lesy České republiky nevyšel z kontroly s čistým štítem. NKÚ zjistil, že tři z dvanácti prověřovaných projektů byly účelné jen omezeně. Typickým příkladem jsou suché retenční nádrže: původní plán počítal se sedmnácti stavbami, které měly zadržovat vodu a chránit krajinu před přívalovými srážkami. Nakonec se jich postavilo dvanáct na papíře a pouze čtyři v realitě. Z nich dvě jsou dnes zarostlé náletovými dřevinami a neplní svůj účel. Retenční kapacita celého projektu se smrskla na necelou polovinu původního záměru. NKÚ proto hodnotí tyto investice jako účelné jen částečně — a opět se ukazuje, že i dobré nápady mizí v nedokončených realizacích.

Zpráva dále konstatuje, že resort dlouhodobě neplní ani vlastní harmonogramy a úkoly. Dílčí plnění v Aplikačním dokumentu se často posouvala o měsíce či roky. Například strategie výzkumu a inovací v lesnictví, která měla vzniknout už v roce 2021, nebyla nikdy dokončena, protože ministerstvo ji vyhodnotilo jako „neefektivní“. Jiné cíle, třeba úprava legislativy ve stavebnictví pro větší využití dřeva, se protahovaly až do roku 2024. Lesnická politika se tak spíš než podle plánu vyvíjí podle okolností – a často se zastaví tam, kde je to zrovna jednodušší.

Kontroloři NKÚ se pozastavili i nad naplňováním environmentálních závazků. Opatření zaměřená na biodiverzitu a ochranu genetických zdrojů lesních dřevin využila jen 15,5 % plánovaných prostředků. Zjednodušeně řečeno, peníze na ochranu přírody zůstaly v šuplíku, zatímco lesy dál čelí suchu, erozi a kůrovci. Na papíře se Česká republika hlásí k evropské Lesní strategii 2030 a k Zelené dohodě pro Evropu, v praxi však odkládá konkrétní kroky, které by tyto závazky naplnily.

Aby byl obraz úplný, je třeba dodat, že Ministerstvo zemědělství porušilo i závazné principy tvorby veřejných strategií, které vyplývají z metodiky Ministerstva pro místní rozvoj. NKÚ dospěl k závěru, že tím ministerstvo porušilo i ustanovení zákona o zřízení ministerstev. Z hlediska řízení veřejné správy jde o vážné pochybení – resort nepracuje s daty, nevyhodnocuje dopady svých kroků a neplní úkoly uložené vládou. Jinými slovy, neví, jak se mu daří hospodařit s miliardami, které spravuje.

Když tedy NKÚ ve svém závěru shrnuje celkový stav, obraz je až bolestně jasný. Z 32 miliard korun, které měly pomoci českým lesům růst a sílit, zůstaly spíše útržky neefektivních programů, zrušené projekty, byrokratická spleť a nevyužité šance. Chybí koncepce, koordinace i odpovědnost. Lesy, které měly být odolnější vůči klimatické změně, zůstávají zranitelné, a dotace, které měly být nástrojem obnovy, se mění v symbol neefektivity. České lesnictví tak připomíná houbaře, který vyrazí s velkým košíkem, ale vrací se s hrstí hořčáků. Na první pohled vypadají pevně a slibně, ale po ochutnání zůstane v ústech jen hořká chuť.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 24/16 (pdf, 785 kB)