Urban: Anti-průmyslový zákon se odkládá

Lidé mají právo nejen na zdravé životní prostředí, ale musí také něco jíst a být z něčeho živi. Mezi oběma potřebami musí být rovnováha. Proto je Milan Urban rád, že příprava tak zvaného anti-fosilního zákona odkládá. Podle něj víc než zákony, které zakazují, potřebujeme zákony, které pomáhají tvořit, podpoří rozvoj nových technologií s vysokou přidanou hodnotou, které ze své podstaty vykazují vyšší vstřícnost k životnímu prostředí.

Asi všichni se shodneme na jednoduché věci. Ochrana zdraví, ochrana lidí i přírody, jsou nutností a přímo povinností každého soudného člověka i politika. Beru ji za svou.

Jenže lidé mají právo nejen na zdravé životní prostředí, musí také něco jíst, z něčeho být živi. Mezi oběma potřebami musí být rovnováha. Proto jsem rád, že ministr životního prostředí Richard Brabec uznal, že příprava tak zvaného anti-fosilního zákona není ve stavu, aby jej bylo možné racionálně dokončit v tomto volebním období.

Plošný zákon, který měl v zájmu boje s globálním oteplováním a proti oxidům uhlíku snížit spotřebu fosilních paliv, by se primárně přenesl opět a především na český průmysl a ohrozil jeho konkurenční schopnost. Podíl České republiky na světových emisích CO2 je pouhých 0,31 procenta. Další razantní snížení tohoto podílu by nás stálo miliardy korun a celkové snížení produkčního potenciálu české ekonomiky i životní úrovně obyvatel.

Česká republika je schopna i bez antifosilního zákona úspěšně snižovat svoji závislost na fosilních palivech, a dělá to dokonce v předstihu. V pořadu 20 minut Radiožurnálu to včera řekl ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO). Ministr také řekl, že zákon vyjednával dlouho i s tripartitou, protože jednou z podmínek bylo získat její souhlas. Ukázalo se ale podle něj, že by ČR měla zákon, který by svoji roli začal plnit až po roce 2030. Do roku 2030 je ČR podle Brabce jednoznačně vázána evropskými závazky, k nimž se přihlásila v klimatickém balíčku. Do té doby musí snížit emise oxidu uhličitého oproti roku 1990 minimálně o 40 procent. „Přesná čísla ještě nemáme, ale očekáváme, že snížení v loňském roce bude už kolem 39 %,“ dodal ministr.

Nemám pocit, že takový postup je rozumný a že je správné tuto cenu za náš malý příspěvek k tání ledovců zaplatit.

Mám jinou představu – řekl bych „strategickou“. Potřebujeme připravit mechanismus finančních pobídek, jejichž výsledkem bude čistší, energeticky méně náročná a k okolí ohleduplnější výroba. Potřebujeme projekty, které rozšíří či alespoň zachovají produkci, avšak při zásadně lepších ekologických parametrech.

Jednou už jsme něco podobného dokázali: za vlády Miloše Zemana na přelomu tisíciletí jsme zvládli dostat do naší země obrovský produkční potenciál. Při stejném úsilí bychom nyní mohli tento potenciál přeměnit směrem k ekologické šetrnosti.

První vlaštovky nových inovací už se rodí – oceňuji snahu města Brno získat pro Českou republiku převratný dopravní vynález Hyperloop, který nejen zkrátí čas jízdy mezi Prahou a moravskou metropolí na pár minut, ale má být poháněn výhradně sluneční energií. Oceňuji snahu ústeckých aktivistů získat pro ČR jiný projekt amerického vizionáře Elona Muska – továrnu na baterie pro elektromobily Tesla. Potřebujeme ale jít ještě dál.

Víc než zákony, které zakazují, potřebujeme zákony, které pomáhají tvořit. Potřebujeme zásahy do daňového systému, které pomohou novým technologiím s vysokou přidanou hodnotou, tedy takovým, které ze své podstaty vykazují vyšší vstřícnost k životnímu prostředí. Lze sáhnout do odpisových pravidel a také jimi tato nová technologická řešení podpořit, lze upravit pravidla působení Czechinvestu, který investory vyhledává.

To je skutečně správná cesta. Zlepšit životní prostředí, ale zachovat či zlepšit životní úroveň.

Anti-fosilní zákon směřoval k tomu, že by došlo k deindustrializaci naší země. To mimochodem leckde zkusili. A výsledkem je, že zatímco naše nezaměstnanost je na minimu, v řadě států Evropské unie dosahuje obrovských hodnot. Ale co je horší – nezaměstnanost mezi mladými je až čtyřicetiprocentní. Služby jsou skvělá věc, ale má to své hranice. Je dobře, že se tyto hranice nechystáme překročit.

P.S.: Nový americký prezident oznámil své rozhodnutí přehodnotit závazky USA plynoucí z Pařížského protokolu. V tom případě ale celý protokol ztrácí význam a svět se musí nasměrovat k jiným formám postupu při ochraně životního prostředí. Což je výzva, kterou bychom měli vzít za svou.

Autor/zdroj: Milan Urban / Blog iDNES.cz