Více času na podstatné
Velká změna pro textilní odpad za 1,5 miliardy korun je na stole. Jako první přinášíme podrobnosti novely
Obce dnes zajišťují oddělený sběr textilu na vlastní náklady. To se má zásadně změnit. Připravovaná novela odpadové legislativy zavádí rozšířenou odpovědnost výrobců také pro textilní a obuvnické výrobky. Náklady na sběr, svoz, třídění a další zpracování mají postupně přejít na výrobce, kteří budou své povinnosti plnit prostřednictvím jediného celostátního kolektivního systému. Nová pravidla přitom zasáhnou nejen výrobce, ale také obce, internetové prodejce, provozovatele online platforem i další články dodavatelského řetězce. Změní se financování textilního odpadu, organizace sběrné sítě i pravidla pro přeshraniční přepravu použitých oděvů.
Novela zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, a zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, představuje poměrně rozsáhlý zásah do dosavadního systému nakládání s textilem a obuví. Jejím hlavním cílem je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/1892 ze dne 10. září 2025, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech. Evropská úprava zavádí povinný systém rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), tedy princip, podle něhož výrobce nese také finanční a organizační odpovědnost za výrobek poté, co se stane odpadem.
V českém právním prostředí přitom EPR dávno není neznámým nástrojem. Zákon o výrobcích s ukončenou životností jej uplatňuje u elektrozařízení, baterií a akumulátorů, pneumatik a vozidel. Samostatné systémy fungují také pro obaly a vybrané jednorázové plastové výrobky. Textil a obuv však dosud podléhají především obecné odpadové legislativě. Právě tuto mezeru má novela odstranit.
Důležitým impulzem je vývoj samotného textilního a obuvnického průmyslu. Jde o odvětví s vysokou spotřebou primárních surovin a značnými environmentálními dopady. Výraznou roli v tomto vývoji sehrává produkce levného oblečení, rychlá móda a její ještě rychlejší podoba označovaná jako ultra fast fashion. Kratší doba používání výrobků, vysoké objemy produkce a omezené možnosti recyklace vytvářejí rostoucí množství odpadu. Dosavadní systém přitom přenášel podstatnou část nákladů na jeho oddělený sběr a další nakládání na obce.
Změna má přinést především přesun finanční odpovědnosti k výrobcům. Současně má posílit opětovné použití, opravy, recyklaci a rozvoj zpracovatelských kapacit. Evropská směrnice přitom stanovuje rámec, zatímco český návrh volí konkrétní organizační model, který bude mít pro fungování celého systému zásadní význam.
Jeden kolektivní systém pro celou republiku
Nejvýraznější konstrukční změnou je zavedení jediného kolektivního systému pro textilní a obuvnické výrobky s výlučnou působností na celém území České republiky. Výrobci nebudou mít možnost vybírat mezi několika konkurenčními provozovateli ani plnit své povinnosti individuálně. Všichni budou muset uzavřít písemnou smlouvu s jedním oprávněným provozovatelem, který zajistí organizaci sběru, financování a další nakládání s odpadními výrobky.
Předkladatel tento model odůvodňuje potřebou soustředit odpovědnost za celostátní systém do jedné organizace, zjednodušit administrativu, sjednotit evidenci a zajistit transparentní financování. Argumentuje také zkušenostmi z České republiky a dalších evropských zemí, podle nichž větší počet kolektivních systémů nemusí automaticky znamenat vyšší efektivitu. Jediný provozovatel má současně vykonávat činnost jako službu obecného hospodářského zájmu (SOHZ). Jeho oprávnění vydá Ministerstvo životního prostředí.
Zvolená konstrukce má oporu také v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 10. července 2025 ve věci C-254/23 Interzero. Soudní dvůr v něm připustil možnost vnitrostátního modelu monopolní organizace pro kolektivní plnění rozšířené odpovědnosti výrobce, pokud jsou splněny stanovené podmínky. Patří mezi ně neziskový charakter činnosti, účinná veřejnoprávní kontrola, reprezentativní zastoupení výrobců, ochrana před střetem zájmů a zákaz vertikálního propojení s podniky působícími ve sběru a zpracování odpadu.
Tomu odpovídají také požadavky na samotného žadatele o oprávnění. Provozovatel musí mít právní formu akciové společnosti a jeho akcionáři musí v souhrnu reprezentovat více než 50 % hmotnosti textilních výrobků a výrobků souvisejících s textilem uváděných na český trh a současně více než 50 % hmotnosti dotčených obuvnických výrobků. Tento podíl musí být zachován i po získání oprávnění. Pokud provozovatel přestane podmínku splňovat, ministerstvo mu uloží nápravné opatření.
Výlučné postavení jediného provozovatele má být vyváženo poměrně rozsáhlými požadavky na jeho fungování. Vedle veřejného dohledu návrh počítá také s povinností zveřejňovat informace o hospodaření, nákladech, smlouvách a výběru dodavatelů. Provozovatel bude v příslušném rozsahu povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Veřejnost tak má získat možnost kontrolovat, jakým způsobem jsou využívány prostředky vybrané od výrobců.
Zajímavým prvkem je rovněž finanční rezerva. Pro kolektivní systémy se u většiny vybraných výrobků, včetně textilu a obuvi, stanovuje minimální výše rezervy na úrovni 25 % celkových nákladů za předcházející účetní období. Rezerva musí být vytvořena během pěti let a následně udržována po celé účetní období. Jejím účelem je zajistit kontinuitu poskytovaných služeb a finanční stabilitu systému.
Sběrná síť využije obecní infrastrukturu
Základem nového systému se stane již existující obecní infrastruktura. Od 1. ledna 2025 mají obce povinnost zajišťovat místa pro oddělené soustřeďování textilního odpadu. Dosud však tuto činnost financovaly ze svých rozpočtů. Novela počítá s tím, že právě tato síť bude tvořit základ budoucího systému zpětného odběru a její provoz bude financován prostřednictvím kolektivního systému.
Provozovatel bude povinen uzavřít smlouvu o spolupráci s každou obcí, která projeví zájem. Za uzavření smlouvy nebude smět požadovat žádnou úhradu a podmínky spolupráce musí být pro jednotlivé obce obdobné. Smluvní zapojení obcí má přitom přímou návaznost na požadovanou hustotu sběrné sítě.
Konečným cílem je pokrytí nejméně 90 % obcí České republiky a současně území, na němž žije nejméně 90 % obyvatel. Oba požadavky musí být splněny současně. Vedle samotného počtu obcí a obyvatel se bude posuzovat také dostatečná četnost sběrných míst a jejich dostupnost z hlediska přiměřené docházkové vzdálenosti s ohledem na rozmístění sídel.
Provozovatel nebude muset vybudovat celou síť okamžitě. Návrh stanovuje postupné milníky. Do šesti měsíců od právní moci rozhodnutí o udělení oprávnění musí smluvně zajistit pokrytí alespoň 50 % obcí a obyvatel, do devíti měsíců nejméně 75 % a do dvanácti měsíců požadovaných 90 %. Ještě před vydáním oprávnění přitom musí žadatel prokázat, že má smluvně zajištěnou síť pokrývající alespoň 25 % obcí a současně 25 % obyvatel.
Obecní infrastruktura nebude jedinou možností, jak odpadní textil a obuv odevzdat. Další místa zpětného odběru mohou vznikat u posledních prodejců nebo jiných osob, včetně subjektů sociální ekonomiky. Ty mají v systému významné postavení, protože se již dnes podílejí na sběru, třídění a opětovném použití textilních výrobků. Návrh počítá s jejich zapojením také do nového systému.
Pro spotřebitele má být podstatné především to, že odpadní oděvy a obuv bude možné odevzdávat bez ohledu na značku výrobku, datum jeho uvedení na trh nebo místo nákupu. Zpětný odběr musí být bezplatný a nebude podmíněn nákupem nového výrobku. Vedle smluvně zapojených míst obecního systému bude možné využívat také další místa zpětného odběru. Pokud obec ještě nebude smluvně zapojena do kolektivního systému, návrh zachovává možnost předání odpadu na místo, které obec určila pro jeho oddělené soustřeďování.
Důležitá je také otázka vlastnictví sebraného odpadu. U textilu a obuvi předaných na místo zpětného odběru zařazené do obecního systému se vlastníkem stane obec. To se liší od dosavadního modelu u elektrozařízení, baterií nebo pneumatik, kde vlastnictví přechází na výrobce či provozovatele kolektivního systému. Textil a obuv tak zůstanou v obecním odpadovém režimu a budou se nadále započítávat do příslušných evidencí a ohlašování podle zákona o odpadech.
Výrobci zaplatí i za textil ve směsném odpadu
Finanční odpovědnost výrobců se bude vztahovat na celý řetězec nakládání s odpadními výrobky. Zahrne zpětný odběr, přepravu, třídění, zpracování, využití i případné odstranění. Zpracování budou moci provádět pouze oprávnění provozovatelé zařízení určených k nakládání s odpady.
Výrobci budou prostřednictvím kolektivního systému přispívat také na náklady obcí spojené s textilními a obuvnickými výrobky, které skončí ve společných nádobách na směsný komunální odpad. Kolektivní systém tak bude hradit také jejich soustřeďování, přepravu a zpracování.
Provozovatel bude pro různé velikostní skupiny obcí zjišťovat průměrné skutečné a účelně vynakládané náklady. Obce mu budou povinny poskytnout potřebné údaje. Výpočet úhrady musí odpovídat skutečným a účelně vynaloženým nákladům a jeho metodika bude zveřejněna na internetových stránkách provozovatele. Aktualizovat se bude pravidelně, nejméně jednou ročně, s přihlédnutím k vývoji cen v České republice.
Toto řešení může mít pro obecní rozpočty značný význam. Podle údajů uvedených v důvodové zprávě dosahovaly náklady obcí na sběr odpadního textilu a obuvi v roce 2025 přibližně 60 milionů korun. Pro rok 2026 se očekávají ještě vyšší výdaje. Po zavedení EPR má být podstatná část těchto nákladů přenesena na výrobce. Konkrétní výše úhrad se bude odvíjet od skutečných nákladů jednotlivých velikostních skupin obcí a nastavené metodiky.
Nové povinnosti výrobců a internetových prodejců
Povinnosti se nebudou týkat pouze podniků, které oděvy nebo obuv fyzicky vyrábějí. Dopadnou také na podnikatele, kteří si výrobky nechávají navrhnout či vyrobit a uvádějí je na trh pod vlastní značkou, na dodavatele výrobků pod vlastní značkou i na subjekty, které výrobky nabývají z jiného státu a uvádějí je na český trh. Zahrnuti budou také zahraniční podnikatelé, kteří prostřednictvím prodeje na dálku dodávají výrobky přímo konečným uživatelům v České republice.
Z působnosti návrhu jsou naopak vyňati podnikatelé uvádějící na trh použité výrobky posouzené jako vhodné k opětovnému použití, výrobky vyrobené z použitých nebo odpadních výrobků či jejich částí a také podnikající fyzické osoby vyrábějící výrobky na zakázku v rámci příslušného živnostenského oprávnění. Výjimky tak zohledňují opětovné použití, využívání již existujících materiálů a specifickou povahu zakázkové výroby.
Věcný rozsah výrobků určuje nová příloha č. 8 zákona prostřednictvím kódů. Zahrnuje zejména textilní výrobky pro domácnost, oděvy a oděvní doplňky z textilu pro domácí i další použití a rovněž vymezené skupiny obuvi a oděvů či doplňků, jejichž hlavní složkou není textil. Pro výrobce bude proto důležité správné zařazení konkrétních výrobků podle celního sazebníku. Povinnosti se totiž budou vztahovat na výrobky vymezené přílohou, nikoli automaticky na veškeré zboží, které lze v běžné řeči označit za textil nebo obuv.
Výrobci budou muset být zapsáni v Seznamu výrobců vedeném ministerstvem. Registrace se bude vztahovat také na příslušné kódy výrobků a bude sloužit k identifikaci povinných osob i ke kontrole plnění jejich zákonných povinností. U výrobců, kteří budou plnit všechny povinnosti kolektivně, zajistí zápis provozovatel kolektivního systému. Ten bude mít povinnost vložit příslušné údaje do seznamu nejpozději do 30 dnů od uzavření smlouvy o kolektivním plnění.
Výrobci budou zároveň povinni poskytovat konečným uživatelům informace o předcházení vzniku odpadu, udržitelných spotřebních zvyklostech, správné péči o výrobky, možnostech oprav a opětovného použití i o dostupných místech zpětného odběru. Informace se mají týkat také environmentálních, zdravotních a sociálních dopadů výroby a spotřeby textilu a obuvi, včetně dopadů rychlé módy, recyklace a nevhodného odstraňování výrobků. Výrobci je budou muset zajišťovat na vlastní náklady prostřednictvím elektronické komunikace, informačních kampaní, vzdělávacích programů, komunitních aktivit, informačních tabulí a dalších komunikačních kanálů. Informace budou poskytovány v českém jazyce.
Zvláštní pozornost návrh věnuje internetovému obchodování. Provozovatelé online platforem budou moci zprostředkovávat prodej dotčených výrobků českým spotřebitelům pouze tehdy, pokud od příslušných výrobců získají informace o jejich registraci v Seznamu výrobců, evidenční číslo a samoosvědčení, tedy vlastní prohlášení výrobce, že bude nabízet pouze výrobky, u nichž řádně plní zákonné povinnosti. Zároveň budou muset s využitím údajů v registru vynaložit maximální úsilí k ověření správnosti, úplnosti a aktuálnosti těchto informací.
Obdobné povinnosti se budou vztahovat také na poskytovatele logistických služeb, kteří pro internetové obchodníky zajišťují například skladování zboží, přípravu a balení zásilek nebo jejich expedici. Pokud při kontrole údajů předaných výrobcem zjistí nedostatky, budou ho muset vyzvat k jejich opravě, doplnění či aktualizaci. Jestliže výrobce nápravu nezajistí, poskytovatel bude povinen pozastavit služby související s nabídkou dotčených výrobků českým zákazníkům. Nová pravidla tak dopadnou nejen na samotné prodejce a digitální tržiště, ale také na logistické společnosti, které se podílejí na vyřizování internetových objednávek.
Použité oblečení pod přísnější kontrolou
Samostatnou oblastí návrhu je přeshraniční přeprava použitých textilních a obuvnických výrobků. Právě zde se dlouhodobě setkává obchod s použitým zbožím s problematikou odpadového hospodářství. Zásilky deklarované jako použitelné oděvy totiž mohou ve skutečnosti obsahovat značný podíl výrobků, které již odpadem jsou.
Novela proto stanovuje povinnost držitele při přepravě použitých textilních výrobků, výrobků souvisejících s textilem a obuvi do České republiky, z ní nebo přes její území prokázat na výzvu celního úřadu nebo České inspekce životního prostředí, že přepravované výrobky nejsou odpadem. K dispozici bude muset mít příslušné doklady, dokumentaci ke každému balíku a prohlášení, že výrobky nejsou odpadem.
Požadovaná dokumentace má zahrnovat například kopii daňového dokladu, pokud je držitel plátcem daně z přidané hodnoty, a kopii smlouvy o převodu vlastnictví s uvedením, že výrobky jsou určeny k přímému opětovnému použití a jsou k tomuto účelu vhodné. U jednotlivých balíků bude třeba doložit také informace o provedeném třídění nebo přípravě k opětovnému použití a identifikovat osobu, která za tyto činnosti odpovídala.
Důležitá bude rovněž ochrana výrobků při přepravě, nakládce a vykládce. Použité oděvy a obuv musí být vhodně zabaleny a uspořádány tak, aby nedošlo k jejich poškození a byla zachována jejich kvalita. Pokud držitel neprokáže, že výrobky nejsou odpadem, nebo nezajistí jejich ochranu před poškozením, budou se podle návrhu považovat za odpadní výrobky a jejich přeprava za nedovolenou přepravu odpadů.
Toto ustanovení má praktický význam zejména pro subjekty zabývající se sběrem, tříděním a obchodem s použitým textilem. Zvyšuje nároky na dohledatelnost původu a stavu přepravovaného zboží a současně má omezit situace, kdy se odpad deklaruje jako použitelné zboží určené k dalšímu prodeji.
Neprodané výrobky a transparentnost systému
Nová právní úprava počítá také se sledováním neprodaných textilních a obuvnických výrobků. Provozovatel kolektivního systému bude muset ve svých pravidelných výstupech samostatně vykazovat neprodané výrobky, množství výrobků předaných k opětovnému použití a množství zpětně odebraných odpadních výrobků.
Zveřejňované údaje mají zahrnovat také dosažené úrovně opětovného použití, přípravy k opětovnému použití a recyklace. Samostatně se bude sledovat recyklace vláken na nová vlákna, jiné využití, odstranění a vývoz použitých výrobků vhodných k opětovnému použití i odpadních výrobků. Údaje budou zveřejňovány nejméně jednou ročně, s výjimkou informací tvořících obchodní tajemství.
Významnou součástí systému bude také pravidelné vyhodnocování účinnosti odděleného sběru. Provozovatel bude jednou za pět let zjišťovat podíl textilních a obuvnických výrobků ve směsném komunálním odpadu a výsledky předá ministerstvu. První takové zjištění musí provést do 31. prosince 2029. Získané informace poslouží k vyhodnocení fungování sběrné sítě a případným změnám podmínek oprávnění, například pokud jde o hustotu sběrných míst nebo rozsah informačních kampaní.
Provozovatel bude mít také povinnost podporovat předávání výrobků k opětovnému použití v rámci předcházení vzniku odpadu. Spolupracovat má s obcemi, subjekty sociální ekonomiky a dalšími provozovateli míst, kde lze použité výrobky předat k dalšímu využití. Smyslem je posílit cestu oděvů a obuvi k dalšímu užívání ještě předtím, než se stanou odpadem.
Návrh pamatuje také na případ, kdy by jediný provozovatel kolektivního systému přišel o své oprávnění. Ministerstvo bude moci vydat přechodné oprávnění jiné právnické osobě, která dočasně zajistí kontinuitu sběru, smluvních vztahů, evidence a financování. Přechodné oprávnění bude možné udělit nejdéle na 18 měsíců a v případě potřeby prodloužit maximálně o dalších 12 měsíců. Tento mechanismus má zabránit přerušení fungování celostátního systému.
Systém za 1,5 miliardy korun ročně
Důvodová zpráva odhaduje celkový roční rozpočet kolektivního systému přibližně na 1,51 miliardy korun. Peníze mají směřovat především na sběr, třídění, přepravu a zpracování odpadního textilu a obuvi, ale také na podporu oprav a opětovného použití, informační a osvětovou činnost a výzkum a vývoj.
Počáteční náklady na založení kolektivního systému se odhadují na 30 až 35 milionů korun. Další investice si vyžádá vytvoření informačního systému, jejichž výše se podle technického řešení může pohybovat v řádu nižších desítek milionů korun. Financování celého provozu má být zajištěno příspěvky výrobců.
Pro podnikatelské prostředí to znamená nové finanční i administrativní povinnosti. Výrobci budou muset zajistit registraci, evidenci a ohlašování údajů o výrobcích uváděných na trh a hradit příspěvky kolektivnímu systému. Jejich konkrétní výše bude souviset s náklady na zajištění jednotlivých činností a s množstvím výrobků uváděných na trh.
Důvodová zpráva očekává, že část těchto nákladů se může promítnout do konečných cen oděvů a obuvi. Podle odhadů uvedených v hodnocení dopadů regulace by však mělo jít o marginální navýšení v řádu jednotek korun na výrobek. Jde samozřejmě o odhad, jehož skutečné naplnění bude záviset na nastavení příspěvků a ekonomických podmínkách jednotlivých segmentů trhu.
Předkladatel předpokládá také pozitivní dopady na podnikatelské prostředí. Financování systému může podpořit rozvoj sběrné a třídicí infrastruktury, recyklačních kapacit, nových technologií a obchodních modelů založených na opětovném použití. Nové příležitosti se očekávají také v oblasti oprav, třídění a technologického zpracování textilních materiálů.
Významný bude rovněž dopad na veřejné rozpočty. Ministerstvo životního prostředí počítá s posílením personálních kapacit o dvě pracovní místa s ročními náklady přibližně 2,5 milionu korun. CENIA má získat jedno nové pracovní místo s ročními náklady kolem 1,1 milionu korun. Největší personální posílení se předpokládá u České inspekce životního prostředí, a to o 10 až 23 pracovníků. Roční náklady se odhadují na 9,5 až 16,8 milionu korun. Úpravy informačních systémů veřejné správy, zejména ISOH2 a ISPOP, mají jednorázově stát přibližně 1,3 milionu korun.
Za neplnění povinností sankce nebudou malé
Nové povinnosti budou doprovázeny také odpovídajícími sankcemi. Novela rozšiřuje skutkové podstaty přestupků výrobců, provozovatele kolektivního systému i dalších právnických a podnikajících fyzických osob. U nově doplněných přestupků výrobců se počítá s horní hranicí pokuty jeden milion nebo pět milionů korun podle charakteru porušení povinnosti. U provozovatele kolektivního systému může pokuta dosáhnout až deseti milionů korun.
Zvláštní sankční režim se vztahuje na poskytovatele online platforem. Za porušení stanovených povinností jim může být uložena pokuta až do výše šesti procent ročního celosvětového obratu za poslední ukončené účetní období. Kontrolní pravomoci budou rozděleny zejména mezi Českou inspekci životního prostředí, Českou obchodní inspekci a celní úřady.
Časový harmonogram bude napjatý
Novela má nabýt účinnosti 17. června 2027, což odpovídá konečnému termínu transpozice směrnice 2025/1892. Samotný systém rozšířené odpovědnosti výrobce však musí začít plnit své úkoly od 17. dubna 2028. Do tohoto data musí být vydáno oprávnění provozovateli kolektivního systému, výrobci musí mít uzavřené smlouvy o kolektivním plnění a musí být zajištěna jejich registrace v Seznamu výrobců. Pro nejmenší podniky platí roční odklad. Povinnosti začnou plnit od 17. dubna 2029 výrobci zaměstnávající méně než deset osob, jejichž roční obrat a bilanční suma nepřesahují dva miliony eur.
Dokument ke stažení: