Velký plán pro českou divočinu. Experti představili čtyřicítku kroků k záchraně krajiny

Česká krajina má v příštích desetiletích projít rozsáhlou obnovou. Stínový plán na obnovu přírody představuje čtyřicítku opatření, která zasahují do hospodaření s vodou, zemědělství, lesnictví, ochrany stanovišť, městské zeleně i podmínek pro opylovače. Dokument stanovuje konkrétní plochy, finanční objemy a milníky pro roky 2030, 2040 a 2050. Jeho podstatou je postupně obnovovat funkce krajiny, které jsou důležité nejen pro biodiverzitu, ale také pro zadržování vody, omezení eroze a zvládání sucha, povodní a vysokých teplot. 

Stínový plán odborníků a neziskových organizací rozděluje navržená opatření do několika vzájemně propojených oblastí. První z nich představuje samotnou obnovu přírodních stanovišť. Počítá se s postupným obnovením více než 100 000 hektarů přírody, především v územích po těžbě, na brownfieldech, ve vojenských újezdech a v říčních nivách. Důležitou metodou má být přirozená sukcese, tedy využití přirozeného vývoje tam, kde může vést k vytvoření funkčního ekosystému. Do roku 2030 má být zahájena obnova na 10 000 hektarech ve 30 prioritních lokalitách, do roku 2040 nejméně na 50 000 hektarech a do roku 2050 na více než 100 000 hektarech. 

Další oblast se zaměřuje na obnovu vzácných stanovišť, například slanisek a písčin. U slanisek návrh počítá s obnovou vodního režimu, odstraňováním melioračních kanálů, úpravou reliéfu a následnou péčí pomocí pastvy nebo seče. Následující oblast se věnuje mokřadům a rybníkům. Cílem není jen vytvářet nové vodní plochy, ale obnovovat jejich ekologické funkce a vazby na okolní krajinu. U rybníků má vzniknout dotační systém založený na měřitelných ekologických parametrech, například omezení hnojení a přikrmování, přiměřené rybí obsádce nebo rozvoji litorálu. Součástí návrhu jsou také ochranné a přechodové zóny kolem cenných lokalit, které mají omezit přísun živin a pesticidů a zároveň propojovat jednotlivá přírodní území. 

Plán se týká i lesů a většího prostoru pro přirozené procesy. Státní lesy mají být rozděleny podle vhodného režimu od přísné ochrany přes ochranu přírodních procesů až po víceúčelové a produkční hospodaření. V cenných lesích má být ponecháván prostor přirozenému vývoji, v dalších porostech se má omezovat rozsah holosečí a zvyšovat podíl původních dřevin. Do roku 2040 má mít odpovídající režim nejméně 90 % doporučených ploch. 

Významnou část plánu tvoří městská příroda. Návrh posiluje ochranu dřevin a městské zeleně. Územní plánování a stavební řízení mají bránit čistému úbytku zelených ploch a kácení má být spojeno s náhradní výsadbou nebo odpovídajícím odvodem. Obcím má nabídnout metodiky pro plánování obnovy přírody a stanovení prioritních míst. Součástí návrhu je také hodnocení ekologických, ekonomických a společenských přínosů zeleně, například jejího vlivu na teplotu ve městech nebo zadržování dešťové vody. Pozornost se soustředí také na výsadbové pásy a technické podmínky pro uliční stromy a na přesnější ochranu stromů a kontrolu kácení. Do roku 2030 má být dosaženo nulové čisté ztráty městské zeleně. 

Více prostoru pro řeky a návrat divoké přírody do měst

Další oblastí je voda. Návrh počítá s obnovou pramenišť a pramenných oblastí. Do roku 2027 má vzniknout jejich národní mapa a následně akční plán s prioritními lokalitami. Obnova má zahrnovat například odstraňování nefunkčních drenáží, obnovu mokřadů, úpravu melioračních příkopů a zpomalování odtoku. Pozornost se věnuje také řekám a nivám, kterým má být vráceno více prostoru. Počítá se s oddálenými hrázemi, obnovou meandrů, napojováním odstavených ramen, zpřírodňováním břehů a vznikem povodňových parků. Přirozená renaturace po povodních má být vnímána jako možný žádoucí výsledek, nikoliv automaticky jako škoda. 

Návrh zároveň řeší podmínky pro samotnou realizaci revitalizací. Obnova meandrů, niv, pramenišť nebo mokřadů má získat postavení veřejně prospěšných staveb a zjednodušit se mají potřebné převody státních pozemků. Pozornost se zaměřuje také na příčné překážky v řekách. U zastaralých bariér má mít přednost odstranění před pouhým zprůchodněním. Do roku 2030 má být odstraněno 30 % plánovaných překážek, do roku 2040 60 % a do roku 2050 90 %. Součástí návrhu je také ekologický průtok, který má být sezónně proměnlivý a více odpovídat přirozenému režimu vodních toků. 

Šest opatření je věnováno opylovačům. Počítá se s obnovou otevřených a přechodových stanovišť v lesích a podél vody, například prostřednictvím světlin, křovin a ochranných pásů. Využívá se také pastva velkých býložravců k vytváření pestré mozaiky stanovišť. Rozloha těchto ploch má do roku 2050 dosáhnout 3 % území České republiky. Návrh podporuje pestřejší zemědělskou krajinu, kvetoucí louky, diferencovanou seč a pastvu. Pásy podél silnic, železnic a technické infrastruktury mají sloužit jako stanoviště a migrační koridory. Podpora opylovačů se přenáší také do měst. Veřejná zeleň má být spravována mozaikovitě a má nabízet kvetoucí rostliny po celou vegetační sezonu i místa pro hnízdění a přezimování. Podíl takto spravované veřejné zeleně má do roku 2050 dosáhnout 50 %. 

Změny na polích a nový pohled na lesní hospodaření

Pět opatření míří přímo do zemědělské krajiny. Jejich cílem je zvýšit její pestrost členěním velkých půdních bloků krajinnými prvky a omezením eroze. Zdraví půdy má podporovat využívání meziplodin, zeleného hnojení, pestřejších osevních postupů a plodin schopných vázat dusík. Návrh stanovuje také cíl pro neprodukční plochy. Do roku 2030 má tvořit jejich podíl nejméně 8 % zemědělské půdy, do roku 2050 pak 12 %. Lepší podmínky pro polní ptáky mají vzniknout prostřednictvím neosetých pásů a skřivánčích plošek. Výrazně se má rozšířit také ekologické zemědělství. Jeho podíl má vzrůst z 30 % zemědělské půdy v roce 2030 na 50 % v roce 2050. 

Lesní hospodaření doplňuje dalších pět oblastí. Návrh počítá s obnovou schopnosti lesních půd zadržovat vodu, především v hydrologicky citlivých oblastech. Zároveň chce zvýšit množství tlejícího dřeva. Současný průměr 6,7 m³ na hektar má být ve státních hospodářských lesích dlouhodobě zvýšen nejméně na 30 m³. Větší prostor má dostat přirozená obnova lesa a sukcesní porosty. Do roku 2040 má přirozená obnova tvořit 60 % obnovy ve státních lesích. Návrh supports také světlé lesy a tradiční formy hospodaření, například pařeziny a lesní pastvu. Součástí je rovněž obnova ekotonů na rozhraní lesa a otevřené krajiny. Do roku 2040 má vzniknout funkční siť ekotonů na 15 000 hektarech. 

Posledních deset oblastí propojuje jednotlivé části plánu. Pozornost se věnuje vysokým stavům spárkaté zvěře a jejich vlivu na obnovu lesa a vegetaci. Do roku 2050 má mortalita vegetace způsobená okusem klesnout pod 5 %. Návrh se zaměřuje také na omezení nadměrného vápnění, hnojení a dalších chemických zásahů v lesích. Do roku 2050 má být jejich rozsah snížen nejméně o 80 % proti výchozímu stavu. Další část se zabývá přístupem veřejnosti k vodě a obnovou přístupu k říční krajině. Navazují prostorové standardy pro říční krajinu a její funkční pásy. Součástí návrhu je také nový finanční nástroj pro revitalizace s počáteční alokací přibližně 1,5 miliardy korun ročně. 

Reforma dotačních programů a desítky miliard na obnovu

Návrh stanovuje cíl přísné ochrany na 10 %ech území České republiky. Do roku 2030 má být dosaženo 6 %, do roku 2040 8 % a do roku 2050 10 %. Součástí jsou také nárazníkové pásy podél vodotečí a zatravněné dráhy soustředěného odtoku v zemědělské krajině. Zavádějí se také platby za ekosystémové služby založené na měřitelném výsledku, především ukládání uhlíku a zadržování vody. Jejich objem má vzrůst ze 4 miliard korun ročně v roce 2030 na 12 miliard v roce 2050. 

Další část se věnuje veřejným podporám, které mohou mít negativní dopad na životní prostředí. Do roku 2030 má být reformováno nebo zrušeno nejméně 20 % identifikovaného objemu a nejméně 10 miliard korun ročně má být převedeno do obnovy přírody. Závěrečná část pak vytváří koordinační rámec pro celý systém. Počítá se sítí 14 regionálních a dvou celostátních koordinátorů, veřejným reportingem a nezávislým hodnocením. Národní plán má být pravidelně vyhodnocován a aktualizován. 

Čtyřicet opatření tak pokrývá prakticky celý řetězec od konkrétního zásahu v terénu až po financování a vyhodnocování výsledků. Obnova pramenišť má pomoci zadržet vodu v horních částech povodí, revitalizace niv jí mají dát prostor v údolích, pestřejší zemědělská krajina má omezovat erozi a poskytovat více stanovišť, přirozenější lesy mají lépe odolávat klimatickým extrémům a městská zeleň má zmírňovat přehřívání sídel. Jednotlivá opatření se přitom navzájem doplňují. 

Finanční rámec návrhu je proto značný. Program obnovy přírody má podle dokumentu dosáhnout v roce 2030 objemu 35 miliard korun ročně a do roku 2050 vzrůst na 75 miliard korun. Vedle toho mají postupně růst platby za ekosystémové služby. Rozhodující však nebude pouze objem vynaložených prostředků, ale především to, zda se podaří obnovit konkrétní funkce krajiny a jejich výsledky dlouhodobě měřit. 

Stínový plán tak představuje představu krajiny, v níž má voda více prostoru, půda má být živější, lesy pestřejší, města zelenější a přírodní území vzájemně propojená. Jeho ambice je rozložená do několika desetiletí a opírá se o konkrétní plochy, indikátory a finanční cíle. První výsledky mají být patrné už do roku 2030, výraznější rozsah obnovy do roku 2040 a konečný horizont je nastaven na rok 2050.

Dokument ke stažení:

Obnova přírody: Stínový plán na obnovu přírody